Pan Bernd Posselt, mimořádně známý a aktivní mluvčí „sudetoněmecké“ etnické skupiny, pojal svého času ideu oslovit Čechy, aby se připojili k jeho zápasu: “Se zdviženou hlavou a citlivě vzdorovat silám destrukce“. Je to patetická výzva a nám nezbývá, než abychom se s ní seznámili, abychom zjistili, o co p. Posseltovi jde.
Tak hned první odstavec Posseltova textu vydává svědectví o tom, že autorovy znalosti českých dějin jsou velmi nespolehlivé. Úvodní bonmot o tom, že ten, kdo vlastní Čechy, ovládá Evropu, nevyslovil náš velký historik František Palacký, jak tvrdí p. Posselt, ale proslulý německý militantní politik, pruský „železný kancléř“ Bismarck. Palacký byl český vlastenec a zpočátku austroslavista. Přál si zachovat Rakousko (uvažovalo se tehdy o jeho spojení s Německem), ale proměněné ve federaci svobodných národů, v níž by se Slovanům dostalo rovných práv a spravedlnosti.
Ale ideu zachovat Rakousko („…kdyby ho nebylo, museli bychom si je vytvořit…“!) formuloval nikoli na obranu před ruskou invazí, jak se nám snaží namluvit p. Posselt, ale před německým útočným hegemonismem. Naopak, ze strany Ruska očekával Palacký po r. 1870 záštitu proti německé panovačnosti.
A od Rakouska, které zklamalo všechna očekávání, již neočekával ničeho: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm“. To ovšem p. Posselt neuvádí, to se k jeho vymyšlené koncepci vůbec nehodí.
V dalším textu se dovíme, že geopolitika neztratila svůj význam ani dnes, a že Evropská unie „rozdrtila“ nacionalismus a otevřela dveře pro „vyhrabání“ pozůstatků „kvetoucí fáze“ dějin před první světovou válkou, zvláště možnost spojení Německa, Rakouska a České republiky. Hlavní prý je, aby Češi a „Sudetští“ Němci našli opět své „obohacující nadnárodní partnerství.“ A s uznáním pak p. Posselt vypočítává, že i na české straně jsou přívrženci takového projektu, jako jsou páni a paní Schwarzenberg, Sobotka, Herman, Bělobrádek, Marksová, Vokřál. Pana Posselta mrzí, že jsou kritizováni ze strany českých nacionalistů a komunistů (ti proti nim zrovna „běsní“). A to je právě ta ničivá „destrukce“, proti které burcuje Čechy, a které je prý zapotřebí čelit! S klidnou silou, důstojností a vyrovnaností, praví pan Posselt.
Co tomu říká český čtenář? Jen to, že v srdci Evropy se historická situace stále opakuje a že zůstáváme věrni svým dějinám a ideálům národního obrození a první republiky. A že nepokrytě odmítáme kolaboranty a zrádce, kteří by tak rádi obnovili někdejší zničující protektorát.