Zdá se, že každým dnem jsou jasnější konečné cíle ruské operace na Ukrajině. Rusům jde nejspíš o to, aby obsadili ruskojazyčné oblasti Ukrajiny, jejichž jádrem je Doněcká a Luhanská oblast. A v případě zničení jádra ukrajinské armády, které se nalézá na západě Doněcké oblasti v počtu 80-90 tisíc vojáků, lze očekávat postup ruských vojsk až k Dněpru, případně obsazení Charkova.
To bude už ovšem spíše jako výchozí základna k vyjednávání, které v tuto chvíli ukrajinská strana vůbec nepřipouští. Prý by to demoralizovalo její vojáky.
Letecké a raketové útoky, vedené v posledních desítkách hodin ruskou armádou zejména na Lvov a některá další logistická centra, měla za cíl zničit dodávky zbraní ze Západu, které přicházejí na Ukrajinu.
Velký význam pro další vývoj válečných operací bude mít konečné vítězství ruské armády v Mariupolu, které je, zdá se, jen otázkou pouhých dní. Z bojovníků ukrajinského pluku Azov v původním počtu 15-20 tisíc jich zbývá v tuto chvíli v bojovém nasazení cca 3 tisíce mužů. Azovští nevyužili možnost nabízené kapitulace a budou zřejmě bojovat v uzavřených „kapsách“ města do posledního muže. Pád Mariupolu samozřejmě ovlivní morálku obou bojujících armád.
V zájmu Evropy určitě není, aby konflikt trval déle, nežli ještě několik týdnů. Proč? Protože jeho prodlužování se bude čím dál více negativně projevovat také na hospodářství jak Česka, tak Evropské unie jako celku. Potravinářská komora varuje před zvýšením cen potravin o 25 %.
Potravinářská komora přistupuje k poskytování informací o vývoji cen zemědělských komodit, energií a tedy potravinářského zboží u nás vždy naprosto seriózně a pragmaticky. Podle jejích analýz dojde k růstu cen potravin u nás o čtvrtinu. Má to logiku. Ceny téměř všech druhů komodit, počínaje pšenicí, rýží, hovězím a vepřovým masem atd., na světových trzích rostou. Vláda zatím vůbec neuvažuje o tom, že by zastropovala, abych to řekl česky (anebo i jinak odborněji, aby uvalila moratorium na) ceny potravinářské pšenice, při jejíž výrobě jsme zatím byli zcela soběstační. A tak by neměly na český trh a ceny české pšenice dopadnout tenze vyplývající z vlivu války na Ukrajině. Vláda se ovšem jakýchkoliv zásahů do tržního prostředí naprosto štítí a není jich schopna. Není schopna razantním způsobem snížit ani DPH u plynu a elektrické energie, ani spotřební daně u pohonných hmot. Dopravci, ale také mlynáři, pekaři ad. budou tedy muset do svých cen promítnout zvýšené náklady z tohoto titulu.
Prostě vláda neudělá ani to málo, co by měla a mohla, aby ochránila českého spotřebitele. A tím průměrným českým spotřebitelem nejsou milostivé paní typu Pekarové Adamové, které nevědí, co si vzít na sebe a u jak drahého kadeřníka si nechat upravit účes. Průměrná česká žena musí denně počítat, aby vyšla s penězi na domácnost a pokud se ceny potravin zvýší o čtvrtinu, bude to pro široké vrstvy českého obyvatelstva katastrofa.
Vláda se ale tváří, jako by se nic nedělo. Ještě její členové a její hlavní exponenti (Němcová) celkem nevybíravě útočí na šéfy opozičních stran. Vláda se přes Českou obchodní inspekci (ČOI) a přes další kontrolní instituce (mohla by použít k tomuto účelu i ÚHOZ), vůbec nezabývá přiměřeností obchodních marží na jednotlivých stupních obchodního řetězce, než se zboží dostane ke konečnému spotřebiteli.
Ceny plynu a ropy na světových trzích rostou
Zejména Poláci „zásobují“ ostatní státy Evropské unie nesmyslnými požadavky na co nejrychlejší ukončení dovozu ruské ropy a zemního plynu. Je strašné a nezodpovědné, pokud se významné části politických elit v Evropě dostávají do situace, že svým bludům uvěří. V těchto bludech nyní vězí polská politická elita, ale také politici pobaltských států.
Všichni čekáme na výsledky voleb ve Francii, protože ty v každém případě změní situaci v Evropské unii. A to ať vyhraje Macron anebo Le Penová.
Zejména vedení Evropské komise by si mělo zajistit zpracování důkladné analýzy případného dopadu odpojení zemí EU od ruského plynu a ropy. Předpokládám, že německý kancléř Scholz takovou analýzu k dispozici má a chová se proto velmi zdrženlivě. Potřebuje ovšem svou pozici v EU fortifikovat a tím nejlepším způsobem by bylo vítězství Macrona ve druhém kole francouzských prezidentských voleb. Pak už může tandem Německo – Francie vystupovat důrazně proti zvrhlostem, s nimiž přicházejí některé státy EU.
Na iDnes se v závěru minulého týdne objevil článek pod názvem „Odpojení EU od energií Rusko nijak zásadně nepoškodí, spočítali ekonomové“. V iDnes pochopitelně dva ekonomy z CERGE (ze tří zpracovatelů této studie) nejmenovali, protože by se nejspíš stali předmětem mediálního lynče části českých mainstreamových médií. Celkem pochopitelně tito ekonomové spočítali, že pokud EU zastaví dodávky ruského plynu a ropy, Rusko to hospodářsky příliš nepocítí. Zejména také proto, že EU vyembargovala vývozy svého zboží do Ruska, čímž mu vylepšila paradoxně jeho obchodní bilanci. Prostě Rusko méně dováží, a tudíž může méně vyvážet. Přebytek zahraničního obchodu (ZO) by podle těchto ekonomů zůstal zhruba stejný jako v loňském roce. A to přesto, že loni Rusko dosáhlo historicky největšího objemu vývozu (490 mld. USD), z čehož polovinu představovaly příjmy z prodeje ropy a plynu. Pokud dojde ke snížení dodávek z Ruska v poměrně realistické variantě o dvě třetiny, objem ruského vývozu by klesl zhruba o čtvrtinu. To bude ovšem v obchodní bilanci Ruska plně kompenzováno poklesem dovozu zboží ze Západu. Rusko tak přesto může mít na konci tohoto roku přebytek bilance ZO až 200 mld. USD. A poněkud menší by byl přebytek bilance ZO v případě úplného odpojení EU od ruského plynu a ropy.
V rádoby odborných článcích se objevují úvahy o tom, co by znamenalo úplné odpojení např. Německa od dodávek ruského plynu a ropy. Autoři těchto „odborných“ úvah připouštějí maximálně několikaprocentní pokles německého hospodářství.
Páteří německého průmyslu je automobilový průmysl. Jak např. budou německé automobilky zajišťovat vypalování karoserií, pokud by neměly k dispozici ruský zemní plyn? Stejně tak naše automobilky… Německo je závislé na dovozu ruského plynu zhruba ze 40 %. Česko 100 %.
Na co se česká mainstreamová média vůbec neptají?
V závěru minulého týdne jsem poslouchal v Interview ČT 24 s velkým zájmem diskusi mezi zvláštním velvyslancem ČR pro otázky energetické bezpečnosti Bartuškem a jedním z nejkvalifikovanějších z redaktorů ČT, Takáčem. Těžko rozeznat, co v debatě bylo hrou faktů a co hrou fantazie. Ale to hlavní poučení, které jsem si odnesl, je, že ruský zemní plyn lze během několika málo let nahradit zkapalněným plynem LNG, dováženým převážně z USA, možná také z Kataru, Austrálie či Alžírska do Evropy. Pominu skutečnost, že v evropských přístavech vesměs chybí terminály pro přijetí tak obrovského množství LNG. Lidově řečeno, bude to stát nějakou „pětku“, ale vybudování terminálů na LNG je vlastně „jen“ technický a finanční problém.
Nikdo ale, a obávám se, že to bylo také záměrem ČT, nesdělil českému občanovi, že kolikanásobně dražší bude LNG, nežli ruský zemní plyn. Obecně se mluví o tom, že LNG je tři- až čtyřikrát dražší nežli ruský zemní plyn. Co se ale stane, až budou USA, Austrálie případně Katar hlavním dodavatelem LNG do Evropy? Bude jeho cena jen tři- až čtyřikrát vyšší než u zemního plynu z Ruska nebo to bude třeba desetkrát vyšší cena?
To jsou velmi závažné otázky. To by byl totiž takový útok na peněženky českých lidí, že by ho bez úhony přežili jen lidé z nejvyšších příjmových skupin.
Vláda je ale v nastalé situaci naprosto happy. Nemá v úmyslu se vůbec takovými takovými „trapnými“ otázkami, jako je sociální smír ve společnosti, zabývat. Někteří ministři dokonce stupňují tyto děsivé představy požadavky okamžitého zastavení dodávek ruské ropy (Lipavský).
Máme zkrátka vládu, která neumí vládnout. Není v ní jediný ekonom a ani jediný člověk s národohospodářským uvažováním.
Představitelé vlády až na drobné výjimky v podstatě stačí jen na opakování propagandistických manter. A životní úroveň českého obyvatelstva je v zásadě nezajímá. Je to smutné představení, které také smutně skončí. Pokud půjdeme cestou, do které stát tlačí protiruští radikálové, jimž vláda nebrání v rozletu, čekají české obyvatelstvo těžké časy. Vysoká nezaměstnanost, krize ekonomiky nebývalých rozměrů a na zimu si opatřit dobré „vaťáky“. A tedy pokles značný životní úrovně.
Výsledek operace vedené proti importu ruského plynu, bude ve střednědobém horizontu celkem jednoduchý. Rusové během několika let spolu s Číňany a Indy vybudují plynovody do těchto zemí a budou tam dodávat svůj levný zemní plyn. Země EU vybudují terminály na LNG ve svých přístavech a budou brát zejména od USA drahý zkapalněný plyn (LNG). Tak, kdo bude vlastně krátkodobou a střednědobou obětí zastavení dodávek ruského zemního plynu do Evropy? Budou to jednoznačně chudší vrstvy evropského obyvatelstva a také významné části středních vrstev, které výrazně zchudnou.