Paul Craig Roberts: Váhavost a nerozhodnost Kremlu

Z Kremlu vyzařuje zmatek. Kreml dělá, co může, aby uklidnil Západ, a Západ dělá co může, aby se právě tohle Kremlu nepodařilo. Evropa dala jasně najevo, že chce být v průběhu tří let stoprocentně nezávislá na ruské ropě a plynu, a než se tak stane, že zamýšlí zastropovat cenu ruské ropy na polovinu její ceny současné.

Takže proč Kreml pokračuje v sásobování Evropy energií, bez níž by se veškerý evropský průmysl zastavil, když Evropa má v úmyslu potrestat Rusko za tuto jeho laskavost tím, že po oněch třech letech jeho energii odmítne, a než se tak stane, bude dělat možné i nemožné pro to, aby její cenu snížila? Cožpak lidem v Kremlu ještě nedošlo, že je to ruská energie, plynoucí dnes volně do Evropy, která Evropě umožňuje zásobovat Ukrajinu zbraněmi? Docela jako by smyslem politiky Kremlu bylo demoralizovat ruské ozbrojené síly.

Proč tedy Kreml tok vší své energie do Evropy ještě nezastavil? Proč dál prodává svou energii Západu, kterou tento zvedá jako zbraň, aby s ní na Rusko udeřil? Firma J.P. Morgan Chase oznamuje, že kdyby Rusko omezilo svůj export ropy o pět miliónů barelů, vzrostla by její cena na světovém trhu na 380 dolarů za za barel.

Proč se tedy Rusko takto zdrženlivě chová? Vždyť Evropa by se jinak okamžitě a totálně zhroutila a konflikt na Ukrajině by stejně okamžitě skončil. Kreml by Evropanům mohl říct i to, že jim energii znovu dodá jen když Evropa vystoupí z NATO. Jak jsem už napsal, Kreml má v ruce všechny karty, ale neumí s nimi hrát. Jak si lze tuto stupiditu vysvětlit? Ruští vojáci umírají a Kreml zásobuje nepřítele energií.

Mám za to, že problém spočívá v tom, že Kreml chová až mystickou víru v legalismus, což je až nadměrné dodržování zákona. A pokouší se udělat na Západ dojem tím, že on – na rozdíl od Západu – respektuje smlouvy a dohody s nepřítelem, a to dokonce i když je s ním ve válce. A je až neuvěřitelné, že chová naději, že Západ přijme tohle jinak, než jako důkaz ruské hlouposti a slabosti.

Nebo si všimněme litevské blokády Kaliningradu, to je části Ruska, od hlavní ruské geografické části oddělené. Rusko si stěžovalo, ale neučinilo nic dalšího, třebaže guvernér Kaliningradu sdělil Moskvě, že ta by mohla přivést litevskou ekonomiku k pádu vyhlášením ruských protisankcí na zboží přivážené a vyvážené z baltských států. „Polovina litevské ekonomiky by zmizela“, řekl kaliningradský guvernér, ale bez náležitého ohlasu z Moskvy i tentokrát.

ZDROJ (překlad Mgr. Lubomír Man)

 

 


POZN. NAŠÍ PRAVDY aneb co ještě zaznělo od P.C. Robertse

Kreml couvá natolik, že Západ prostě nebere Rusko vážně. Kolikrát jsme slyšeli ministra zahraničí Lavrova a další vysoce postavené členy ruské vlády, včetně Putina, říkat, že Západ se snaží zničit Rusko, že Rusko už nikdy nebude věřit Západu, že Západ nedrží žádné dohody, které uzavírá s Ruskem? Proč tedy mluvčí Kremlu Peskov veřejně naříká, že západní lídři nemají zájem na dosažení míru na Ukrajině prostřednictvím dialogu a jednání? Chce Kreml opravdu další bezcennou dohodu z Minsku, další dohodu, aby se NATO neposunulo k ruským hranicím? Opustil už Kreml důvod, proč do Donbasu vyslal vojenské síly, tedy denacifikovat, demilitarizovat a neutralizovat Ukrajinu? Je to, co se Rusko chystalo udělat silou, aby se nyní vyjednalo?

Možná mají západní média pravdu. Ukrajina vítězí

Moji vlastenečtí čtenáři se asi diví, proč trestám Kreml za to, že připravoval Rusko na porážku, samozřejmě ne v Donbasu, ale na širší scéně. Na čí straně je Roberts? Jsem na straně, abych se vyhnul širší válce, která skončí jadernou válkou. Washington i Kreml dělají chyby, které povedou k jaderné válce. Washington tlačený neokonzervativní ideologií je zaměřen na hegemonii a ve snaze o hegemonii překračuje ruské červené čáry. Tím, že Rusko nevynucuje své červené čáry, nabádá k dalším provokacím v duchu s jídlem roste chuť. Ve skutečnosti, jak jsem již vysvětlil, ruská tolerance provokací vede k dalším provokacím. Washington už nevěří, že existují nějaké ruské červené čáry. To je mylná víra, ale je to operativní a je to chyba Kremlu.

Nikdy neexistovala žádná vyhlídka na to, že by ruská intervence v Donbasu byla omezená. Washington si vynutil ruskou intervenci za účelem prohlubující se války. Nyní jsou Washington i NATO bojovníky ve válce a podléhají vojenské odvetě, kterou Kreml oznámil, že bude osudem těch, kteří zasáhli. Žádná odveta ale nehrozí, ani zastavení dodávek energie do Evropy. Západ tak opět strčil prsty Kremlu do očí tím, že do NATO vložil Finsko a Švédsko. Začlenění dvou historicky neutrálních zemí do aliance vytvořené proti Rusku zvýšilo přítomnost NATO na ruských hranicích o 832 mil. Jedním z důvodů, proč Rusko v Donbasu zasáhlo, byla neutralizace Ukrajiny, aby na hranicích Ukrajiny s Ruskem nebyly základny NATO. Nyní je tedy situace pro Rusko taková, že budou základny NATO podél 832 mil dlouhé finsko-ruské hranice.

Nenápadná, téměř neexistující, reakce Kremlu na extrémní provokace vybízela k nejrůznějším provokacím ze zemí, které by Rusko, kdyby mělo vůli, mohlo v mžiku zničit. Turecko zabavilo údajně loď s ruskou vlajkou s ukrajinským obilím. Turecko se rozhodlo, že zamýšlení příjemci mohou hladovět, zatímco Turecko prodá propuštění lodi Rusku nebo obnoví své poškozené vztahy se Západem. NATO oznamuje, že další bývalé části ruského impéria, jako je Gruzie, se připravují na členství v NATO. Washington podkopává Rusko-kazašskou alianci. V Uzbekistánu jsou nové nepokoje sponzorované USA a tak dále.

Kreml přehlédl, že rozpadem sovětsko-ruského impéria vznikly nové země, jejichž vůdce Washington může koupit, aby způsobil Rusku potíže. Důvěřiví Rusové tomuto podlehli a nyní na ně Washington může v zástupném boji narazit na mnoha frontách. Rusko, jemuž byl propláchnut mozek americkými neoliberálními ekonomy, neví, jak bojovat na ekonomické aréně. Jediné, co Rusko má, je jeho armáda a Kreml zatím povoluje její použití jen zcela omezeně. Důsledkem bude demoralizovaná ruská armáda.

Západu to připadá jako nedostatek kremelských nervů a odhodlání, a tak si Západ myslí, že může ruskou vůli zlomit hromaděním provokací. Myslím, že Západ se mýlí, ale Západ je povzbuzován k silnějšímu prosazování neochotou Ruska přitvrdit ve svých postojích, které by přiměly Západ uvědomit si, že skutečně existují ruské červené čáry.

V této době se ruské červené čáry jeví Washingtonu jako mýtická stvoření, jako jsou legalismy, ve které Kreml hloupě věří.

Je snad Kreml hluchý?

Příspěvek byl publikován v rubrice ►DŮLEŽITÉ, Analytika, Kauza Ukrajina, Politika se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.