Aneb začarovaný kruh sankcí a protisankcí
Když před několika týdny Rusko avizovalo, že napříště bude chtít inkasovat platby za ropu a zemní plyn od odběratelů ze zemí, které jsou k němu nepřátelské, v rublech, EU tento postup odmítla. Pochopitelně. Byl by to průlom do politiky tvrdých sankcí, uplatněných vůči Rusku Evropskou unií a Spojenými státy.
Dá se říci, že nyni Rusko zahájilo ekonomickou válku vůči EU a americkému dolaru. A lze očekávat, že předmětem jeho požadavků na zúčtování dodávek surovin v rublech budou i další významné komodity. Pochopitelně, vedle plynu a ropy, také pšenice a průmyslové kovy, které Evropa nutně potřebuje pro svůj průmysl. Pokud jde o průmyslové kovy jako je palladium či nikl, má Evropa jejich zásoby tak na dva až šest měsíců pokrytí potřeb své průmyslové výroby.
Pokud jde o pšenici, lze očekávat oslabení pozice Ukrajiny jako jednoho z nejvýznamnějších světových exportérů pšenice (v minulých letech vyvážela do světa cca 10 miliónů tun pšenice). Rusko bylo schopno v posledních letech vyvážet 25-30 miliónů tun pšenice.
Před pár týdny podepsal prezident Putin výnos, který posiluje finančně ruské zemědělce, zřejmě se záměrem zvýšit produkci pšenice. Pšenici Ukrajina pěstuje spíše v západních regionech země, kde válečné operace neprobíhají a asi ani probíhat nebudou. Lze tedy očekávat poměrně velkou sklizeň, ale je otázka, jak ty miliony tun pšenice z Ukrajiny vyvézt, když to nepůjde přes přístavy. Cesta po železnici je přes Polsko a samozřejmě také přes střední Evropu a Balkán. Železnicí ale půjde těžko přepravit takové množství pšenice jako lodní dopravou. Případný výpadek ukrajinského exportu jednak povede ke zvýšení cen pšenice na světových trzích, ale také k nedostatku potravin v některých oblastech rozvojového světa.
Těžko si za této situace představit, že by vývoz ruské pšenice byl zeměmi Západu embargován. Ve světě, zejména v afrických, ale také v asijských státech by nedostatek pšenice vyvolal hladomor.
Rusové tímto tahem zachraňují svou měnu a v podstatě staví rubl na úroveň konvertibilního platidla. Je potřeba dobře vyhodnotit důsledky tohoto jejich rozhodnutí, ale zdá se, že je to výzva především pro americký dolar, který je zatím světovou rezervní měnou. Pokud např. arabské státy z Perského zálivu či Libye a Irán ad. země, budou obchodovat se svou ropou a plynem výhradně např. v jüanech, povede to k dalšímu oslabení pozice dolaru.
To asi není dobrá zpráva pro západní svět a zejména ne pro Spojené státy. Pokud jsou zavedeny sankce, a proti Rusku byly zavedeny tentokrát bezprecedentně tvrdé sankce, bylo možné očekávat odvetné kroky z druhé strany. A ty odvetné kroky teď přicházejí.
Některé státy (Maďarsko, Rakousko) už přivolily k platbám v rublech. Je samozřejmě možné mít statečné řeči o tom, jak Rusové porušili kontrakty, kde nic o zúčtování v rublech nebylo. A že se tedy nebude platit za zemní plyn a ropu vůbec. Ale pak to samozřejmě bude mít katastrofální dopady na hospodářství celé Evropské unie a pochopitelně také České republiky.
Konec konců, pan ministr zahraničí Lipavský, který propaguje rychlý konec ruské ropy i plynu u nás, si to může prakticky doma vyzkoušet sám. Pokud má domácnost zařízenou plynospotřebiči, může si vypnout plyn a zkusit to pár dní bez něj, jak mu to půjde.
K celé věci je potřeba přistupovat realisticky a hledat s Rusy kompromis. Ten, kdo má cenné suroviny, je prostě teď ve výhodě. A podle různých studií, i když bude Rusko dodávat do EU jen část plynu a ropy ve srovnání s předchozími lety, jeho obchodní bilanci to neohrozí. Díky sankcím totiž razantně poklesl dovoz do Ruska.
Před pár dny se objevila v médiích rozumná slova americké ministryně financí Yellenové, která velice varuje před tím, aby Evropa přistoupila k embargu plynu a ropy z Ruska. Já bych se za to velice přimlouval. Nechme odeznít silné řeči a zkusme s Ruskem vyjednat rozumný kompromis. A najít také rozumné a udržitelné mírové uspořádání na Ukrajině.
Je to prosté, Rusko má suroviny, které Evropa a my jako zpracovatelská země, silně potřebujeme. Alespoň zatím je potřebujeme. Fantazírovat o tom, co se může povést za pět či sedm let je sice hezké, ale plyn a ropu z Ruska tyhle řeči dnes nenahradí.