Z historie hraničního horského lemování české vlasti

K české zemi neoddělitelně patří i její pohraničí

V našich novodobých dějinách jsou dva hvězdné okamžiky: 28. říjen 1918 a 9. květen 1945.

Oba jsou dovršením  hrdinného odboje našeho národa proti cizí mocnosti. S oběma je spojeno nezměrné nadšení, úleva z ukončení válečných útrap a  radost bez konce. Slavil se konec bezpráví a teroru, obnova lidské důstojnosti, návrat svobody a samostatnosti.

K úpravě státnosti, státního území a  práv obyvatelstva patřil  v obou situacích  i zřetel k postavení německé menšiny.

Historikové první republiky ukázali, kde se v nově vzniklém Československu  německá menšina vzala. Mohutná německá kolonizace v zemích Českého království nastala za posledních Přemyslovců a postihla především horské pohraničí.  Pohraniční územní pás se postupně poněmčil, i uvnitř země vznikly ostrovy německých přistěhovalců. V 2. polovině 14. století byl příchod cizinců zastaven. Pak přišlo husitské hnutí as ním mocné společenské změny a povznesení národního vědomí. Většina německých ostrovů v české jazykové oblasti zanikla, německý pohraniční pás se zúžil. Hospodářský vývoj v 16. století přinesl opět vlnu kolonizace a poněmčení měst.

Neobyčejnou měrou bylo poněmčování posíleno zhroucením českého stavovského povstání r. 1620. Množství českých evangelických rodin (naprostá většina obyvatelstva) bylo nuceno císařským protireformačním rozkazem  pro víru  opustit vlast a celé kraje byly hrůzami 30leté války vylidněny.

V 18. století poněmčování vyvrcholilo. Zbylé prořídlé  české městské obyvatelstvo  vlivem germanizace   monarchistické vlády  i  vlivem nových německých osadníků  se odnárodnilo. Jen poddansko-nevolnický rolnický venkov zůstal věrný své národnosti. Venkovský lid se svému jazyku neodcizil.

Od konce 18. století nastala změna. Po zrušení nevolnictví se zdvihla vlna národního probuzení. Český živel začíná zase pronikat do měst a česká vlast – dík buditelům a obrozenskému hnutí – stává se zase vlastí uvědomělého českého národa.

Vznikem Československé republiky r. 1918  stali se němečtí kolonizátoři  národnostní menšinou. Ztratili své dřívější  privilegované postavení, a zdaleka ne všichni  s takovou změnou byli spokojeni. V českém pohraničí nastalo vzrušené období historie mezi oběma světovými válkami.

Jestliže po  roce 1918 byla německá kolonizace řádně evidována a demokraticky do správy  státu, měst a obcí  začleněna, po roce 1945 byla  odsunuta. Předcházel tomu od 30. let německým fašismem vedený  propagandistický teror proti obyvatelům demokratického Československa, pokračování  teroru kolem Mnichova,  v době zabrání pohraničí i v době kolem  okupace ČSR a její proměně v pouhý protektorát. Protektorát bezohledně a krutě využívaný i za války.

Odsun někdejší menšiny kolonizátorů byl uskutečněn  na základě poválečného  rozhodnutí tří vítězných mocností.  Aby v budoucnosti nemohlo být  existence  propagačně zpracovaných menšin  znovu využito  jako záminky k vypovězení války.

Příspěvek byl publikován v rubrice Dějiny a současnost se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.