Anebo ještě jinak, jak to řekl Friedrich Schiller v jedné ze svých her: „Když padne plášť, musí za ním i vévoda“. Všichni máme ještě v dobré paměti všechna protikorupční hesla hnutí STAN před volbami do Poslanecké sněmovny. Zejména mně utkvěl v paměti jeden z krásných billboardů hnutí STAN, jemuž vedle tváře předsedy hnutí Rakušana vévodil slogan: „Nelhat, nekrást, nešvindlovat“.
Od voleb do sněmovny se ovšem obraz hnutí STAN v očích veřejnosti naprosto změnil. Již těšně po volbách se objevily oprávněné obavy o střetu zájmů a případně i z praní špinavých peněz v souvislosti s osobou nejvážnějšího kandidáta STAN na funkci ministra průmyslu Michalika. Pak přišel Polčák se svými nehoráznými požadavky odměn od starostů v okolí Vrbětic za uskutečněné právní a de facto lobbistické služby.
V minulém týdnu policie odvedla v „klepetech“ významného exponenta hnutí STAN, náměstka primátora Prahy, Hlubučka, v souvislosti s kauzou korupce v pražském Dopravním podniku. Již v tom okamžiku se začalo spekulovat, že řídícím důstojníkem Hlubučka je zlínský podnikatel Rédl, který byl v minulosti odsouzen za spolupráci s uprchlým R. Krejčířem. Vězení se ale pozoruhodně vyhnul, a to díky lékařskému posudku o duševní nemoci, podle nějž neměl být Rédl schopen chápat průběh vyšetřování. Obávám se, že podobnou šarádu budeme muset od Rédla a jeho advokátů strpět i tentokrát. Ale to, co provedl, svědčí o tom, že má všech pět pohromadě.
V sítích tohoto cappo di tutti cappi uvízl, jak se ukázalo, také sám ministr školství, Hurvínek české politiky, ale také místopředseda STAN, Petr Gazdík. Po přívalu událostí, které se přehnaly během několika desítek hodin, tento klíčový muž hnutí STAN odešel z pozice ministra školství. Je to správné rozhodnutí.
Pokud ovšem byla příjemcem peněz od Rédlovy zločinecké skupiny celá vládní politická strana STAN, je to silná káva. Nejen, že by peníze měla vrátit, nejlépe pak je darovat útulku pro chudé děti anebo nějakým azylovým domům pro chudé matky s dětmi, protože situace těchto lidí hnutí STAN, ani celou vládu zbla nezajímaly. Ale to je jen namátkou jedna ze sociálních skupin a vrstev české společnosti, postižených asociální politikou této vlády.
Hlubučkova kauza má ovšem hlubší dopad. Rédl byl šibal všech šibalů, a jak se ukazuje, byl vlastně ve velmi přátelských vztazích, a to ve formě osobního přátelství, s Petrem Gazdíkem. Telefonovali si přes šifrovaný telefonní přístroj. Copak si asi oba chlapci mezi sebou špitali? Asi to nebylo nic hezkého, když to skrývali před nahráváním ze strany české policie, o němž mohli tušit, že k němu dochází.
Rakušan, klíčová figura vlády
Z logiky věci, pokud s ostudou z vysoké politiky odešli všichni kolegové, místopředsedové strany kolem (Michalik, po něm Farský, pak Polčák a nyní hauptrefa, ministr Gazdík) Rakušan vlastně ve vedení osiřel. Kdyby věděl jen o desetině lumpáren, které se kolem něj děly v posledních měsících (a jako předseda strany to nemohl nevědět), měl by začít házet „Áčka“ na svém ministerstvu vnitra až do té doby, dokud ho předseda vlády nevyhodí. Ale protože s Gazdíkem a s Rakušanem by odešla veškerá legitimita hnutí STAN, musela by tato strana šibalů pro naprostou morální zchátralost odejít z vlády. A pokud by odešla z vlády, vláda by přestala na bázi pětikoalice fungovat.
Je to smutný začátek evropského předsednictví, kdy se příběh pravicové koalice opakuje. Je to déja vu po necelých čtrnácti letech. V každém případě je to pro Fialovu vládu blesk z čistého nebe. Můžeme očekávat, že v dalších dnech a týdnech přijdou ještě další „hezká“ zjištění ze strany policie.
Všechno se vykecá
To, co se tentokrát objevilo v médiích po zatýkání na pražském Magistrátu a kolem něj, je vlastně podle podobného algoritmu, jako kdykoliv předtím, tedy při předchozích kauzách. Každou z těch velkých, kriminálně-politických kauz v nedávné minulosti řešil sice jiný policejní tým, ale úniky informací z vyšetřovacího spisu byly úplně stejné. Nechutnosti na druhou. Nevím, proč je ještě potřeba dokazovat morální zchátralost obviněných nějakými dalšími „delikatesami“. Tentokrát mi utkvěla v hlavě jedna. Jak jeden z obviněných se svou „společnicí“ rozumoval, zřejmě v konspiračním bytě nad tím, jakým způsobem nejlépe používat, kokain. Zda jej vtírat dámě do konečníku anebo do dámských intimních partií.
Myslím, že vrchní státní zastupitelství by se konečně celou věcí úniků z policejních spisů mělo s plnou vážností zabývat. A to nejen formálně a zjistit po pár týdnech jako obvykle, že se nic nezjistilo, ale navrhnout postihy těch osob, které přišly do styku s policejním spisem. To přeci není celý policejní útvar nebo celé policejní ředitelství. To je několik policistů, kteří chtějí zřejmě nechutnou vulgaritou ohromit společnost a nasměrovat ji proti obviněným. O tom, že obvinění jsou lumpové, by měl rozhodovat nezávislý soud a ne ulice, které se předhazují lascivnosti na vrub obviněných.