Hej Slované, ještě naše slovanská řeč žije, pokud naše věrné srdce pro náš národ bije!
Z těchto slov až mrazí. Ta píseň byla všeslovanskou hymnou a po druhé světové válce se stala hymnou národů Jugoslávie. Nejde tedy o staromilství, ani o nářek starého zbrojnoše. Jaké ale máme povědomí o této písni, která již před 150 lety burcovala slovanské národy k národnímu osvobození?
Celé dějiny 20. století byly ke Slovanům kruté – nástup fašismu, Mnichov 1938, Protektorát, krvavé tažení na Východ.
Slované za tuto oběť zaplatili mnoha milióny svých padlých, jejich vesnice i města hořely v tisících. Rusko, Bělorusko, Ukrajina, Jugoslávie, Polsko… tam všude to byl boj o holou existenci Slovanů, ale oni zvítězili, zachránili svět od nacismu. Politici celého světa se jim tehdy klaněli.
Slované a jejich dějiny. Celý svět obdivuje Slovanskou epopej, dílo Alfonse Muchy, které vznikalo na počátku 20. století. Jde o soubor 20 velkoplošných obrazů z dějin slovanských národů. Podle testamentu měla být Praha domovem tohoto souboru, přesto se tomu tak nestalo. Slovanská epopej je k vidění až v Moravském Krumlově, náhoda, či záměr.
Originální zpracování výjevů z fenomenálních pláten Slovanské epopeje Alfonse Muchy nabízí unikátní pohled na rozpohybovaný a ohromujícím způsobem scénickou hudbou podkreslený děj. Přesvědčí vás, jak nadčasové dílo mistr české secese stvořil. Producentem je společnost BigMedia, která stála i za nejúspěšnější výstavou výtvarného umění v historii ČR (výstava Lendl: Mucha v roce 2013) a dalších úspěšných projektů.
Naopak Habsburkové si užívají svého návratu do Čech. Také TGM, K. Havlíček i E. Beneš dostali v Národním muzeu nové sousedy, Františka Josefa I. a jeho ženu Žofii. Ano toho císaře, po kterém zůstaly pomníky padlých snad v každé naší vesnici. Naopak slavné české osobnosti mizí z paměti i z učebnic, kriminalizovaná je doba husitská i její protagonisté, Jan Žižka, Jan Želivský, Jan Hus, z povědomí národa jsou vytlačovány osobnosti druhého odboje, Dr. Edvard Beneš, Ludvík Svoboda. Jejich pomníky jsou káceny, hrdinové jsou kádrováni i po smrti.
Do slovanské jednoty je záměrně vrážen klín nenávisti. Před 23 lety byla terčem náletů NATO nám blízká Jugoslávie. Také současný konflikt na východě je toho dokladem… Opět jsme umlčováni, cenzurováni, zastrašováni i manipulováni. Místo hrdosti na naše slovanské národy, je nám nasazována poddanská čepice. Místo osobností, vidíme kolem sebe jen pouhé figurky. Místo monarchie, Protektorátu, se pro nás hledá nová vrchnost. Kdysi někdo moudrý řekl: „Kdo nic neví, všemu věří“.
Máme zde májové dny. Před 77 lety v květnu 1945 končila válka, Československo si užívalo prvních dnů nabyté svobody. Květiny i jásající davy. Za tu naši svobodu milióny hrdinů zaplatilo životem, chodím kolem jejich zapomenutých hrobů, … Dnes jsou mnohé skáceny, zhanobeny, … Čím se ti hrdinové provinili? Snad tím, že zachránili naši existenci? Kde je naše úcta k jejich oběti?
Hej Slované, ještě naše slovanská řeč žije,
pokud naše věrné srdce pro náš národ bije…