Jak obnovit normální život v naší zemi?

Není sporu o tom, že současná situace není dobrá a čím dále tím více se stává i nebezpečnou. Raketový růst cen prakticky všech komodit, či vláda neschopná cokoli pozitivně řešit, ale zato dělající vše pro zatažení republiky do konfliktu na Ukrajině, jsou toho dokladem.

A samozřejmě bezprecedentní uzurpace ze strany EU doprovázená neskutečnou mediální kampaní dehonestující prakticky vše, co neslouží zájmům současné vlády, spekulujícím zbohatlíkům a nadnárodním elitám.    

Pokud se zamyslíme nad příčinami, lze je shrnout v podstatě do dvou základních bodů. Nejsou to příčiny zas až tak nedávné. Zaděláno na průšvih velkého rozsahu bylo už v devadesátých letech.

Především bylo zásadním omylem privatizovat strategická odvětví jako je právě průmysl paliv a energetiky, těžba a užívání nerostného bohatství, vodohospodářství, základní dopravní systém a vybrané průmyslové podniky.

Důsledky této chybné politiky reforem není třeba vysvětlovat, všichni je pociťujeme ve svých peněženkách a vidíme v rozpacích a výmluvách politiků.

Další velkou chybou byl vstup do EU a NATO. Ani v tomto případě není třeba zabíhat příliš do podrobností. Neustálé šikanování, odbourávání suverenity zemí, vydírání, vymýšlení absurdních nařízení a jejich tvrdohlavé vynucování za každou cenu, podpora ideologických nesmyslů, přepisování historie, dokonce snaha o zrušení práva veta pro jednotlivé země.

V poslední době sčítáme důsledky nesmyslného zavádění emisních povolenek, řádění spekulantů na energetické burze, přípravy absurdit typu vnucené elektromobility a v neposlední řadě zatahování do konfliktů v rozporu s našimi zájmy. To vše v posledních několika měsících značně zintenzivnělo. A také to dostává velice nebezpečnou podobu.

Co tedy dělat? Jak obnovit republiku,
která by opět byla domovem svým občanům a svého národa?

V první řadě je třeba sesadit vládu, která je tou nejméně kompetentní vládou, co jich tu bylo od roku 1945 a nahradit ji úřednickou vládou národní záchrany. Pochopitelně vyhlásit mimořádné volby. Před nimi, v komunálních volbách je důležité zvážit, komu dát hlas a stoupence současné vlády v zastupitelstvech nahradit kompetentními a v obcích osvědčenými osobami. Zejména je třeba dát si pozor na líbivě znějící názvy místních volebních spojení pod nimiž lze často nalézt členstvo a příznivce stran současné vládní koalice. Obezřetně je nutno postupovat i ve volbě prezidenta. Zvážit, kdo je zkušeným státníkem a zda je to kandidát občanů a nebo kandidát finančních elit či bruselských kariéristů. Ani volby do senátu nelze brát na lehkou váhu. Jeho současné složení je veskrze elitářské a prakticky postrádá jakoukoli opozici.

Neprodleně je třeba řešit energetickou krizi racionálním a účinným způsobem a to ve spolupráci s odborníky, nezatíženými  zájmy ekonomických subjektů a podporou vlády P. Fialy. Namátkou bych uvedl A. Vitáskovou,  I. Noveského a V. Štěpána.

Razantně je třeba změnit komunikaci vůči EU. Místo přeochotného a až devótního plnění uložených úkolů, byť jsou sebeabsurdnější, začít říkat jasné ne, tam kde je to na místě. A ono je to na místě v mnoha případech. (Pozn. Naší Pravdy: důkazem, že to jde, je Maďarsko, podrobněji ZDE)

Naprosto nesmyslné je trvání na hospodářských sankcích vůči Rusku. Jakkoli nelze souhlasit s vojenskou operací Ruské federace na Ukrajině, není možné destruovat celý hospodářský systém jen z důvodu podpory režimu, který určitě nelze pokládat za vzor demokratického řádu a právního státu.

V té souvislosti je nezbytné normalizovat vztahy vůči Rusku. Ne snad souhlasit se vším, co Ruská federace dělá na mezinárodním poli a ne snad obdivovat ruské poměry ale jednat v souladu s životními zájmy naší země.

Rozhodující krok mohou udělat jen výsledky parlamentních voleb. Proto je třeba vzít rozum do hrsti a uvědomit si, kdo je kdo a kdo je ochoten pracovat pro republiku a ne jen pro svou kariéru a zahraniční zájmy. Takové figury ve státních orgánech opravdu nepotřebujeme.

Nejsem neomylný a možná se pletu. Možná jsou i jiné cesty. Podle mého názoru je ale právě toto logický způsob jak ze současného průšvihu ven. Pokud je tomu jinak, rád se nechám poučit, ale výroky vládních představitelů mě zatím opravdu nepřesvědčily.

Jiří Pondělíček, Česká strana národně sociální

Příspěvek byl publikován v rubrice Analytika, Politika. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.