Usuzuji tak na základě velmi ostré ukrajinské reakce na slova téměř stoletého bývalého ministra zahraničních věcí Henryho Kissingera o nutnosti jednání Kyjeva s Moskvou o mírové dohodě, která by ukončila probíhající válku s Ruskem.
Starý pragmatik vzal v úvahu především to, že konflikt se pro Ukrajinu nevyvíjí dobře a reálně hrozí, že ruské ozbrojené síly a jejich separatističtí spojenci opravdu mohou dojít po severním pobřeží Černého moře až do Podněstří. Poté by v nevyhnutelných diplomatických jednáních o míru byl prezident Volodymyr Zelenskyj ve značně nevýhodnější pozici než dnes, píše Jaroslav Bašta v komentáři pro PrvniZpravy.cz.
Neústupnost Kyjeva se opírá o ukrajinské veřejné mínění, které z více než 80 % jakékoliv územní ústupky (Krym, Donbas) Ruské federaci odmítá. Prezident a jeho vláda věří, že dodávky moderní vojenské výzbroje zvrátí situaci na bojišti a pomohou ukrajinským ozbrojeným silám přejít do protiútoku. Největší naděje pak vkládají v dalekonosné zbraně, které by umožnily zasáhnout nepřítele na jeho území a rozvrátit tak zásobování ruských vojenských jednotek.
Jejich použitím by se s největší pravděpodobností prezidentovi Zelenskému povedlo dosáhnout jediného předpokladu, který mu může dát naději na úspěch – rusko-ukrajinský konflikt by se změnil na plnohodnotnou válku mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskou federací. Nejspíše by pak došlo dle ruské vojenské doktríny k použití jaderných zbraní. Budoucí vývoj může mít ještě jednu velmi nepříjemnou nuanci: USA se ho možná nezúčastní, protože budou válčit s Čínskou lidovou republikou o Tchaj-wan.
Dlouhé měsíce před Putinovou invazí na Ukrajinu Spojené státy jasně prohlašovaly, že se v budoucím konfliktu nechtějí nijak přímo angažovat, pouze logisticky dodávkami zbraní, munice a zpravodajských informací. Naopak Tchaj-wan jim za válku stojí. Za této situace by na straně Ukrajiny bojovala jen podnož NATO skládající se z Velké Británie, Polska, Pobaltí, České republiky a Slovenska.
Někteří cynici tvrdí, že neutuchající hlad Ukrajiny po zbraních a munici již dokázal středoevropské státy (včetně Německa) účinně odzbrojit. Když k tomu připočtu předchozí třicet let trvající demilitarizaci, greendealové omezování průmyslu, energetickou závislost na Rusku a celkovou nepřipravenost na válečný konflikt, obávám se nejhoršího.
Ukrajina se totiž na válku připravovala osm let. My jsme s tím ještě ani nezačali. Proto bychom zcela nehrdinsky a pragmaticky měli naslouchat radám Henryho Kissingera. Stávající česká vláda je však v tomto ohledu plně ukrajinská. Proto se hrozím toho, že by jí Pánbůh to odhodlání z huby do rukou vraziti ráčil.