Němec přijel do Prahy diktovat: Konec práva veta! Německá Evropa bude už bez kulis

Nedostupné energie byly plánem, který se zdařil.
Jsou pilířem války bez tanků.

PETR HÁJEK užasl nad drzostí, s níž německý kancléř přijel do Prahy diktovat neschopnému českému premiérovi konec naší samostatnosti, a přináší několik myšlenek Jiřího Weigla, které vznikly těsně před tím, než führer práskl bičem…

Když Jiří Weigl (ředitel Institutu Václava Klause) psal dnešní glosu, (čtenář k ní dorazí za okamžik), ještě pochopitelně netušil, co se v Praze odehraje. A tak jenom odhadoval, o čem bude jednání mezi premiérem Petrem Fialou a jeho bruselským nadřízeným, který se pro zdání, že Německo nedobylo Evropu bez tanků, maskuje životem v Berlíně (Brusel stínově ovládá jeho německá kolegyně Lejnová).

Hlavní město protektorátu Böhmen und Mähren si německý vůdce Scholz ovšem nepřijel inspekčně prohlédnout. A už vůbec neměl zapotřebí naklonit si současného místodržícího (zatím) neformální sedmnácté země Velkého Německa (povýšené po třiceti letech „úspěšného rozvoje“ ze smetiště na skládku a montovnu s levnou pracovní silou), jenž coby tragikomický kašpárek markýruje na půl roku „předsednictví EU“. Německý kancléř přijel, aby nám již nezakrytě vyhrožoval.

I když – jaképak výhrůžky? Vůdce přece toliko oznamuje, co má činit lid v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, nechce-li aby plánovaný energetický kolaps a v něm kořenící hladomor přišel v plné síle rovnou. Jestli mu dá ještě krátký čas na „adaptaci“. Proto Fialovi jasně oznámil, že jednat o „celoevropském“ řešení záměrně vyvolané energetické a hospodářské chudoby je možné. Ale ta naše „sedmnáctá“ se musí vzdát práva veta, které v zakládacích smlouvách EU ještě zůstalo jako relikt z dob, kdy hra na brežněvovsky toliko „omezenou“ (sdílenou) státní suverenitu národních států měla význam kulis Potěmkinovy vesnice.

Kulisy právě padly. Fiala dostal ultimátum a – zcela v rámci své dosavadní „image“ – blekotavě neřekl ano, ani ne, místo aby Scholze nechal okamžitě vyhodit ze dveří. Je to neslýchanost, která jen korunuje dosavadní vládní přitakávání všem hrůzám, jež se na nás z Bruselu (Berlína) valí – a jimž ona vlastně „předsedá“.

Takže je to jasné, diktát zní: Buď budete poslouchat – a vzdáte se i té poslední možnosti, jak brzdit náš milý německý kanibalismus českých zájmů právem veta v Radě EU – nebo v zimě mrzněte a jezte slupky od brambor. A se slzou v oku vzpomínejte, jaké to bylo za těch kavárnou „proklínaných“ svobodných Klausových devadesátek, než jste za Špidly (2004) radostně „dobrovolně“ vpochodovali do bruselského chomoutu.

Jestli právě v této chvíli není čas na rychlou operaci osvobození – zahájením procesu vystoupení z EU – kdy to bude? Jiné řešení už neexistuje. Jinak, dokud opravdu nepadneme na ústa, jako nepoučitelní otroci budeme řešit neřešitelný úkol, který shora zmíněný Jiří Weigl, v očekávání Scholzovy inspekce nazval:

Kvadratura kruhu

Včera přijel do Prahy německý kancléř Olaf Scholz a v médiích panuje velké očekávání, že v jednáních s ním náš premiér domluví zázrak v podobě evropského zastropování cen energií, které katastrofu, do níž se naše země řítí, odvrátí. To je ale zcela falešné vidění dnešní situace.

Dnešní kataklyzma exploze cen energií není žádný nečekaný důsledek Putinovy války na Ukrajině. Je to zcela logický důsledek dlouhodobé evropské zelené politiky. Ta ovládla Brusel i politické spektrum prakticky všech západoevropských zemí a jejím cílem je dlouhodobé a trvalé zdražení energie. Emisní povolenky, uzavírání elektráren, ostrakizace jaderné energetiky atd. jsou příkladem.

Smyslem této politiky není pouze omezení emisí údajně ohrožujících planetu, ale likvidace konzumní společnosti a nastolení nových „udržitelných“ společenských pořádků. Konzumní společnost lze odstranit pouze výrazným snížením životní úrovně miliónů dnešních spotřebitelů. Takže to, co se dnes kolem nás děje, není pro reprezentanty této ideologie žádná tragédie. Putinova válka je naopak pro ně úžasná příležitost, jak uskutečnit věci, které by v normální situaci byly zcela nepředstavitelné.

Všechny české vlády posledních let ze zbabělosti, patolízalství nebo ignorance pomáhaly tuto politiku prosadit a naši zemi vydaly těmto nezodpovědným experimentům do rukou. Ani dnes tomu není jinak. Kancléř Scholz stojí v čele nejzelenější levicové vlády, jakou kdy Německo mělo. Drahé energie jsou pilířem politiky jeho koalice. Petr Fiala se s ním může dohodnout maximálně na taktickém změkčení cenového tlaku na spotřebitele, který je dnes pro jeho vládu nebezpečný. Kvadraturu kruhu však vyřešit nemůže.

Na sny o návratu k původnímu normálu a éře přijatelných cen však můžeme zapomenout, protože ji dnešní evropská zelená věrchuška nikdy nedopustí. Její zájmy a zájmy našich občanů jsou zcela neslučitelné.

ZDROJ

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuality, Politika se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.