Ing. Jiří Paroubek: Vilém Prečan se vrací ke svým myšlenkovým kořenům

Se zájmem jsem si dnes v jednom předním českém deníku přečetl článek historika Viléma Prečana „Nenaříkejme a nestrašme“. Pan historik se domnívá, že důvody toho, proč více než 100 tisíc lidí dorazilo v sobotu na protivládní demonstraci na Václavské náměstí, mají velmi temné pozadí.

Proto se od ministra vnitra dožaduje „podání zprávy“ a „…aby zjistil, jakým způsobem a pomocí jakých argumentů dosáhli svolavatelé sobotní demonstrace toho, aby se na Václavském náměstí sešlo snad až 70 tisíc lidí, a jakým trikem se podařilo z tohoto shromáždění udělat manifestaci proti zahraničně-politické orientaci České republiky, za její neutralitu, za dohodu s Ruskem o dodávkách plynu, za vystoupení z NATO a z Evropské unie…“. A ještě dále: „To přece nemohla být náhoda, či shoda okolností – a totéž lze říci o tak rychlé reakci ruských masmédií“ pokračuje Prečan.

Redaktoři českých médií se podle Prečana dost nevěnují těmto otázkám, ale ani bezpečnostní složky prý nezkoumají vztahy mezi organizátory demonstrace, ruským velvyslanectvím a Moskvou, o ruské špionážní službě nemluvě.

Musím, bohužel a nerad, konstatovat, že Vilém Prečan se vrací do svých mladých let, kdy byl nadšeným bojovníkem v řadách totalitní komunistické strany. Toto je totiž přesně bolševické uvažování.

Ne tedy spontánní vystoupení lidu, který využil možnost projevit na protivládní demonstraci své názory, ale dalekosáhlé spiknutí, které tyto lidi oklamalo a nahnalo na Václavské náměstí…

Chtěl bych pana historika v něčem opravit. Ze zkušenosti i on musí (stejně jako já) vědět, že zcela zaplněné Václavské náměstí lidmi znamená dav nejméně o 100 tisících hlavách. Stejně tak musí vědět, že ruská ambasáda v Praze je tak personálně zdecimovaná, že není jakékoliv akce schopna a já bych řekl, že ani ochotna. To, že na manifestaci zazněla některá hesla, která mohla jít mnoha lidem proti srsti (vystoupení z NATO a z Evropské unie a proti solidaritě s Ukrajinou atd.) není u více méně spontánně uskutečněných demonstrací ničím neobvyklým.

Máme, doufám, stále a zaplať pánbůh, v naší zemi demokracii. A pokud se někteří lidé, včetně autora článku nemohou probrat z šoku z obří protivládní demonstrace, je mi to líto. Nechci zpochybňovat rozumové schopnosti kohokoliv, ale je otázka, jestli je každý z nás schopen v téměř devadesáti letech správně vyhodnotit momentální kritickou situaci českého státu. Pokud se totiž Česká republika připojí k aktivitě zemí G7 a bude souhlasit s limitováním cen dováženého plynu a ropy z Ruska do země, ruský plyn ani ropu po 5. prosinci od Ruska už nedostaneme.

To bude ve svých důsledcích znamenat během několika málo týdnů, po vyčerpání zásob, zimu v našich domácnostech, na pracovištích. Ale také zastavení výroby v celých průmyslových odvětvích (zj. automobilový průmysl, sklářský průmysl), ale také např. řady potravinářských provozů, jako jsou pekárny, masny, mlékárny apod.). Prostě, nastala by katastrofa monumentálních rozměrů, za kterou není odpovědný ani Putin ani Středula, ani Babiš, ani jiný „nepřítel“, kterého tak rádi hledají někteří příznivci pražské kavárny a současných vládních stran.

Na svět je potřeba se dívat neideologicky a ne vyzývat de facto k policejním akcím pochybného charakteru, jak to dělá pan historik ve svém článku. Naštěstí ministr Rakušan je tak zaměstnán svými vlastními starostmi a neschopností, že takovéhoto postupu à la Státní bezpečnost z doby starého režimu, není schopen. A já doufám, že k tomu není ani ochoten.

Už si nejsem tolik jist strukturami, jako je BIS pod vedením bývalého budoucího generála Koudelky. Prostě článek V. Prečana považuji za odstrašující případ českého politického myšlení současných vládnoucích politických elit a těch, kdo je podporují.

Příspěvek byl publikován v rubrice Analytika, Politika se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.