Velká část naší země si v poslední době jistě klade právě tuto otázku. Pokud se totiž podíváte na kurs dolaru dnes, 7. června 2022 – kurs centrální banky uvádí směšných 61 rublů 11 kopějek. A podívejme se, za jaký kurs jsou samarské banky ochotny prodávat dolar za ruble:
- Sovcombank – za 91 RUB
- Otkrytie Bank – za 76,45 RUB
- OTP Bank – za 75 RUB
- AK Bars Bank – 71,25 RUB, ale i tak je o 10 rublů dražší než oficiální sazba CB RF.
Navíc například ruská Standardní banka je připravena dolary neprodávat, ale nakupovat za vyšší cenu, než je oficiální kurs – za 64 rublů! To vypovídá o jediném, kurs centrální banky v současnosti neodráží reálný poměr rublu k dolaru nebo euru.
Pozn. Naší Pravdy: tato záměrná destrukční politika ruské Centrobanky pod vedením Elvíry Nabiullinové doslova sráží na kolena komplet celou ruskou ekonomiku. Zní to až neuvěřitelně, ale nikoho na klíčových bankovních a ekonomických postech to v celém Rusku prostě a jednoduše nezajímá. Nejsou od věci názory, že se jedná o zcela záměrnou sabotáž.
A to je problém číslo jedna
Dalším problémem jsou sankce, nebo spíše nejen sankce, ale masivní stahování různých druhů výrobců z ruského trhu. Podívejme se podrobněji na oblast elektroniky, ve které autor pracuje více než 20 let. Z ruského trhu například odcházejí společnosti Nokia, Asus, Cisco, Mitsubishi Electric, IBM a HP, zatímco Canon, LG, Samsung, Toshiba, Intel, Qualcomm, Xerox, Acer a Sony pozastavily svou činnost v Rusku (celý seznam naleznete zde).
Lenovo a Xiaomi tiše, ale metodicky snižují své dodávky a Huawei přestal přijímat objednávky a stáhl se z ruského firemního trhu, i když Rusko neopouští úplně. Jak vidíte, téměř všichni významní výrobci elektroniky a IT opustili Rusko nebo pozastavili svou činnost do června. Proto se ceny v různých kategoriích zvyšují v rozmezí od 30 % do 100 %. Zhruba řečeno, obchody s elektronikou nyní prodávají to, co ještě zbývá na skladě.
Možná však situaci zachrání čínští výrobci nižší kategorie nebo „šedé“ montáže? Ano, na chvíli ano. Například čínský Haier, jeden z největších výrobců elektroniky a domácích spotřebičů, zůstává v Rusku, ale podle průzkumu Nikkei Asia stojí čínské společnosti před obtížnou volbou. Za prvé, USA jsou největším obchodním partnerem Číny. V roce 2021 vzrostla hodnota obchodu s USA o 30 % a dosáhla historického maxima. Vývoz do USA činil 577,13 miliardy dolarů, dovoz z USA 541,53 miliardy dolarů a obchodní obrat 1,118 biliónu dolarů.
Pro srovnání, vývoz z Ruska do Číny v roce 2020 činil 49,3 miliardy dolarů, dovoz z Číny do Ruska 50,7 miliardy dolarů a celkový obchodní obrat činil 100 miliard dolarů, tedy méně než 10 % obchodního obratu USA s Čínou.
Zadruhé, Čína je závislá na amerických společnostech,
které vyrábějí polovodiče a další vyspělé technologie
Neočekávejte tedy, že Čína s radostí zaplní mezeru po západních společnostech, které opustily Rusko. Peking si ve všem hledí svého. Například společnost Fuyao Glass Industry Group, výrobce automobilového skla, která má závod v Rusku, kde se 40 % produkce vyváželo, se nyní rozhodla zavřít závod a vyrábět sklo na vývoz v továrnách v Číně.
Může Rusko samo začít vyrábět vlastní notebooky, chytré telefony atd? Bohužel v současné době jsou domácí procesory Baikal a Elbrus z hlediska výkonu a energetické účinnosti mnohem horší než procesory Intel a AMD a navíc mají mnohem vyšší cenu. To znamená, že za stejných podmínek bude ruský notebook dražší a horší. Navíc, ačkoli tyto procesory skutečně vyvíjejí ruští odborníci, jejich výroba probíhá v zahraničí (tchajwanská společnost TSMC) a právě na ni se vztahují sankce.
Čínská společnost SMIC (Semiconductor Manufacturing International Corp) je často zmiňována jako možná alternativa k TSMC. Vláda USA však již pohrozila, že tuto společnost „zničí“, pokud bude pomáhat při výrobě Elbrusu a Bajkalu. A Číňané po těchto prohlášeních nemají zvláštní chuť riskovat.
Zbývají dvě možnosti
První možností je nákup přes tranzitní země, jako je Kazachstán nebo Uzbekistán, na které se sankce nevztahují. Západní výrobci před tím zatím zavírají oči, ale situace se může kdykoli změnit. Kromě toho se tím konečná cena zvyšuje nejméně o 20-30 %. V případě několika takových transakcí (například Čína prodává elektronické výrobky do Íránu, Írán do Kazachstánu a Kazachstán do Ruska) se cena může zvýšit o 100, ale i o 150 %.
Čína uvažuje o přemístění technologických výrobních zařízení do třetích zemí, které by mohly obejít sankce a dodávat Rusku poptávané zboží. Zatím se však jedná pouze o plány, zda budou realizovány, není známo.
Jedinou prognózou tak v tuto chvíli je, že nabídka elektronických výrobků bude klesat, jejich ceny dále porostou a v důsledku toho dojde k rozvoji v oblasti oprav toho, co máme. Zatímco baterie, pouzdra, napájecí zdroje, klíčenky a matrice se dají v Rusku docela dobře vyrábět, s procesory, grafickými kartami a pevnými disky je to smůla.
Kdyby se však tento problém týkal pouze elektroniky, bylo by možné se s ním vypořádat. Taková je bohužel situace ve všech odvětvích bez výjimky, včetně lehkého průmyslu, zpracovatelského průmyslu a zemědělství. Z toho plyne růst cen, který bude pokračovat.
Co by se v této situaci dalo dělat?
Vybudovat národní hospodářství a národní výrobu, to však vyžaduje kompletní revizi daňové, úvěrové a finanční politiky státu, což se k nejhlubší lítosti zatím neděje. Rusko se zatím vyhřívá na superzvýšených cenách ropy a plynu a doufá, že nebude muset nic měnit a že se vše nějak vyřeší samo.