Film se odehrává v roce 2024, kdy svět už čtvrtým rokem drží lockdown, protože virus Covid-23 zmutoval a kvůli tomu zabíjí lidi v rychlejším tempu. Infikovaní Američané jsou násilně odvlečeni ze svých domovů do karanténních táborů známých jako Q-Zones, z nichž není úniku.
Uprostřed této postapokalyptické krajiny se seznámíme s kurýrem Nicem, jenž je vůči smrtícímu patogenu imunní a jeho láskou Sárou, avšak karanténa jim nedovoluje fyzický kontakt. Když vypluje na povrch, že by Sára mohla být nakažená, Nico se v zoufalém závodu s časem vrhá do vylidněných ulic Los Angeles a hledá jedinou věc, která ji může zachránit před uvězněním nebo něčím horším.
Ačkoliv je příběh zasazený do postapokalyptického a děsivého světa, režisér Adam Mason tvrdí, že je to romantický film o dvou lidech, kteří chtějí být spolu, ale nemohou. „Je to Romeo a Julie, ale jsou oddělení zamčenými dveřmi a virem“, zakončil režisér.
A nyní něco, co není zrežírovaná scéna ve filmu, nýbrž již připravená děsivá budoucnost pro léta 2025-2028 pod zkratkou SPARS pod hlavičkou WHO, tedy Světové zdravotnické organizace. 25 minut vystoupení Diany Ledské stojí rozhodně za pozorné vyslechnutí. To aby bylo jasno, co se na nás všechny nachystalo již v říjnu 2017 na univerzitě Johnse Hopkinse. SPARS Pandemic 2025-2028 je název simulace pandemie, kterou provedlo Centrum pro zdravotní bezpečnost na Univerzitě Johnse Hopkinse. Cílem je vytvářet nekonečnou pandemii za použití strachu.
Viz VIDEO
Citát: „Ve světě zbaveném idejí vládnou příšery.“