Sáhl jsem do poněkud jiného soudku (přiznám se, že je blízký mému vzdělání) a přináším vám zajímavé zamyšlení profesora Katasonova, uznávaného ruského experta ve světě mezinárodních financí a předsedy ruské Šarapovovy ekonomické společnosti, do roku 2019 přednášel na moskevské MGIMO.
Stále mě překvapuje opakování otázek typu:
- Okomentujte, prosím, posílení kursu rublu.
- A další den, pro změnu: můžete okomentovat oslabení rublu?
Tuto gramodesku poslouchám už mnoho let. Mě na tom překvapuje, jak lze pomocí oněch podivných čísílek očarovat mysl lidí, majících jen velmi relativní vztah k reálné ekonomice. Takže to dopadá tak, že my jen reagujeme na jakési informační signály a nezbývá nám čas na skutečné zamyšlení nad smyslem života.
Svým studentům jsem pokládal (teď už ne, protože už nepřednáším) otázku: co je nejcennějším zdrojem ekonomiky?… Pokud to nebereme jako vtip, tak musíme odpovědět, že pro člověka je to čas, omezující jeho život 70-80 let, jak je psáno v Písmu Svatém. Čas, to je měna Boží, a my s ní musíme umět správně nakládat. No, a pokud tu otázku pojmout jako vtip, pak nejcennějším zdrojem tržní ekonomiky je blbec!
Protože však blbců se rodí v přírodě jen zlomek procenta, byla v tržní ekonomice nastavena pásová výroba blbců, a tou je vysoké ekonomické vzdělávání. To je vlastně přeformátování lidského vědomí, aby reagoval na určité signály – např. vlnění kursu měny.
Já jsem prolistoval řadu učebnic ekonomie, vydaných za peníze G. Sorose a diktovaných jeho lidmi. Ony formují jev, jenž bychom mohli nazvat „homo economicus“. Což je člověku se podobající bytost, jemuž byl vypnut mozek, vypnuta duše, a zůstávají mu jen reflexy. Ty reflexy jsou tři:
- Vášeň pro požitek a přesycení oněmi požitky, jež dříve, či později přichází.
- Touha po obohacení, což je hrozná věc, šílenství. Uvedu příklad: – když jsem v 90. letech žil v New Yorku, bydlel jsem v nájmu v domě, kde dcera majitelky byla psychiatričkou, žila jinde, ale měla v domě ordinaci pro soukromé klienty. Proto mě majitelka domu požádala, abych ve dnech, kdy dcera dvakrát v týdnu přijímá VIP klienty, nechodil hlavním, nýbrž postranním vchodem. V některých dnech jsme po jejích ordinačních hodinách sedávali u čaje a já jsem se dovídal víc o její práci. Jejími VIP klienty byli lidé z Wall Streetu – o diagnózách mluvit nebudu, ale byla to, těžká psychiatrie. A to je stav, do něhož člověk upadá v důsledku touhy po penězích.
- Strach. Jejich rozpoložení lze shrnout pod pojem strach. Strach z toho, že mohou ztratit, to, čeho činností nabyli, strach že budou postiženi za své nekorektní postupy, díky jimž své miliony získali…
No, a abych se dostal ke shora uvedenému tématu: my nepotřebujeme ani vysoký ani nízký kurs rublu. My potřebujeme především stabilní kurs měny. Bez stabilního kursu vůbec nemůžete budovat ekonomiku. A volatilita kursu rublu rozbíjí budovu ekonomiky. A mimochodem, v Ústavě RF je v článku 75 napsáno, že hlavním úkolem Centrální banky je ochrana rublu a zajištění jeho stability. A kdepak vidíme plnění tohoto ústavního článku – zajištění stability rublu?
V této souvislosti si vzpomínám na moudrá slova biskupa Nikolaje Srbského, který byl ve 20. století svědkem dvou světových válek i krize 30. let. Tak tehdy na otázku, na jak dlouho ta krize je, odpověděl: Nejdřív se zamyslete nad smyslem slova „krize“, to je přece z řečtiny a znamená soud – Boží soud. A dodával, že všechny příčiny jsou na straně člověka, a všechny důsledky na straně Boha.
Svým studentům jsem říkával, že pokud jim položí nějakou složitou otázku (někdy i několikapatrovou), ať nejdřív vytáhnou klíčové slovo a ponoří se do jeho etymologie – pak určitě najdou potřebnou odpověď. Tomu ale vysoké školy neučí.
Takže především je to kurs stabilní.
Někdy se mě ptají na takové věci jako „pokrok“, „vědeckotechnický pokrok“, „sociální pokrok“… Jaký pokrok? Odpovídám: je to samá entropie, druhý termodynamický zákon. Regres – a především regres člověka.
Připomeňme si rok 1944 a Brettonwoodskou konferenci o mezinárodních měnových a finančních otázkách, kde bylo 49 delegací, na které se projednávalo uspořádání poválečného finančního a měnového systému. Nikdo tam nerozporuje, že úhelným kamenem těchto vztahů musí být princip stabilních měnových kursů, bez nichž poválečná obnova není možná, stejně jako rozvoj obchodu, investic, atd. Spory začaly až později. Vše toto skončilo Jamajskou měnovou a finanční konferencí v roce 1976, zrušením zlatého standardu a jeho záměnou „papírovým“ dolarovým standardem.
A aby papírový dolarový standard mohl skutečně ovládnout svět, aby se „zelený dolar“ mohl stát světovou měnou, bylo nutné splnit několik podmínek: například zrušit závaznost stabilních měnových kursů, nebo zrušit omezení volného pohybu kapitálu… No, a máme tu, jak oni říkají, „měnovou volatilitu“, což je vlastně měnová seismicita, a při vysoké měnové seismicitě ekonomiku budovat nelze vůbec.
ZDROJ (překlad: St.Hroch):
https://www.youtube.com/watch?v=KKpvDv2ISvU