Dnes již nikdo nepochybuje o tom, že zažíváme největší proměnu politického uspořádání světa od skončení II. světové války. Když však čtu české noviny, získávám pocit, že naši novináři si všímají jenom Evropy, maximálně pak Západu jako celku.
Názorně to ukázal tento týden, kdy média obsáhle referovala o zasedání G7 a zcela pominula virtuální schůzku skupiny BRICS (Čína, Indie, Brazilie, Rusko, Jižní Afrika), která si odhlasovala své rozšíření o Argentinu a Írán. Přitom se nám před očima ukazuje nový multipolární svět, v němž se tři miliardy obyvatel BRICS (IA) spojily proti 770 miliónům kolektivního Západu.
Vstup Argentiny do tohoto seskupení jenom potvrzuje skutečný záměr politického přebarvování politické mapy Jižní Ameriky, k němuž dochází v posledních třech letech. Opravdu to začalo od A – v roce 2019 byl v Argentině překvapivě zvolen levicový prezident Alberto Fernandez. V červenci loňského roku vyhrál prezidentské volby v Peru radikálně levicový venkovský učitel Pedro Castillo. V prosinci 2021 následovalo Chile s nejmladší hlavou státu v historii Gabrielem Boricem, bývalým radikálním studentským vůdcem s vazbou na komunistickou stranu. Vlnu změn prezidentů završila Kolumbie, kde vyhrál bývalý levicový partyzán Gustavo Petro. V Brazilii se chystá návrat levicové hlavy státu Luly da Silvy.
Právě jeho jméno mě potvrdilo, že současné levicové tsunami v Latinské Americe představuje rozsáhlejší a lépe připravenou snahu o změnu subkontinentu ze zadního dvorku USA ve výlučnou sféru čínského vlivu. Předchozí proběhl v letech 2005 – 2007, kdy náhle začali ve volbách vítězit jen levicoví kandidáti. Po své výhře vždy znárodnili ropná a plynová ložiska a další zdroje surovin a uzavřeli smlouvy s čínskými státními společnostmi. Spojené státy tehdy řešily problémy v Iráku a na ztrátu vlivu ve Střední a Jižní Americe reagovaly pozdě. Tentýž scénář se opakuje dnes v souvislosti s proxy válkou na Ukrajině.
Teorii multikulturního světa vymyslel v devadesátých letech tehdejší ruský ministr zahraničních věcí Jevgenij Primakov v situaci, kdy na tom Ruská federace byla z geopolitického hlediska nejhůře. Princip zničení unipolárního světa byl jednoduchý – spojit všechny proti USA a jeho spojencům, a vyvolat ohniska krizí po celém světě dle úsloví „stokrát nic umořilo osla“.
Sleduji-li dnes rudou čínskou Jižní Ameriku, vize pana Primakova se začíná docela úspěšně realizovat.