Zde je začátek nedávného, miniaturního příběhu agentury Reuters: Globální trh s jadernými střelami a bombami by měl do deseti let překročit 126 miliard dolarů, což je téměř o 73 procent více než v roce 2020, podle zprávy Allied Market Research, protože ruská agrese na Ukrajině urychluje vojenské výdaje.
Těžko jsem mohl číst dále než tento odstavec. Existuje „globální trh“ pro jaderné střely? Myslíš, jako tu je trh s ropou, se zlatem. . . na banány? Vždy jsem chápal jaderné zbraně výhradně jako geopolitické, jako předzvěsti pekla, zrozené druhou světovou válkou a projektem Manhattan, navždy propletené se slovy Roberta Oppenheimera citovaného z Bhagavadgíty, když byla v červenci 1945 svržena první atomová bomba na světě na Alamogordo: „Nyní jsem se stal Smrtí, ničitelem světů.“
Supervelmoci, jako jsou USA a Rusko, závodí ve výzkumu a výrobě jaderných zbraní, které jsou stále menší, smrtonosnější a dražší. V roce 2021 měly USA a Rusko 5 550 a 6 255 jaderných hlavic a očekává se, že v roce 2030 dosáhnou 6 380 a 6 734 v tomto pořadí.
Všechny velké společnosti, jako jsou Lockheed Martin, BAE Systems, Airbus a Boeing, pořádají výstavy a semináře vysvětlující význam jaderných zbraní pro přežití, a povzbuzují státy, aby zvýšily své rozpočtové prostředky na jejich koupi.
Osvěta neuškodí, peníze jsou výmluvnější. Kdo maže, ten jede. V USA jednotlivci a politické akční výbory spojené s obranným sektorem přispěly v roce 2020 do volební truhlice politických kandidátů republikánů a demokratů 49.577.820 dolarů. K tomu je nutno přidat různé prebendy pro klíčové politiky, které jsou nezdanitelné a nevyčíslitelné. Dodejme, že ještě do nedávna špičková prebenda byl výlet v Boeingu Lolita Expres, který patřil pedofilskému finančníku Jeffrey Epsteinovi, RIP, na jeho ostrůvek v Karibiku, kde se účastnili hrátek s nezletilými děvčátky.
Výdaje na válku včetně nových letadel, raket a jaderných náloží silně přifoukly americký státní dluh, který dnes činí 30 biliónů dolarů. To je asi dvojnásobek hrubého domácího produktu 28 zemí, které tvoří Evropskou unii, jejíž celkový počet obyvatel 447 007 596 je přibližně o 120 000 000 větší než populace USA. Kdyby dluh USA měl být splacen, každý jejich občan, od novorozenců až po staroušky, by musel přispět 250.000 dolarů za situace, kdy dvě třetiny pracujících Američanů mají v bance ledva pět tisíc dolarů. Vystačí takové drobky úspor pokrýt rostoucí inflaci, která letos letí vzhůru jako vystřelený šíp?
Zpět k jádru. Smutná zkušenost učí, že i slabé státy, které mají atomové zbraně, jako jsou severní Korea a Pákistán, přežívají. Státy, které se jich vzdaly, jako Irák nebo Libye, zahynuly. Toto zjištění ovlivní ve svých důsledcích naše vyhlídky na další soužití s atomem — budou hazardní. Mimo jiné proto, že současná štábní kultura nejvyššího velení branných sil velmocí připouští zařazení trpasličích atomovek do regulérního bojového arzenálu, čímž vzniká jasné nebezpečí skluzu, nebo klopýtnutí, do atomového Armageddonu.
Někdy uprostřed noci, jindy k ránu se probouzím zalitý studeným potem noční můry, která mě pronásleduje od té doby, co jsem myšlenku o neprůchodném dilema četl v J.F. Kennedyho vzpomínkách na kubánskou krizi. Kennedy tím měl na mysli úděl vůdce atomové mocnosti, který po prohrané válce s úhlavním nepřítelem musí učinit osudové rozhodnutí: uznat porážku, nebo se stát Smrtí, ničitelem světů.
Nemám ponětí, zda Joe Bindena pronásledují noční můry, a o čem? Mám však důvodné podezření, že Vladimír Putin se za bílých nocí pokouší najít řešení neprůchodného dilema, nebo jeho ekvivalentu – škrcení garotou stále zvyšujícím se mnohostranným tlakem. Jak málo ještě zbývá, aby Rusové byli v situaci, jež dle uznávaných mezinárodních norem tvoří casus belli, pokud v ní už nejsou?
Moje podezření vyplývá ze zásadního projevu Vladimira Putina o národní bezpečnosti, která vždy byla a zůstává jeho prvořadou prioritou: „Jako občan Ruska a hlava ruského státu, chci si položit otázku. K čemu takový svět potřebujeme, když v něm Rusko není?“
Vladimiru Putinovi málokdo pozorně naslouchá, když ano, kdo přemýšlí o tom, co řekl, a kdo ho bere vážně? Škoda, protože skrytý smysl otázky prozrazuje dvě věci: jaké osudové rozhodnutí ruský prezident zřejmě udělá a varování Matičky Rusi, které by mělo být vytesáno do žuly – PO NÁS NUKLEÁRNÍ ZIMA.