Plameny v láhvi její stěny taví.
Džin se již dávno vymkl z kontroly.
Ve střepech zazněl nářek naléhavý,
že krutost ve zdi otvor vydrolí.
Oblaka dýmu vycházela z očí.
Jazykem vládne černá němota.
Z koho je štvanec, nikam nezabočí,
popel je vzýván, ať se nemotá.
Z hodnot čpí zápach spáleného masa.
Nezájem louku pozdních strachů spásá,
až v plných břichách něco zaječí.
Otazník vrhá na kůl nová lasa,
slepota řádků přes mezery drásá.
Úmysly hyen? Vesměs zaječí…
Tragické výročí událostí v Oděse z 2.5.2014 patrně mainstream připomínat nebude. Do konceptu „západních hodnot“, které nyní zdůrazňují, jak oběti „ruského teroru“ nelze relativizovat poukazem na mnohonásobně vyšší utrpení lidí způsobené válkami vedenými Západem, hlavně USA, se jaksi vyšetření děsivého zločinu v Oděse nevešlo.
Wolfgang Bittner, novinář, kterého při nejhorší vůli za prokremelského posluhovače neoznačíme, poukazuje na fakt, že selhání Západu a lživé mediální kampaně jsou si vědomy i mnohé západní politické špičky. Tento člen Mezinárodního PEN klubu, vystudovaný právník a několikrát vyznamenaný spisovatel přišel s knihou Dobytí Evropy Amerikou (Jaro, Praha 2014, ISBN – 978-80-904423-4-4, 115 s.). Věnuje se v ní zejména selhání německých mainstreamových médií, což dokládá na konkrétních případech. Fakta má podložena relevantními odkazy, takže skutečně nemůže být viněn ze šíření propagandy. Poukazuje na to, co média překrucují – za mnohem nebezpečnější ale pokládá to, co zamlčují:
Dokonce ani o zavraždění osmačtyřiceti proruských demonstrantů v Oděse, kde prozápadní nacionalisté zapálili Dům odborových svazů, se nezmínil ani jeden úvodník. … Například bývalý generál NATO, Harald Kujat, poznamenává: „Musíme se stavět opatrně nejen k tomu, co říká Rusko, ale i k tomu, co říká Ukrajina a, bohužel i k tomu, co říká Západ“… (Bittner, s. 37)
V kontrastu k těmto Bittnerovým slovům potom stojí stanovisko Václava Bartušky, vládního zmocněnce pro energetickou bezpečnost:
Velmi podrobně jsme sledovali model, který byl použit na východě Ukrajiny, v Doněcku, Luhansku a v dalších městech. Šlo to jakoby přes kopírák a popírá to teorii o lidovém povstání. Skupina civilistů obsadí budovy administrativy, muži, ženy, děti. Do dvou dnů se tam začínají nosit zbraně, ženy a děti odcházejí, zůstávají ozbrojenci. Pokud se jim postavíte rychle čelem, jako to udělali třeba v Oděse, kde je prostě upálili, nebo v Dněpropetrovsku, kde je prostě zabili a pohřbili u silnice, tak máte klid. Když to neuděláte, tak máte válku. To je celé.
Připomeňme si stručně, co se tehdy odehrálo. Dům oborových svazů byl zapálen pomocí „Molotovových koktejlů“, vrhaných útočníky. Během následného požáru vyhořela dvě patra. Na následky popálení a vdechnutí toxických látek zemřely desítky lidí, jak proruských aktivistů, tak i několika dalších osob, které se právě v budově nacházely. Ty se snažily pouze ukrýt před ozbrojenými radikály.
Připomeňme si ještě další slova již zmíněného Bartušky z roku 2015:
Vláda nedávno schválila návrh obnovení odvodů jak pro muže, tak pro ženy od věku 18 let. Myslíte, že by něco podobného vláda projednávala před dvěma lety? Odehrává se obrovská spousta věcí, o kterých nemluvíme. Nepochybně začaly naše služby mnohem víc sledovat jedince, některé cizí státní občany na našem území. To je nepochybná pravda, nevidím důvod to nějak vybubnovávat. Myslím, že jsme mnohem připravenější na případné zelené mužíčky v Karlových Varech nebo kdekoliv jinde.
Pan Bartuška je jistě dnes spokojen. Současná Fialova vláda šíří hoax, že jsme ve válce s Ruskem – a za dezinformaci je naopak pokládána pravda, že Rusko nám žádnou válku nevyhlásilo – a dokonce ani Petr Fiala se svým bakalářem zatím nevyhlásili válku Rusku.
Mnoho občanů se bojí nahlas vyjádřit, co si myslí, aby nebyli popotahováni a nepřišli o místo.
Ombudsman, Stanislav Křeček prohlásil, že: „… Řada lidí si myslí, že už nemůže říct svůj názor, že by tím ohrozili sebe nebo svoji rodinu, a to je to nejhorší, co nás mohlo potkat. Kdyby dobrá věc, dobrý záměr byl takto vykládán a zvrhnul by se v to, že budu mít dojem, že jde o něco jiného…“
Zatímco se kde kdo bojí nahlas vyjádřit svůj názor a je opatrný jako pověstný hostinský Palivec (který nakonec při vší opatrnosti stejně vyfasoval deset let za mřížemi), Česká televize má pro strach uděláno. Potřebuje-li dokumentovat „Rusy páchanou genocidu“, neváhá obrazově doložit materiál z tornádem zničených Mikulčic. Jak máme České televizi věřit, že v podobném duchu se neodvíjejí i její další zprávy o Ukrajině? Přitom právě České televizi máme neotřesitelně věřit jako zdroji „veškeré pravdy“, zatímco se máme třást strachy, kdybychom jen pomyslili na čerpání informací z alternativních médií, která jsou vládou prohlášena za lživá.
Uctěme, prosím, památku zmasakrovaných civilistů v Oděse z roku 2014. A usilujme o to, aby se podobná svinstva neděla – a pokud se stanou, byla řádně vyšetřena – a viníci byli potrestáni. Možná pak nebudeme v zajetí slepého militarismu, který nás dovede leda ke katastrofě celosvětového dosahu. (Pozn. Naší Pravdy: film Ukrajina v ohni (2016, české titulky) viz ZDE)