Sergej Savčuk: Tajemná dobrodružství ruské ropy

Západní tisk s jistým zmatkem informuje o tom, že dodávky ruské ropy a ropných produktů suverénně získávají zpět propad z minulého měsíce, přičemž to, co se děje, vypadá stále více jako pohádková zápletka. Představa je taková, že v určitém okamžiku přepravy surovin ruského původu jednoduše zmizí, aby se záhadně objevily u pobřeží Velké Británie nebo Ameriky.

Náš dnešní rozhovor začneme základními čísly

V naší zemi se denně vytěží 11,3 miliónu barelů ropy, z čehož 3,6 miliónu se spotřebuje na pokrytí domácí poptávky. V prvním případě jsme na třetím místě na světě a ve druhém na pátém. Pokud hovoříme o vývozu, pak nám prostá aritmetika a statistika říkají, že v minulosti odcházelo do zahraničí denně asi 7,5 miliónu barelů černého tekutého zlata. Tento údaj se již dlouho příliš nemění, stejně jako není tajemstvím objem ropy, který je dodáván v rámci dlouhodobých smluv. Jedná se o 4,5 miliónu barelů, což znamená, že pro spotové a jiné krátkodobé kontrakty jsou k dispozici přibližně tři milióny barelů. O tom budeme hovořit níže.

Se zahájením speciální vojenské operace je ruský energetický exportní sektor pod obrovským tlakem, který je doprovázen vyloženě špinavými triky zahrnujícími přímé vydírání a vyhrožování odběratelům. Zde je třeba učinit velmi důležitou výhradu: v současné době neexistuje přímý zákaz nákupu ruské ropy, tj. neexistuje ani částečné, ani úplné embargo. Ropa pocházející z Ruska se tak během několika dní stala extrémně „toxickou“; dochází k paradoxní situaci, kdy je po ní v zahraničí poptávka a je potřebná, ale její nákup je nejen projevem nevychovanosti, ale také velmi reálnou šancí dostat se na sankční seznamy kolektivního Západu.

Protože však Moskva byla a zůstává hlavním dodavatelem ropy a ropných produktů do Evropy a Asie, si po skončení pandemie opět vzpomněla na své plány hospodářského rozvoje, začal trh zažívat opravdové zázraky…

Za prvé, objemy nákupů vzrostly jako svíčka a vrátily tak pokles z předchozího měsíce. Srovnáme-li březen a duben, například Finsko nakoupilo dvakrát více ropy (25 a 50 tis. barelů), stejnou tendenci vykázalo Řecko (50 a 130 tis. barelů), Rumunsko zvýšilo nákupy ze 40 na 140 tis. barelů, Estonsko z 50 na 180 tis. barelů, Nizozemsko z 520 na 660 tis. barelů. Americký mediální holding S&P Global, který se zabývá analytickou a poradenskou činností, odhaduje ztráty ruského vývozu v březnu na tři miliony barelů, ale varuje, že pokud současná dynamika přetrvá, Rusové získají všechny ztráty zpět již v květnu.

Za druhé, na lodních cestách se odehrává jisté ďábelství a mystika

Hlavní nárůst dovozu vykazuje neznámý kupující, který pečlivě tají svou státní identitu. Tentýž anonymní kupec nakoupil v březnu asi 30 tisíc barelů a v dubnu se objem nákupů vyšplhal na 660 tisíc barelů.

Deník Wall Street Journal uvedl, že v dubnu bylo v ruských přístavech naloženo do podpalubí tankerů přibližně 11 miliónů barelů ropy, přičemž v přepravních dokladech byl jako konečný cíl uveden Atlantský oceán nebo nebyl uveden vůbec. Kdyby autor tohoto článku nebyl zatvrzelým materialistou, vyslovil by názor, že ruský ropný průmysl v těžkém období navázal obchodní vztahy s Neptunem, pánem oceánských hlubin, ale jak ukazuje praxe, ani tento názor západní odborníci nesdílejí.

Podle analytiků, kteří pozorně sledují nejen výkyvy na trhu, ale také dodržování a dopad protiruských sankcí, Rusko přijalo tzv. íránské schéma.

Je třeba připomenout, že v období zhoršených americko-íránských vztahů, kdy administrativa Donalda Trumpa uvalila totální embargo na vývoz perské ropy, vznikl poměrně jednoduchý, ale účinný algoritmus, který umožnil zachránit ovce a nakrmit vlky. Něco podobného se nyní děje v okolí Usť-Lugy a dalších ruských přístavů, kde je možné překládat ropu.

Americké ropné společnosti co nejpečlivěji sledují příslušné internetové stránky, na nichž lze tankery sledovat v reálném čase. Podle jejich hlášení plavidla v určitém okamžiku jednoduše zmizí z radarů. Tankery typu Panamax, které jsou hlavním přepravním prostředkem ruské ropy, vypínají své transpondéry buď přímo v přístavech (a není možné je sledovat), nebo natankují ropu, vyplují na moře a tam zmizí z radarů.

Jak se za oceánem se značnou nelibostí konstatuje, jde pravděpodobně o zjevný příklad tajné dohody mezi dodavatelem a odběratelem, kteří takový šedý systém používají jen proto, aby se vyhnuli sankcím a odpovědnosti za spolupráci s Ruskem.

Nejpravděpodobnějším způsobem úniku „pod radary“ je překládka ropy přímo na moři z tankerů Panamax (60-80 tisíc tun) do mnohem větších tankerů, kde se navíc ruská ropa velmi pravděpodobně mísí s jinými druhy. To znamená, že v podpalubí mateřského tankeru se nachází zcela legální šarže nějaké exotické ropy, například Latvia Blend, která se zrodila teprve před měsícem.

Spokojeni jsou naprosto všichni. Neznámí odběratelé nejen zajišťují zájmy svých neznámých zemí, ale také v tichosti obchodují s už neruskou ropou a dodávají ji do Evropy. Například v dubnu se ukázalo, že Indie, která celou svou historii nakupovala suroviny v zahraničí, se stala vývozcem a nyní prodává ropu a naftu do Velké Británie. Zároveň všichni zúčastnění předstírají, že nechápou, co je to za surovinu a odkud pochází.

Zde jsme nuceni přidat trochu pelyňku, abychom zachovali objektivitu analýzy a vyprávění:

V současné době ruští dodavatelé prodávají své výrobky se slevou 25-30 %. Musí to udělat ne proto, že by naši ropu najednou přestali potřebovat, s tím není žádný problém, hlavní odběratelé ani nepomysleli na snížení spotřeby a ruské objemy prostě není čím nahradit (nezapomeňte, pátý světový vývozce). Naši producenti ropy poskytují slevu na uralskou ropu nikoli z lásky k charitě. Za standardní situaci na trhu se považuje cenový rozdíl, kdy Ural zaostává za referenční cenou Brent o pět až osm dolarů. Současná sleva je nutná k pokrytí neplánovaných výdajů vzniklých při uzavírání nových smluv s vlastníky flotil tankerů a pojišťovnami.

Embargo zatím nebylo uvaleno, ale Evropa a USA se neustále radí – a žádný subjekt se nechce dostat pod tlak omezení, která by mohla vést nejen k velkým ztrátám, ale i k likvidaci společnosti, která by byla obviněna z kolaborace s neuctivými Rusy. Proto pronajímatelé a pojišťovny vkládají do smluv s neznámými kupujícími nebezpečí a možná rizika, aby je takříkajíc kompenzovali.

Děje se tak proto, že Rusko jednoduše nemá vlastní flotilu tankerů ani pojišťovny, které by byly schopny zaručit realizaci obchodů bez obav z vnějších omezení.

Již v roce 2004 byla na žádost vlády provedena analýza a bylo zjištěno, že Rusku chybí nejméně 600 tankerů všech typů pouze pro nákladní lodě (bez říčních dopravců), tj. velkoobjemové lodě, kontejnerové lodě, lodě pro přepravu suchého nákladu, tankery atd. Naše klíčové loděnice na Dálném východě v poslední době ožily, ale zabývají se především plněním obranných zakázek a jedinou oblastí, kde dochází alespoň k určitému pokroku, je stavba lodí na zkapalněný zemní plyn. Kdybychom měli vlastní flotilu tankerů, při dnešních cenách ropy by stát, který má v rozpočtu cenu 40 USD, získal další – a ne malé – odpočty v podobě daní ze zisků obchodníků s ropou. Není také jasné, proč nebylo po tolik let přijato žádné zásadní rozhodnutí o vytvoření vlastního systému pojištění.

Každopádně žádné embargo na ruskou ropu zavedeno nebylo a není jasné, zda bude, ale trh se aktivně chopil kouzelného proutku a díky němu mizí z map a lokátorů šňůry tankerů a Evropa a Asie dostávají potřebné suroviny a palivo. To je dobře, protože se zároveň plní ruská pokladna. Jediná špatná věc je, že zlatá řeka s vůní oleje mohla vzrůst v celý vodopád…

ZDROJ (Překlad: St.Hroch)

Příspěvek byl publikován v rubrice Ekonomika. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.