K velmi dobře zpracovanému videu (viz níže) bych jen dodala, že pokud něco víte o řízení, nemůžete nad tím jen tak mávnout rukou třeba s námitkou, že se prostě umělci řídí módou, a proto si ta jejich vystoupení byla v mnohém podobná. Móda je jednou z metod bezstrukturního řízení, vyvolávání trendů v umění také. To znamená, že mnozí z těch umělců, kteří se na té černé mši podíleli, to ani nemuseli dělat uvědoměle, tj. účelově sledovat jisté cíle.
Pozn.: zvuk zapněte pod oknem videa vpravo dole (ikona s přeškrtnutým reproduktorem)
Blíže v rozhovoru ZDE
Stačí jim naznačit, co je v trendu, co je módní a oni už sami popustí uzdu své fantazii a vám potom stačí vybrat ty, co nejlépe prošli vaším castingem do umně zkombinovaného finále, které zhlédnou milióny lidí netušící, co to provede s jejich nevědomím/podvědomím.
Uvedu ještě vypovídající úryvek ze Základů sociologie od vnitřního prediktoru SSSR – díl pátý:
Kromě toho můžeme na základě znalosti sociologie a zákulisní politologie dneška i minulosti předpokládat, že dost velká část kreslených filmů produkovaných na Západě byla vytvářena pod kuratelou znalců z oblasti společenských věd, psychologů ze CIA a dalších tajných služeb s cílem debilizace budoucích pokolení ve státech, jež si USA podřizovaly v průběhu realizace globalizace podle biblické koncepce a při vytváření Pax Americana.
Jak ukazuje analýza vzájemných vztahů „elitářské“ státnosti a společenství umělců, spisovatelů, filmových scénáristů a režisérů, prostě profesionálů, pod jejichž vlivem se v mnohém formuje mentalita společnosti, procházejí všichni tito profesionálové a aspiranti na to, že se jimi stanou, svého druhu castingem, často skrytým, neformálním (například na různých těch přátelských „sešlostech“), a výsledkem je, že:
- jedni získávají možnost tvořit jakoby svobodně, tj. bez omezení, na základě té mravnosti a světonázoru jaké mají, neboť jejich mravnost a světonázor, respektive chápání světa leží v mezích mravně-etických norem odpovídajících uplatňované politice;
- a druhým je taková možnost odepřena buď navždy, nebo na více či méně delší období, nebo do změny politiky státu v některé z oblastí.
Tento systém řízení, kdy je přes uměleckou tvorbu ve všech jejích variacích ovlivňováno chápání světa (světonázor) ve společnosti a v sociálních skupinách, ze kterých se skládá, není postřehnutelný, hodnotíte-li život společnosti v krátkých časových intervalech, ale je velmi těžké ho přehlédnout, hodnotíte-li historicky dlouhodobější časové intervaly života společnosti a rozvoj kultury; a obzvláště, jestliže se zaměříte na určité osobitosti životopisů samotných tvůrců uměleckých děl, okruh jejich společenských styků a znáte teorii „šesti stisků rukou“, podle které dva náhodné lidi v současné společnosti dělí / spojuje řetězec lidí, kteří se navzájem znají, dlouhý maximálně 6 lidí.
V podmínkách fungování takového systému skrytého „castingu“, selekce a vyzdvihování „velikých“ tvůrců uměleckých děl, jsou výjimkou takové okaté případy, jako když byl car Mikuláš I. osobním cenzorem A.S. Puškina, nebo když J. V. Stalin vysvětloval S.M. Ejzenštejnovi, co a jak má být zpracováno ve filmu Ivan Hrozný. K takovým metodám se státní moc může uchylovat pouze výjimečně v případě, že systém „castingu“ nebyl naladěn, nebo selhává právě ve chvíli, kdy je nutné řešit nějaké obzvláště důležité společensko-politické úkoly.
To, co bylo řečeno výše o řízení umělecké tvorby, není žádným konspiračním bludem, ale nevyhnutelným závěrem po přečtení knih: Velká šachovnice. Americká nadřazenost a její geostrategické imperativy od Zbigniewa Brzezinského a CIA proti SSSR od N.N. Jakovleva.
Debilizace dorůstajících pokolení ve státech, které se měly stát a nevratně zůstat pod kontrolou USA v průběhu globalizace podle biblické koncepce a rozrůstání Pax Americana, jehož zformováním měla být zakončena, je vzhledem k řešení tohoto úkolu velmi racionálním krokem, neboť umožňuje zbavit se mnoha problémů, které musí nevyhnutelně nastat, jestliže nová pokolení budou vstupovat do života nezmrzačená mravně a intelektuálně a se zdravou smyslovou soustavou.
Úryvek z rozhovoru Valentina Katasonova – Nejcennějším zdrojem v podmínkách tržní ekonomiky je hlupák:
Mně se velice líbila fráze mého kolegy, který položil studentům následující otázku: „Jaký zdroj je v podmínkách tržní ekonomiky nejcennější?“ Studenti se začali překřikovat, že je to země, pracovní síla, kapitál a tak podobně. A jejich učitel jim odpověděl, že tím nejcennějším zdrojem je hlupák. No a vzhledem k tomu, že příroda je produkuje velice zřídkakdy, pouhé zlomky procenta, je nutné spustit výrobní linku produkující hlupáky. Dnes práce této výrobní linky začíná již ve školce.
Internetová publikace ze dne 30.9.2011: ZDE
A přestože hlupák je skutečně tím nejcennějším zdrojem liberálně-tržní ekonomiky, je v uvedeném úryvku chyba: hromadná výroba hlupáků začíná již v etapě předcházející početí.