V současné době se mluví o tom, že Ukrajina bude přijata mezi státy Evropské unie. Sice to bude trvat pár let, ale je to u slíbeno. Jak se vůbec Evropská unie bude nadále rozšiřovat?
„Sliby už padly a jsou z velmi vysokých míst, kde se rozhoduje o budoucnosti Evropské unie. Dokonce i o tom, jak bude tato organizace organizovaná, jak bude „konstituovaná“ a kdo v ní bude mít právo hlasovat a kdo tam bude podroben síle většiny. To ale ještě neznamená, že tyto sliby znamenají, že Ukrajina, ale třeba i Albánie, Kosovo, Chorvatsko, Makedonie a další balkánské státy, včetně plnoprávného připojení Bulharska a postavení Rumunska, které se tak trochu liší od ostatních zemí, že mají všechny stejnou naději“, říká v úvodu rozhovoru pro První Zprávy Dr. Zdeněk Zbořil.
Přístupový proces není tak jednoduchý
Ten takzvaný „přístupový proces“ – to je taková nešťastná byrokratická formulace, ale kterou všichni bruselští rádi používají – která, když se chce, je velmi komplikovaná cesta. Turecko, pokud se nemýlím, to po ní kráčí už asi 50 let, téměř půl století, a vždycky se najde nějaký argument na řecké straně nebo na turecké straně proč se Turecká republika, členský stát NATO, nemůže stát plnoprávným členem Evropské unie. Ale podobně existují i u všech těch ostatních zemí jmenovaných nějaké překážky.
Já se domnívám, že samozřejmě byly představy o tom, že Evropská unie, nebo tehdy ještě Evropská společenství, se nebude rozšiřovat, hlavně se nebude rozšiřovat tak rychlým tempem jako se to stalo potom na konci 20. a začátku 21. století, ale přeci jenom ta různá kritéria, ať už mluvíme o Maastrichtské smlouvě, ale hlavně o Kodaňských kritérií, které definují zásady pro přistoupení a připojení nějaké nové země, jsou tak složitá a někdy i z politických důvodů tak zneužitelná (nezapomínejme ani na Lisabonskou smlouvu), že je opravdu a stále pod otazníkem to, oč vlastně jde, nebo zda evropští vladaři vědí o čem mluví a co chtějí zbývajícím členským státům říct.
Evropská unie jako projekt pro vyvolené
Jsme už daleko od doby kdy Margaret Thatcherová upozorňovala na Evropskou unii nebo na evropskou integraci jako na projekt několika ambiciózních a arogantních politiků, ale proto je to také dnes podstatně složitější. Ono to další a další „rozšiřování“ a „prohlubování“ přináší další a další nedorozumění v různých oblastech Evropy a já se obávám, že jakmile dojde na ta Kodaňská kritéria a bude se zkoumat, zda je Ukrajina právní stát a zda je odstraněna korupce atd, zda se zbytek Evropy nemá obávat toho, že bude existovat „svobodný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu“ z Ukrajiny na Západ a ze Západu na Východ. Takže předpokládám, že se ještě o tom budeme dlouho bavit, některé země budou souhlasit nebo nesouhlasit, ale v každém případě to bude i proti silné vůli těch velmocí, které diktují těm menším, jak má vypadat Evropa nebo Evropská unie. A tak to bude nějakou dobu trvat.
A vzpomeňme si také na léta, kdy se mluvilo o Rusku a Ruské federaci a o jejich možnostech přistoupit nějakou formou k Evropské unii. Dnes se to zdá absurdní, ale co kdyby došlo také i na tento nápad a Evropa se bude stále zvětšovat, zvětšovat, její kontury blednout, rozplývat se až nakonec docela a úplně zmizí.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru: