Jednou z mnoha záměrně vynechávaných kapitol historie na našich školách je i odpor Srbska vůči nacistickému Německu v době druhé světové války. Fašistická Osa (Berlín-Řím-Tokio) si nikdy jugoslávské království plně nepodrobila.
Jistě, byly zde sféry vlivu Německa, Itálie, Bulharska a Itálie. Ano, Chorvatsko se stalo fašistickým státem, ale byli zde srbští „četnici“, a byl zde komunistický partyzánský odboj pod velením Josipa Broze Tita.
Již v létě 1941 čelilo Německo na Balkáně díky výše zmíněným odbojovým skupinám nemalým potížím. Hitler zuřil. Kdo byl poslán do zemí bývalé Jugoslávie, byl tam v podstatě poslán za trest. Partyzáni se činili a uřezaných nacistických hlav přibývalo.
Generál pěchoty, Franz Böhme vydal 10. října 1941 nařízení, aby za každého německého okupačního vojáka či etnického Němce (Volkdeutsche), který bude v Srbsku zabit, bylo popraveno sto srbských civilistů, a za každého zraněného Němce padesát. Připomínáme-li si nacistická zvěrstva v Lidicích či Ležákách, neměli bychom zapomínat ani na Kragujevac a okolní vesnice. V říjnu 1941 došlo k masakru místních civilistů.
Bylo to právě znovusjednocené Německo, které počátkem devadesátých let rozjelo štvavou kampaň proti Srbům a speciálně Slobodanu Miloševićovi. Srbové byli líčeni jako ti nejhorší zločinci, jakoby se snad Chorvaté či bosenští muslimové žádných zločinů nedopouštěli. Sledujeme-li dobový německý tisk, protisrbská nenávist lze z něho přímo lisovat. Podobně jako v kde jakém západním filmu figuruje nějaký ten srbský padouch.
Vrcholem všeho bylo, když Západ podpořil válečného zločince Hashima Thaciho, který byl napojen na organizovaný zločin a terorismus. Thaci byl v roce 2020 byl Zvláštním tribunálem pro zločiny v Kosovu v Haagu obviněn z terorismu a ze zodpovědnosti za páchání válečných zločinů, proto se v listopadu 2020 vzdal funkce kosovského prezidenta.
Jistě si vybavíme fotografie, jak se H. Thaci líbá s M. Albrightovou. Jedním z politiků, kteří samostatnost Kosova neuznávají a H. Thaciho dlouhodobě oprávněně nazývali válečným zločincem, je český prezident republiky, Miloš Zeman.
Kosovo dlouhodobě vede proti srbskému obyvatelstvu politiku zastrašování a teroru. Nyní mělo dojít k zákazu používání srbských občanských průkazů a SPZ, jejichž výměnu Priština nařídila od 1. srpna. Srbský prezident Alexandar Vučić vyzýval ke klidu a žádal albánskou vládu v Prištině, aby neohrozila mír. Jsou to albánské jednotky (nikoli srbské), které zablokovaly administrativní přechody do centrálního Srbska. Evropský mainstreamový tisk ovšem nerušeně hlásá, jak zase provokují „ti zlí Srbové“.
Pozn. Naší Pravdy: předkládáme ke shlédnutí
MIMOŘÁDNÝ dokument Uloupené Kosovo:
Připomeňme si rok 2004, kdy tisíce Srbů byly vyhnány ze svých domovů, které byly vyrabovány a zapáleny. Albánští teroristé znesvětili a vypálili desítky srbských pravoslavných chrámů a klášterů, z nichž některé figurovaly na seznamu ohrožených kulturních památek UNESCO. To vše se odehrávalo v době, kdy zde byly přítomny mezinárodní mírové jednotky KFOR, které však pouze všem těmto hrůzám nečinně přihlížely.
Stephen King se nedávno nechal slyšet, že nacista Bandera byl „velký muž“, aby následně tvrdil, že je to celé výmysl, a on nic takového neřekl. Poté dodal, že nevěděl, kdo to Bandera vlastně byl. To je ovšem jenom další dílek do skládačky, jak se dnes nahlíží na období druhé světové války. Její hrdinové jsou dnes dehonestováni – a váleční zločinci vyzdvihováni. Ukrajinská povstalecká armáda přímo vynikala ve vraždění Poláků, Židů a volyňských Čechů. S. Banderu pak není možno hodnotit jinak než jako fašistu, válečného zločince a zrůdu. Přesto mu teď div nestavíme pomníky.
Za pozornost rozhodně stojí příspěvek vládního poslance Oleksije Hončarenka na Twitteru: „Pokud Srbsko napadne Kosovo, bude ho Ukrajina bránit“. Ukrajina přitom patří mezi státy neuznávající samostatnost Kosova. Možná by měl poslanec Hončarenko vysvětlit, proč se chce bít za samostatné Kosovo – a proč mu současně vadí představa samostatných republik: Doněcké lidové a Luhanské lidové.
Spíše se ukazuje, jak platné je přísloví „svůj k svému“. Zelenského i Thaciho režim mají až nepříjemně mnoho společných rysů. Já osobně se potom hlásím k takovým hodnotám, které se vůči oběma zmíněným režimům ostře vymezují.