Dr. Paul Craig Roberts: Možná až teď máme možnost porozumět rozhodnutím Putina

Už nějaký čas se pokouším nalézt smysl v tom, proč Putin zastavil ruskou ofenzívu na Donbasu, čímž přenechal iniciativu ze svých  rukou do rukou Ukrajiny, která ji okamžitě využila ke svým protiofenzívám. První v Chersonu byla ještě rozstřílena, ale druhá v oblasti Charkova, kde Rusové neměli dostatek sil, dosáhla určitého pokroku a Rusové zde dokonce museli ustoupit.

Též se pokouším nalézt smysl v Putinových nekonečných prohlášeních o červených ruských čarách, po jejichž překročení nepřítelem ovšem žádná odveta nepřichází, zatímco konflikt se dál strmě šíří. Nejnověji pak ukrajinskou žádostí směrem k Washingtomu o dodání raket dalekého doletu, kterými by bylo možno zasáhnout Kerčský most vedoucí na Krym, ruskou černomořskou námořní základnu na Krymu a ruská města, nalézající se už na ruském území. Ukrajina už dokonce několik ruských vesnic poblíž rusko-ukrajinské hranice ostřelovala, ale nejspíš proto, že účinek této palby byl mizivý, nevyprovokoval znatelnější ruskou reakci. Ovšem Washington, když se znovu přesvědčil o Putinově trpělivosti snášet porušování ruských červených čar, začíná o vyslání  svých raket dlouhého doletu na Ukrajinu, možná prostřednictvím třetí strany, vážně uvažovat.

Válka, která mohla dle mínění čečenského vůdce Kadyrova skončit během tří dnů, se dnes nalézá ve svém šestém měsíci.

A nikdo na Západě se už ruské ozbrojené síly neobává, protože ta je v západních médiích trvale vykreslována jako neefektivní a neschopná. A Kreml tento dojem jen posiluje, když naříká, že Rusko je ochotno se dohodnout, ale naráží na odpor Zelenského s Ruskem jednat, čímž samozřejmě pozice Zelenského získává opticky vrch.

A celkově je obtížné představit si válku  vedenou, a to jak v dojmech, tak i ve skutečnosti, hůř, než jak je vedena „omezená operace“ na Ukrajině.

Avšak nyní aktuální zprávy podávají o situaci jiný obraz. Obě donbaské lidové republiky, to je Luhanská lidová republika i Doněcká lidová republika, obnovily svoje žádosti, nesmyslně v roce 2014 Kremlem odmítnuté, aby byly připojeny k  Rusku. Což lze jen stěží považovat za požadavek beze smyslu, uvážíme-li, že Donbas je obydlen Rusy a že byl původně integrální částí Ruska. Též Veřejná rada Chersonské oblasti vyhlásila svoji touhu oddělit se od Ukrajiny a připojila se k prohlášení občanských komor Luhanska a Doněcka, žadajících připojení k Rusku. (blíže ZDE)

Putin jako politik nanejvýš obezřetný cítí, že je nemůže nechat jednat proti mezinárodnímu právu, i když ví, že Západ na mezinárodní právo žádný ohled nebere. Což ovšem do jeho chápání práva nezapadá.

Žádosti Luhanska a Doněcka, nově vyjádřené osm let poté,co byly odmítnuty, a  nyní jsou rozšířeny o totožnou žádost Chersonské oblasti, naznačují, že si Kreml konečně začíná uvědomovat, že se nalézá ve válce.

A aby si v ní uvolnil ruce, potřebuje, aby to byla válka mezi Ruskem a Ukrajinou i kýmkoli dalším, kdo se do této války zaplete. A že jakmile se Donbas stane znovu součástí Ruska, promění se stávající ukrajinské útoky proti Donbasu útoky proti Rusku, a že proto bude Rusko poté dle mezinárodního práva oprávněno zaútočit na celou Ukrajinu. Takovýto útok by válku rychle ukončil a dokázal by, že červené čáry přece jen existují.

Jako pracovní hypotézu předpokládám, že Rusku konečně došlo, že je skutečně ve válce a nikoli jen v nějaké omezené policejní akci, jak původně zamýšlelo. A aby se vyhnulo tomu, že bude legálně označeno za agresora, potřebuje, aby se agresorem ruského území stala Ukrajina. A to tak, že Rusko přijme žádosti z Luhanska, Doněcka i Chersonské oblasti, aby byly připojeny k Rusku. Takto a s touto perspektivou byla dle mého mínění ruská ofenzíva zastavena, zatímco politické řešení se připravovalo.

Jestliže ovšem i nyní Kreml odmítne požadavky uvedených tří oblastí stát se součástmi Ruska, pak už nemám jiné vysvětlení než jeho stupiditu.

Putinovu obavu nedostat se do rozporu s právem respektuji. Nicméně mám stále za to, že omezení, která Kreml do svých akcí vkládá, jsou směšná. Nikdo se na mezinárodní právo neohlíží méně než USA, NATO a Izrael a jejich útoky na cizí území to dokazují.

A jediné, čeho Kreml svou obezřetností dosáhne, bude prodloužení konfliktu s Ukrajinou, a to až tak, že do něj vstoupí USA a NATO, a válka dosavadní se změní ve válku nukleární.

A to je to, nač upozorňuji a před čím stále varuji.

Překlad Mgr. Lubomír Man

Příspěvek byl publikován v rubrice ►DŮLEŽITÉ, Analytika, Kauza Ukrajina se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.