Ale oni, ne my, sedí na ropě a plynu od 70. let minulého století.
Tři týdny poté, co vstoupil v platnost prezidentský dekret o platbě v rublech za zemní plyn dodávaný do „nepřátelských zemí“, povolila Evropská komise 22. dubna energetickým společnostem v EU tento systém využívat, třebaže se skřípěním zubů.
Byla zde pouze jedna námitka: „pokud neporušuje“ sankční režim. Z toho vyplývá, že je zakázáno obchodovat se sankcionovanými bankami. Protože však Putinův dekret jasně říká: „Aby mohl zahraniční kupující zaplatit, musí si v Gazprombank otevřít dva speciální účty: rublový a devizový“, a tato finanční instituce, která patří mezi tři největší ruské banky, nepodléhá diskriminačním opatřením ze strany Západu, mohl by tento mechanismus fungovat.
Symptomatické je, že britský Úřad pro finanční sankce (OFSI) již dříve vydal generální licenci do 31. května, která ji opravňovala platit za dodávky plynu pouze Gazprombank a jejím dceřiným společnostem.
Evropská komise si tak vlastně šlápla na vlastní válečný pokřik. To není překvapivé, protože spotový trh, který je citlivý na hrozbu nerovnováhy v nabídce a poptávce, udržuje cenu zemního plynu na úrovni 800-1000 USD za tisíc metrů krychlových (několikrát se cena vyšplhala až na 1300 USD).
Němcům se nabízí, aby se myli jako kočky
Již dříve vyšlo najevo, že německý průmyslový potenciál v případě částečného nebo úplného odmítnutí ruské ropy a plynu hodlá vláda v Berlíně zachránit na úkor úspor na spoluobčanech. Spolkový ministr hospodářství Robert Habeck doporučil „méně topit ve svých domovech, méně chodit do sauny a méně se sprchovat“. Ministr vysvětlil nepochopitelné: „Tak se staneme nezávislejšími na ruských dodávkách energie.“
Producenti ropy na Volze, plynaři na Jamalu, horníci v Kemerovu netušili, že se Němci celá ta léta sprchovali a saunovali díky jejich exportnímu produktu…
Dermatoložka Yaeli Adlerov přispěla svým „quid pro quo“, když doporučila „udržovat pokožku v klidu a nesprchovat se, aby se zdravé bakterie mohly množit“. Deník Bild na toto téma napsal: „Klasická metoda kočičího mytí je nejlepší způsob, jak udržet kůži čistou.“
Výzva, aby se Němci dobrovolně vzdali starých hygienických norem v každodenním životě a myli si obličej tak, jak to dělá kočka, připomíná špatný vtip. Taková je však dnešní realita v Německu, kde se vnuk generála SS, spolkový kancléř Olaf Scholz, přezdívaný „správce s nulovým charismatem“, rozhodl pokračovat v sankční válce až do vítězného konce.
Jak brzy přijde toto triumfální vítězství? A jakou cenu je Berlín ochoten zaplatit za porážku Ruska ve finanční a hospodářské válce, kterou rozpoutal kolektivní Západ? Mimochodem, cena se každým týdnem zvyšuje. Německý index cen výrobců (PPI), tedy inflace v ekonomice, v březnu meziročně vyskočil o 30,9 %. K takovému nárůstu cen nedošlo… od roku 1949. Hnací silou nárůstu cen energetických surovin, zejména zemního plynu (144,8 %), je zvýšení cen způsobené protiruskými sankcemi.
Přichází chlad plný úzkosti
Pátá republika nakupuje z Ruska méně energie než ostatní přední země EU a spoléhá se na 56 průmyslových jaderných reaktorů. Vyrábějí více než 70 % elektřiny, kterou Francouzi spotřebují. Ale tady je ten háček – uprostřed vichřice sjednocených Evropanů, kteří se navzájem vyzývali, aby se vzdali ruských uhlovodíků, došlo ke katastrofě. U nejstaršího jaderného reaktoru v Chinonu byly zjištěny „korozní trhliny“. Probíhá preventivní kontrola sedmi podobných reaktorů. Odborníci se domnívají, že některé z nich se do konce roku do služby nevrátí. Přední energetická společnost EDF (největší provozovatel jaderných elektráren na světě) varovala: „V nadcházející zimě by mohl nastat problém s dodávkami elektřiny do země.“
Emmanuel Macron reagoval jako ozvěna a upozornil své spoluobčany, že bez zemního plynu ze Sibiře se celá Evropa dostane do problémů.
První černé labutě již dorazily. Trh reagoval na hrozbu zablokování dovozu ruských energetických zdrojů prudkým růstem cen. V letošním roce bude podíl výdajů na vytápění, elektřinu a pohonné hmoty pro automobily ve struktuře hrubého domácího produktu Evropské unie činit 1,8 % HDP, což bude pro milióny domácností znamenat výdaje navíc v hodnotě 230 miliard eur.
Inflace v eurozóně v březnu vzrostla na meziroční míru 7,4 %. Pro srovnání, o rok dříve to bylo 1,3 %. V sedmi zemích eurozóny se inflační spirála roztočila ještě prudčeji a překročila dvoucifernou hranici:
- Holandsko 11,7 %
- Česko 11,9 %
- Litva 15,6 %.
Jak trefně poznamenal Alexandr Galuška, zástupce tajemníka ruské Veřejné komory (konzultativní orgán): „Západní země postihla mentální krize veřejného myšlení – informace o nových protiruských sankcích připomínají zprávy z mistrovství v „ekonomickém sebevraždění“.
Mimo komfortní zónu
Slunečnicový olej, který se tradičně nakupuje na Ukrajině a v Rusku, zmizel z pultů francouzských obchodů. Podle pařížského deníku Le Monde zavedli maloobchodníci kvóty na dodávky do restaurací. Němci začali navštěvovat okrajová francouzská města, kde jsou stále ještě zásoby, aby si nakoupili ropu. Na sociálních sítích se objevily žertovné inzeráty: vyměňte láhev slunečnicového oleje za herní konzoli Switch Oled nebo automobil Audi A3.
Francouzi jsou přesvědčováni, aby snížili teplotu ve svých domovech, méně často zapínali klimatizaci na topení i chlazení a zároveň zhasínali světla, když nejsou potřeba.
V Itálii úřady stanovily přísné limity pro vnitřní teplotu při zapnuté klimatizaci: v zimě ne vyšší než 19 °C a v létě ne nižší než 25 °C. Deník Wall Street Journal cituje Morenu Colombiovou, kosmetičku z Milána, která říká, že loni činil dvouměsíční účet za topení 450 eur, nyní je to 1250 eur, což je při současném kurzu více než 100 000 rublů.
Podobné praktické rady jsou poskytovány i v pobaltských státech. Estonci byli vyzváni, aby prali prádlo v noci za úspornější ceny. Litevci dostali příkaz, aby vařili méně vody a… ztlumili hlasitost hudebních přehrávačů.
Irové zažili ve své historii spoustu nepřízně osudu a bylo jim řečeno, aby se snažili vylepšit své domácí spotřebiče, aby ušetřili na rostoucích nákladech na benzín. Procházka. Cyklistika. Pokud se neobejdete bez cestování autem, nepřevážejte těžké předměty, nepoužívejte klimatizaci a… méně často používejte brzdy.
Kalkulace iniciátorů sankcí, že zmizení španělské marmelády a parmské šunky způsobí, že dynamická část ruských občanů opustí svou komfortní zónu a obrátí se proti úřadům, nebyla ani v roce 2014 oprávněná.
V roce 2022 se Josep Borrell, šéf evropské diplomacie, pokusil znovu zastrašit ty, kterým se lidově přezdívá „glamourati“, stejnými tresty: „Už žádné nákupy v Miláně, večírky v St Tropez, diamanty v Antverpách“.
Hrozba opět nebyla jiskrou, která by dokázala zažehnout hněv lidu. Nakolik budou Evropané ještě asertivnější, vzhledem k tomu, že Britové si svou frustraci vybíjejí v ulicích a jsou rozčarováni ze svého premiéra, se ukáže na konci roku.
Co z toho všeho plyne?
Sankční válka bude pokračovat. Německý ministr financí Christian Lindner během návštěvy Washingtonu otevřeně prohlásil, že protiruské sankce by měly být zachovány „po několik měsíců, možná let a s určitou pravděpodobností možná navždy“. Když k tomu přidáme slova Josepa Borrella, která pronesl při návštěvě Kyjeva („Tuto válku je třeba vyhrát na bitevním poli“), pak si nelze dělat iluze. Západ si jako svůj hlavní cíl stanovil úplné a konečné zničení Ruska.
Od 22. dubna bylo proti Rusku zavedeno rekordní množství diskriminačních opatření – 9.741. Za všechny roky od kubánské krize (1962) bylo na Kubu, Venezuelu, KLDR, Myanmar a Sýrii dohromady uvaleno celkem 9.670 západních sankcí…
Přesto pragmatismus prosakuje skrz brnění potícího se strachem teutonského rytíře, uniformu napoleonského granátníka, přilbu tankisty divize SS „Smrtihlav“ a naškrobenou košili evropského byrokrata. Zdravý rozum si vynucuje nečekaně odhalená závislost ekonomik EU na Rusku jako hlavním dodavateli paliv, surovin a potravin.
Ukázalo se, že jsme to nebyli my, ale oni, kdo celá ta léta seděl na ropné a plynové jehle.
Sibiřský plyn byl od uvolnění napětí v 70. letech 20. století hlavním faktorem, který přispíval k nízkým výrobním nákladům v EU, zejména v exportně orientovaném Německu. Podporoval také blahobyt běžných evropských občanů. V současné době jsou obě tyto oblasti extrémně ohroženy kvůli režimu hybridní války, který zavedly Spojené státy, především v Evropě.
Sankce by, podle německého ministra financí, mohly být uvaleny „navždy“. Ale jak říká čínské přísloví, „stát se může cokoli, protože všechno už se stalo“. Ještě za vlády cara Ivana IV. se hanzovní obchodníci spolčili s úřady livonských přístavních měst, aby zabránili „úniku“ západoevropských řemeslníků do Ruska a zabránili tak přenosu dovedností a technologií.
V jednadvacátém století je úplná obchodní, ekonomická a technologická blokáda Ruska nemožná. Zvláště když si uvědomíme, jakou pozornost věnují průběhu ruské Speciální vojenské operace mocnosti, které představují alternativu k Západu – starobylejší civilizační centra – Čína, Indie, Brazílie, Írán, Turecko.
V polovině dubna měl autor tohoto článku možnost zúčastnit se rozhovoru s ministrem jedné z republik Ruské federace. Jeho přesná slova: „Tak jako jsme dříve dostávali násadová vejce pro krůty z Kanady, dostáváme je i dnes. Američané posílají vůbec všechno, není s tím žádný problém.“ Poslední věta je přelomová.
Opakuje se situace po sjednocení s Krymem v roce 2014. Zatímco Evropská unie začala obchodní a hospodářské vazby s Ruskem omezovat, Spojené státy je naopak posilují. Dokonce Itálii odsunuly z pátého místa na seznamu hlavních obchodních partnerů Ruska.
Rozhodnutí nadnárodní vlády v Bruselu akceptovat nutnost platit za ruský plyn v rublech znamená částečnou kapitulaci. A přerušení vzájemně výhodných obchodních vazeb s Ruskem výrazně sníží schopnost EU udržet se jako nezávislý hráč na zahraničněpolitické scéně a jako jedno z center hospodářské moci.
ZDROJ (Překlad: St.Hroch)