Paul Craig Roberts: Aktuálně o Ukrajině

Stejně jako byla faleš vše, co vám média a zdravotní i vládní činitelé vyprávěli o covidu, je faleš i vše, co vám titíž propagandističtí lháři vyprávějí dnes o Ukrajině.

K Američanům se od zavraždění amerického prezidenta Johna F. Kennedyho, jeho bratra senátora Roberta Kennedyho, Martina Luthera Kinga, vietnamské války, 11. září, neexistujících „zbraní hromadného ničení“ Saddáma Husajna, „Asadova použití“ chemických zbraní, íránských atomových bomb, pozoruhodných lží o  Kaddáfím, covidové pandemie a ruských invazí, nedostává nic jiného, než lži. A tak celý západní svět žije v Matrixu, čili ve světě, vytvořeném propagandou, a široká většina lidí na Západě nemá tudíž tušení o realitě, ve které žije. Což je činí  absolutně neschopnými bránit svou svobodu a obrazně se stávají sedícími kachnami ve světě tyranie, který je rychle obkličuje.

Vezměme si např. západní narativ o Ukrajině. Příběh, který veřejnosti předkládají západní média, nemá s realitou nic společného. Ruský vojenský pohled se v této oblasti upíral vždy jen na Donbas na východě a jihu Ukrajiny, který je obydlen Rusy a byl vždy součástí Ruska, dokud jej sovětští vůdci, každý z nich pro své specifické důvody – stejně jako Krym – nepřevedli ze správy Ruska do správy Ukrajiny. A když v roce 2014 svrhly USA demokraticky zvolenou ukrajinskou vládu a samy pak Ukrajinu opanovaly, hlasovali krymští a donbaští Rusové pro připojení jejich území k Rusku. Kreml však přijal jen žádost Krymu a nikoli už žádost Donbasu.

Což byl tragický omyl, demonstrující nedostatek obezřelosti na straně ruské vlády. Neonacistické živly na západní Ukrajině, jejichž předkové v době 2. světové války bojovali na straně Hitlera, začali totiž napadat Rusy, žijící ve východní části Ukrajiny, a nejpřevážněji pak Rusy v Donbase. Nu a americká loutková vláda v Kyjevě se k této kampani připojila, když pro celé území Ukrajiny vyhlásila zákaz používání ruského jazyka.

Aby se tomuto odnárodňovacímu tlaku ubránili, vyhlásili pak donbaští Rusové svou nezávislost vytvořením dvou tzv. odpadlických republik, a to republiky Doněcké a Luhanské, které ovšem ukrajinské jednotky a neonacistické milice začaly okamžitě trestat každodenními dělostřeleckými útoky, jež pak pokračovaly dalších osm let a vyžádaly si tisíce civilních obětí. A po pouhém ostřelování následovaly i ukrajinské útoky, které po prvních neúspěších přece jen dokázaly ubrat z území obou odpadlických republik velké oblasti a připojit je zpět do pravomoci Ukrajiny.

Na zkrácených hranicích obou republik tak nakonec stálo zhruba 100 000 ukrajinských vojáků, připravených zmocnit se i zbytku odpadlického území, když ruská trpělivost vyprchala a vyprovokovala Kreml k intervenci. Přičemž washingtonské odmítnutí poskytnout Rusku bezpečnostní záruky toto rozhodnutí jednat jen urychlilo, a Rusko naprosto jasným vyjádřením oznámilo Washingtonu, že Rusko nedovolí Ukrajině, aby se tato stala členem NATO. Washington však v provokacích pokračoval i nadále.

Větší část vojenské intervence na Ukrajině směřuje k vyčistění Donbasu od ukrajinských a neonacistických sil. To je též důvod Putinova pomalého kroku války, vylučujícího používání těžkých zbraní proti oblastem a objektům obývaným civilisty. Těmito civilisty jsou Rusové, a jak Putin řekl, „přišli jsme tyto civilisty osvobodit, a ne je zabít“.

Západní mediální děvky a vládní činitelé zaměňují ovšem záměr Rusů vyhnout se usmrcení ruských civilistů za znamení „zastavené ruské invaze“, jak se vyjadřuje jak CNN, tak i NPR. Nu a některá ze západních médií jdou ještě dále a mluví o „ruské porážce“.

K čemuž přidávám tohle: Jestli nějaká ruská porážka bude, odehraje se na jednáních, a ne na bitevním poli. Protože ruské bitevní pole projevilo výkonnost mimořádnou. Ještě než ruské jednotky vstoupily do Donbasu, byla veškerá ukrajinská vojenská infrastruktura zničena, letectvo a námořnictvo bylo z akcí vyřazeno a ukrajinská armáda se ocitla bez leteckého krytí, bez možností komunikace a bez možnosti být zásobována.

Smyslem mírových jednání pro Rusko je vyhnout se zničení ukrajinských jednotek, od nichž  neonacističtí komisaři žádají bojovat do posledního muže. A zdá se, že Rusové dosud nepochopili, že jednají s „vládou“, která ničemu nevládne.

Rusové nasadili 200 000 mužů proti 600 000 ukrajinských vojáků vycvičených a ozbrojených Spojenými státy a Velkou Británií. Ukrajinská armáda, která tedy v přesile tři ku jedné byla jako bojová síla zničena rychleji, než Rusové porazili USA a Izraelem vyzbrojenou a vycvičenou gruzínskou armádu, která v srpnu 2 008 přepadla Jižní Osetii. A jedinou příčinou, proč nějaká budova na Ukrajině ještě stojí, je ruská zdrženlivost.

Kreml prostě věří, že Rusko dokáže dosáhnout svých cílů, aniž by přitom Ukrajinu zničilo. Což je ve smyslu vojenském možné, ale já opravdu věřím tomu, že ruská vláda je příliš důvěřivá na to, aby byla úspěšná též v jednáních. Rusko totiž má ještě stále morální vlákno a mylně  předpokládá, že je má i Západ. Rusové prostě nevědí, jak mají jednat se Satanem. Vzpomeňte např. na americkou ministryni zahraničí, která ve spojitosti s americkým zavražděním 500 000 iráckých dětí promluvila na televizní obrazovce takto: „Stálo to za to“. Ano, dominance Izraele na Středním východě za tu hromadnou smrt stála.

Američané, Britové, Francouzi, Němci, Japonci a vůbec všichni z amerického impéria netuší, jak byli zrazeni, jak byli zavlečeni do monstrózních zločinů, jak jim lži médií vymyly mozky, jak Washington zničil reputaci Spojených států, anebo proč většina světa dnes Ameriku nenávidí. A nevědí ani to, že americké impérium spěje ke svému zániku. Že sankce zničily na dolarech založený svět, a že zbytek světa, to je Rusko, Čína, centrální a východní Asie, vytvoří nyní své vlastní metody plateb, od Západu oddělené. Což zlikviduje jak dosavadní panství dolaru, tak panství americké moci.

Ale dokončeme kruh. Americká pýcha vytvořila aroganci, která nemůže převážit nad ruským, čínským a indickým odhodláním existovat jako suverénní národy. Americký globalizmus a washingtonský způsob uplatňování hegemonie se hroutí. A idioti ve Washingtonu sami ničí svůj vlastní vládnoucí systém. A to svými nedomyšlenými sankcemi, které vyhánějí Východ z dolarového systému.

Rusko pak má jediný problém a jde o problém vnitřní. V ruské vládě je veledůležitou osobou ředitelka Ruské centrální banky, jejíž politika slouží Západu a nikoli Rusku. A Putin bez ohledu na varování jediného rozumného ruského ekonoma Glazjeva klade budoucnost Ruska do rukou proamerické ředitelky Ruské centrální banky. Jde o banku, která nikdy nesloužila zájmům Ruska a která dnes představuje nejcennější položku Washingtonu v jeho nadějích Rusko konečně a definitivně porazit. A skutečnost, že Putin tuto hrozbu nevnímá, se podobá dýce namířené na samotné srdce Ruska.

ZDROJ (překlad Mgr. Lubomír Man)

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuality se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.