A to, i kdyby to bylo sebeušlechtilejší, Je to ruské a už proto je to špatné a musí to být špatné. Narodil ses jako Rus a proto jsi špatný. Byl Rusem Tolstoj, Dostojevskij a Čajkovskij a proto jsou špatní a je správné je nepřipomínat. Jsou ruští krasobruslaři a gymnasté světoví?
Jistě, ale jsou to Rusové a proto je správné a spravedlivé, aby je už nikdy nikdo mimo Rusko nespatřil. Byl a je světový ruský balet? Pryč s ním!
Že ruští politikové žádají stejné podmínky pro všechny země? Jak, probůh, na něco takového přišli? Vždyť jsou to Rusové a je proto spravedlivé, aby seděli v koutě a mlčeli. A to minimálně do té doby, než je i z toho kouta vyženeme, protože nelze dovolit, aby Rusové žili v blízkosti nás, tvorů božích. Že mají ropu, plyn, pšenici a vzácné horniny, bez kterých se v Evropě neobejdeme? Ať si je nechají, my raději zhebneme, než bychom jim za jejich bohatství platili jejich měnou a tím jejich chmurné živoření prodlužovali.
A pamatujme: vše, co Rusové řeknou, byť by to bylo tisíckrát správné a spravedlivé, musíme označit za špatné a nepravdivé, a to prostě proto, že to bylo řečeno Rusy. To znamená, že ruské musíme už automaticky brát za špatné – a je tedy zcela zbytečné a škodlivé jejich názory rozebírat či jim věnovat jakoukoli analytickou pozornost. A že tudíž vyslovovat výroky proruské musí být posuzováno jako něco, za co je možno osoby toto činící, trestně stíhat.
Ale hlavně: ať už Rusové proboha zmizí z povrchu zemského, ať už zde dál nezaclánějí a nechť zatřepou škrpálama dřív než my, protože pohled na mrtvou Rus bude pro nás slavným dovršením našich životů, po němž už nebude nic, po čem bychom ještě kdy prahli a z čeho bychom se s dětskou spontánností mohli ještě kdy radovat.
A jak se lze takových konců co nejbezpečněji dožít?: Vybudováním amerických vojenských základen na území ČR. V tom je naše vůle společná a nerozborná.
► Napsáno pod dojmem dokonale svorné a jedinečně jednohlasé debaty Jakuba Železného s europoslanci Nidermayerem a Vondrou a eurokomisařkou Jourovou, vysílané v pondělí večer na ČT 24, kterážto debata už složením svých účastníků dokázala, jak vážně a zodpovědně plní vedení ČT své odhodlání, vyjádřené v Kodexu ČT o tom,
- že ČT představuje fórum pro veřejnou diskuzi, v níž je možno vyjadřovat nejširší možné spektrum názorů a hledisek.
- že ČT poskytuje nestranné a nezávislé zpravodajství, informace a komentáře.
- že odráží rozmanitost filosofických koncepcí…
- že ČT si musí zakládat na otevřenosti, nestrannosti a nezávislosti).
Mgr. Lubomír Man se narodil v Záblatí u Bohumína 23. března 1930. Po mobilizaci v roce 1938 se jeho rodina uchýlila k příbuzným na Vysočině (Velké Meziříčí, Budišov, Třebíč), kde dokončil základní školní docházku. Po válce se rodina vrátila zpět do Záblatí a LM začal chodit do bohumínského gymnázia, kde v roce 1949 maturoval. Studoval pak na Pedagogické a Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně tělesnou výchovu a anglickou literaturu a anglický jazyk. Během studií začal reprezentovat ČSR ve skoku dalekém. Od roku 1950 do roku 1956 byl stálým členem národního mužstva ČSR a dvakrát se stal vicemistrem ČSR. Učil na několika středních školách na Ostravsku, na Vysoké škole báňské, rok pracoval v zahraniční redakci ČTK v Praze. Po několika letech publicistiky do nejrůznějších tiskovin (Nová svoboda, Svět práce, Rudé právo, Červený květ, Mladý svět), začal v roce 1967 psát svou literární prvotinu Vysoký cíl.
Knihy
- Vysoký cíl (1973, 1992, 1995, 2008)
- Hurá do poháru (1975)
- S devatenáctkou do Bernu (1976, 1992, 2009, 2011)
- Čekání na rychlou stopu (1980, 2007)
- Jak vyhrát pomerančovou mísu (1995)
- Sen na dosah (1999, (2018)
- Hrrr na ně! (2003), (2014)
- Psáno ze vzteku (od Topolánka k Nečasovi) (2012)
- Braň se!!! Nevzdávej to! (od Schwarzenberga k Zaorálkovi) (2014)
- Kdyby tak tohle řekl Putin (2017)
- Vím, jak sjednotit národ (2018)
- Adolfe vstaň, vše odpuštěno aneb Duté hlavy, vzhůru na Letnou (2019)
- Televizní scénáře
- Hitlerova vůle (2014)
- Hoši od Bobří řeky (2019)
Jedna kniha (Vysoký cíl) byla zpracována pro rozhlas, jiná (Hurá do poháru) pro televizi. Vysoký cíl byl v roce 1996 převeden na Slovensku do zvukové podoby pro slepce, v Česku o rok později. Do zvukové podoby pro slepce byla převedena i kniha S devatenáctkou do Bernu (2015) a kniha Hrrr na ně! (2016). Mezinárodním úložištěm dat Wikimedia Commons byla kniha Hrrr na ně! zařazena do seznamu 40 Knih roku světové produkce v r. 2003.{Wikimedia Commons: Kniha roku 2003). Otevřenou encyklopedií Wikipedie pak byla Hrrr na ně! vybrána do seznamu 60 nejzákladnějších českých knih pro děti a mládež. (Kategorie: České knihy pro děti a mládež – Wikipedie). V anketě Mladého světa o nejoblíbenějšího spisovatele mezi učni, provedené na losem vybraném učilišti (elektrotechnické v Lipníku nad Bečvou), se Lubomír Man umístil na děleném čtvrtém místě (Mladý svět, č. 16 r. 1988). V anketě České televize Kniha mého srdce získal mezi autory Ostravska přítomnosti i minulosti nejvyšší počet hlasů (Kniha mého srdce, Česká televize).
V roce 2014 byl L.M. na základě svých pracovních úspěchů a činů přijat do mezinárodní společnosti Oxford Encyclopedia, která byla v r. 2016 přejmenována na the British Publishing House. 15. října 2020 jej pak Obec spisvatelů za dlouholetou a významnou práci na poli české literatury jmenovala svým čestným členem.
Své politické i jiné názory zveřejňuje v LUKu, v Literárních novinách, v Haló novinách, na webech outsidermedia.cz, parlamentnilisty.cz, novarepublika.cz, vasevec.cz, nezakladnam.cz a na několika dalších blozích. Jeho stať o smrti ruského špiona Litviněnka převzal z českých serverů i agregátor zpráv WorldNews.com, i tisková agentura Ruské federace Rusko dnes. Stať „Proč nesmím vědět, co řekl Putin?“ pak převzala celostátní ruská informační agentura News front (Novostnoj front). Manův článek Žaluji ze září 2019 převzaly zahraniční weby the World News, TetriSys.com a Réseau Voltaire.