PhDr. Zdeněk Zbořil: Dívejme se dobře, vidíme to možná naposled!

V dnešní době zesiluje rétorika o použití jaderných zbraní, o nukleární válce, v poslední době i britská ministryně zahraničí ve svém volebním boji o post ministerské předsedkyně suverénně řekla, že použije „nezbytné“ tlačítko.

Ta paní ministryně to řekla trochu jednodušeji, ale  vlastně naléhavěji. Ona řekla, že se nebude bát zmáčknout červené tlačítko, aby ochránila svoji zem před neznámým nepřítelem. My tušíme, že mluví o Ruské federaci, ale to zatím ještě neřekla. Zajímavější je, že nevysvětlila svým spoluobčanům, jak se mají chovat, až ona bude mačkat to „červené tlačítko“, zda mají se stát nečinnou obětí nebo se nějak chránit.

Jak se chránit…

To je problém, který byl u nás již dávno vyřešen, když se i děti ve škole učily brát si tzv. „atomkecky“ nebo obracet se do nějakého stínu, zákrytu před možným  ozářením. A ať už to bylo jakkoliv naivní, byli jsme poučováni, že je něco třeba dělat. Dneska, ačkoliv média se sadistickou radostí šíří zprávy o možném  nukleárním výbuchu nebo alespoň neštěstí v nějaké jaderné elektrárně, tak vlastně nevíme, co máme dělat.

Když došlo k tragédii v Černobylu (pozn. Naší Pravdy: podrobněji ZDE + mimořádné video), tak jsme se dozvěděli jednak se čtrnáctidenním zpožděním, že vůbec k něčemu takovému došlo, jednak jsme měli první hmatatelný důkaz, když začaly růst houby a lidi chodili s plnými košíky po lesích.

Dneska naši významní politici říkají, že jsme ve válce, dokonce sháníme zbraně po všech čertech, ďáblech, abychom se vyzbrojili, nebo vyzbrojili někoho jiného, mluvíme o nebezpečí taktických nukleárních zbraní, ale neslyšel jsem v poslední době ani od těch neustále   exhibujících se odborníků v ČT nebo na CNN zprávy, že by radili lidem, co mají dělat. Zřejmě si myslí, že to není důležité, protože o ně je postaráno, vládní činitelé asi mají své kryty a my ani nevíme, kde vlastně by ty kryty pro občany mohly být.

Takže nevíme…

Jsme bezradní, nevíme ani do které nemocnice máme jít, kdyby nám náhodou hořela z nějakých důvodů jako v Praze 6, Střešovicích, nevíme, co máme dělat v případě bojového poplachu, v případě, že dojde dodávka elektrického proudu, plynu a vody a základních potravin.

Tak nám zbývá jen ta rada Miroslava Horníčka, kterou dával v odpovědi na  otázku, že i když má někdo pro strach uděláno, tak přece jen neví co má dělat v okamžiku nukleární války nebo shození atomové pumy. On tehdy odpovídal, že toho také moc neví, ale radil „hlavně ať se díváme dobře, vidíme to možná naposled!

Příspěvek byl publikován v rubrice Analytika, Politika se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.