PhDr. Jiří Jaroš Nickelli: Letovický masakr Čechů sudetským Němcem – esesákem Kukou

Televize nazývaná česká, neustále ukazuje pouze údajné „zločiny ďábelských Čechů na nebohých českých Němcích“. Donekonečna omílá smyšlené i některé skutečné křivdy odsunu, provedeného podle Postupimi, za jehož způsob provedení ČSR dostala uznání Mezinárodního červeného kříže.

Jako by dějiny počínaly rokem 1945. Rovněž Ústav pro studium totalit proti svému statutu nestuduje zločiny a masakry na Češích za války i za osvobozování. Vůbec si nevšímá masového vyhnání 250 tisíc Čechů z pohra­ničí za doby tzv. druhé republiky po Mni­chovu a vyhnání nejméně 100 tisíc Čechů z vnitrozemí protektorátu, jaké se událo na­příklad na Sedlčansku, Neveklovsku a na Drahanské vysočině.

Úkolem nás odbojářů je rozkrývat pro veřej­nost, zvláště pro mladší generace, masové zločiny na Češích, a po státních a veřejno­právních ústavech požadovat jejich zkou­mání a šetření. Letovický masakr na Češích je jen jedním příkladem z této řady velkoně­meckých zločinů, spáchaných v protektorátu. Na ně poukazuje též naše Historicko-doku­mentační komise při ÚV ČSBS v Praze.

Hromadné vraždy Čechů v Letovicích zorga­nizovaly orgány brněnského gestapa, NSDAP a provedlo je 28. sonderkomando pro boj pro­ti partyzánům, vedené sudetským rodákem od Krnova (tehdy říšský Jägerndorf, uloupený říší ČSR) esesákem Herbertem Kukou.

Od r. 1943 na Letovicku, Boskovicku a celé Vysočině sílil odpor vlastenců proti okupan­tům. Přibývalo uprchlíků z nucených prací z říše, zvětšoval se počet sabotáží v podnicích a na budované Hitlerově dálnici z Wroclavi (Breslau) do Brna a Vídně, kam bylo nahnáno množství pracovníků. Současně na Vysočinu přicházely stále nové partyzánské oddíly, pod­porované shozy zbraní a výstroje.

Kukovo 28. ZbV Kommando (Zum besonde­ren Verwendung-Kommando) přišlo do Leto­vic v lednu 1945 posílit nedostatečnou činnost tzv. brněnských stíhacích protipartyzánských oddílů, které již nestačily zvládat partyzány. Zmíněné komando nastoupilo do Letovic ze svého předchozího působiště v Blansku. Tím uzavřelo trojúhelník partyzánského území Nové Město – Letovice – Bystřice nad Pern­štejnem.

Velitel komanda SS-Obersturmfiührer Herbert Kuka, nevypátraný válečný zločinec, velel třem důstojníkům a asi pětatřiceti poddůstoj­níkům a mužům. K dispozici měl rovněž síť konfidentů brněnského gestapa, z nichž něk­teří – Pražan, Winkler, Rittichová – byli po dopadení souzeni mimořádnými lidovými soudy.

Kukovo komando začalo řádit od 23. února 1945 v Újezdě u Černé Hory, ve Skaličce, Vís­ce u Zbraslavce, Velenově u Boskovic, v Tasovicích, v Šerkovicích a jinde. Jeho akce končily kromě zabíjení partyzánů mučením celých rodin, jako byly rodina Porčova a Škrabalova, které skončily v koncentrácích a na popravištích. Mrtvoly partyzánů koman­do bralo s sebou. Zpopelnilo je brněnské kre­matorium. Popel ukládalo v úřadu gestapa na právnické fakultě v Brně (proti níž dnes stojí pomník Edvarda Beneše). Dne 16. dubna 1945 komando zabralo penzion Lamplota na koupališti v Letovicích. (Penzion byl místem nezdařeného atentátu na HJ. Po něm vypuk­ly velké represe českých vlastenců v celém okresu Boskovice.) Protože frontové boje vr­cholily a gestapo zrušilo věznici Kounicovy koleje 18. dubna 1945, nebylo možno vězně komanda převážet nadále do Brna. O jejich osudu rozhodoval esesák Kuka po konzulta­cích s esesákem Maxem Rauschem, vrchním vládním radou v Brně, velitelem SIPO na Moravě.

Masakr na českých vlastencích Kukovo ko­mando spáchalo v lesíku proti hotelu. Přesné datum není známo. Odhady pamětníků se pohybovaly od 25. dubna až do 4. května (?). Masové hroby byly objeveny až po osvobo­zenÍ. Devatenáct vězňů si muselo vlastno­ručně vykopat hroby a padlo zastřeleno ranami do týla za řevu motoru náklaďáků, aby nebylo slyšet výkřiky. Na upozornění mého strýce, odbojáře Miloše Červinky, kte­rý Kukovi uvedl, že partyzáni a revoluční gardy jsou připraveni k zásahu na město, dne 7. května Kuka nakonec několik zbylých vězňů propustil dobrovolně.

Před útěkem z města 8. května si vynutil projev na leto­vickém náměstí. Zde ožralý esesák veřejně lhal, že prý „za něho nebyla prolita kapka kr­ve“(!). Spolu s Kukou utekli do říše – patrně do Bavor – Ietovičtí příslušníci komanda, čle­nové letovické NSDAP Ikráth, Morkes a jiní nacisté. Kukova prolhanost se tragicky proje­vila dne 9. května 1945. Toho dne byl náklad­ní vůz na koupališti kontaktován číšníkem hotelu Zdeňkem Zvěřinou. V něm nastražená bomba rozmetala vůz i nebohého českého vlastence, který měl za úkol ho prohlédnout. Detonace zničila koupaliště a následným po­žárem i hotel Lamplota.

Masové hroby Kukových obětí byly objeveny až po osvobození ve dnech 12. až 15. května 1945, když se začaly propadávat, třebaže by­ly maskovány mechem a jehličím. V prvním hrobě byl identifikován Josef Opálka, odbojář z Benešova (jeho pamětní deska je v obci a jeho jméno na pamětní desce jedenašede­sáti odbojářů okresu v Doubravici, zřízené na můj náklad). Druhý mrtvý nebyl identifiko­ván. V dalším hrobě byli dva partyzáni a dvě ženy (!), z Újezda u Černé Hory. Ma­rie Smíšková a Marie Filková. Hrdinky, vla­stenky, oběti ukrutného fašistického mučení, v němž se vyžívaly Kukovy stvůry jako po­ručík Bussat, Neumann a zvláště tlumočník Johann Weisenberg. Tloukli vyšetřované – ­i ženy! – zvláštními pruty a čtyřhrannými obušky do bezvědomí.

Trnovou korunu českého mučednictví bestia­litě kukovců nasadil objev dvanácti mrtvých vlastenců – Josef Vejrosta (Kozárov), jeho dvě sestry Marie a Josefa, Antonín Konečný (Ště­chov), Josef Ryzí (Lačnov), Jan Krejčíř (Tě­chov), jeho manželka Josefa a dcera Milada, Augustin Tesař (Kunice) a tři neurčení muži.

ZO ČSBS Boskovice má v archivu fotografie objevených hrobů. Jsou k dispozici též HDK ÚV ČSBS. Tyto fotografie nikdy nebyly publikovány. Jediný hromadný záběr rakví zavražděných českých mučedníku uveřejnil profesor Vojtěch Žampach ve své brožuře Se smrtí v týlu (Blansko 1984, s. 23.) Žádné jiné snímky letovického masakru zveřejněny nebyly. Česka televize o ně neměla zá­jem. Za HDK tímto dáváme podnět Ústavu pro studium totalit a řediteli Hermannovi k dokumentaci nejen letovického masakru Čechů, ale i všech ostatních německých zločinů na českém, slovenském, židovském a romském národě, páchaných nejen za vál­ky, ale i v jejím závěru.

Vyzýváme vládu České republiky – Obnov­te neoprávněně zrušenou Komisi pro váleč­né zločiny, kterou proti Listině práv zrušila Čalfova vláda!

Závěrem – letovický masakr po zveřejnění v tisku byl jedním z podnětů pro odsun brněn­ských Němců. To se neustále zamlčuje!

Z dokumentace HDK ÚV ČSBS, № 23/2010. Připravil ing. P. Šuranský (ZDROJ)

Příspěvek byl publikován v rubrice Dějiny a současnost se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *