Pamatujete si na to, jak v samých začátcích povinného používání této pomůcky v průmyslu (ne ve zdravotnictví!!) bylo na štítku u výrobku uvedeno, že respirátor může být používán jen krátkodobě a po 40 minutách práce je nutno jej sundat a prodýchat se? Tato informace byla později záměrně odstraněna a respirátory byly najednou pasovány na zdravotní pomůcku. V celém světě byl povinný jen v Německu, Rakousku, ČR a částech Itálie.
Žádná jiná země světa jej nedala povinný. U nás to bylo tak nějak logické, naše věčně lokajská vláda totiž po celou dobu jen slepě a oddaně napodobovala Berlín. Takže stačilo sledovat, s čím přijde tehdejší vláda Merkelové a bylo jasné, že totéž udělá i vláda Babišova. A skutečně tak tomu bylo – a to jak u nás, tak v Rakousku. Podobně jako za 3. říše i za té 4. obě země poslušně následovaly svého protektora.
Přiznám se, že jsem tento nesmysl měla na sobě asi 3x a to vždy jen na pár minut v místech, kam jsem nutně musela a bez tohoto šíleného kachního zobáku by mne tam nepustili (úřad apod.). Jinak tam, kam se tato zrůdnost nosit musela, jsem jednoduše nešla, pokud bylo možné danou záležitost (většinou nákupy) vyřídit online.
Jednoduše, od začátku mi bylo jasné, že tento nesmysl nikdo nezavedl proto, aby chránil zdraví, ale jen proto, aby si na respirátorech někdo slušně mastil kapsu (na bavlněných rouškách, které se daly vyprat, by neměl kdo vydělávat). Ostatně, například ve Švédsku, kde nebyly povinné žádné náhubky, se žádná covidová tragédie nekonala. Naopak, tato země bez restrikcí vykazuje mnohem menší úmrtnost než země, které prachový nesmyl restriktivně prosadily.
Nyní se ukázalo, že jednorázové respirátory jsou nejen lukrativní byznys, ale i zdraví škodlivé…
Jak bylo pozorným občanům jasné od samého počátku, nejškodlivější koncentrace CO2 se vyskytují pod obzvláště hustými prachovými respirátory FFP2. Důraz je kladen na ochranu proti prachu, protože tyto masky jsou vhodné pro zadržování prachu ze zdiva nebo dřeva mimo plíce řemeslníků – ale nejsou vhodné ani certifikované pro zastavení virů. To však nikdy nezajímalo zákonodárce těch zemí, které pro své občany určily povinné respirátory FFP2.
Do studie bylo zařazeno 102 zdravých jedinců ve věku od 10 do 90 let. Jejich vydýchaný vzduch byl hodnocen různými měřeními. Je třeba poznamenat, že motivací pro studii byl předchozí nedostatek údajů, jak bylo zřejmé: „Žádné z dostupných hodnocení vdechovaného oxidu uhličitého (CO2) při nošení obličejových masek nepoužívalo profesionální kapnografii v reálném čase s hadičkami pro odstraňování vody.“
To jednoduše znamená, že žádná z dříve dostupných studií nehodnotila hladiny CO2 ve vzduchu, který dýcháme při nošení respirátorů pomocí profesionální kapnografie v reálném čase. Výsledky byly porovnány.
Bez jakékoli roušky byla koncentrace CO2 458 ppm, s chirurgickou rouškou (modré, které zabraňují tomu, aby do ran kapal pot a sliny lékaře), byla hodnota již více než desetkrát vyšší: v průměru 4965 ppm – v jednotlivých případech ještě vyšší. Měření bylo obzvláště dramatické při použití masek FFP2. Průměrná hodnota vzrostla na 9396 ppm. Je to tedy asi 20násobek hodnoty CO2, kterou má normálně vdechovaný vzduch.
Respirátory si vedly ještě hůře u dětí: průměr byl 6 439 ppm u chirurgických roušek a 12 847 ppm u respirátorů FFP2.
Pozn. Naší pravdy: 1 ppm = 1 milióntina objemu. Tato jednotka se často používá u látek s nízkým procentem objemu, u CO2 zejména.
Přinejmenším do covidu existovaly přísné limity pro přípustný obsah CO2 ve vzduchu, který lidé dýchají. Všechny hodnoty nad 2 000 ppm byly považovány za nepřijatelné, hodnoty mezi 1 000 a 2 000 ppm byly již nápadné (ZDROJ).
Vědci ve studii poukázali na to, že za praktických podmínek by se pod rouškami mohly očekávat mnohem vyšší hodnoty, protože všechny pokusy byly provedeny v klidových podmínkách bez jakéhokoli fyzického nebo duševního úsilí. Jaké hodnoty jsou dosaženy například ve školních sportech pod respirátory FFP2 nebo při fyzicky namáhavé práci, si člověk raději snad ani nechce představit. V Číně některé děti zemřely při takových aktivitách a roušky byly v důsledku toho ve školních sportech přísně zakázány.
Vyšetřování se zabývalo pouze jedním škodlivým aspektem roušek. Kromě toho se roušky, které nebyly dostatečně často měněny, stávají živnou půdou pro nebezpečné patogeny a houby, které jsou pak vdechovány po celé hodiny. Výsledkem mohou být závažná, chronická onemocnění plic.
Ve studii, stejně jako v jiných experimentech, bylo zjištěno, že během pětiminutové fáze pozorování (!) nebyla detekovatelná žádná změna v saturaci krve kyslíkem. To samozřejmě neumožňuje žádné prohlášení o změnách u lidí, kteří musí nosit takové respirátory celý den – jako jsou zaměstnanci, kteří jsou nuceni je nosit po celou pracovní dobu, ale i studenti ve škole.
Možná ještě zažijeme dobu, kdy ti, kdo jsou zodpovědní za vědecky nesmyslnou, ale fyzicky vážně poškozující respirátorovou mánii, budou právně zodpovědní: za úmyslné vážné ublížení na zdraví nebo alespoň za napomáhání. Například rakouské ministerstvo zdravotnictví nikdy nemohlo nebo nechtělo poskytnout informace o tom, zda a do jaké míry nošení roušek snižuje riziko infekce.
Jediným přínosem roušek tedy neměla být prevence virových onemocnění, protože nikde neměly vliv na nižší šíření onemocnění. Spíše měly naplnit konta výrobců a prodejců, kteří mají často úzké vazby na politiku. I zde se možná v příštích letech budou řešit rozsáhlé korupční „respirátorové“ kauzy a to nejspíš v propojení zemí jako je Německo, Rakousko, ČR a Itálie. Nebo spíš nebudou a vše se jako vždy zamete pod koberec…