Narodila jsem se na Krásensku na Drahanské vysočině. Naše obec, jako mnoho dalších, byla určena k vystěhování pro německé zájmy. V červnu 1944 bylo vyhnáno z Krásenska celkem 727 obyvatel.
Můj otec měl 61 roků a bylo nás pět sourozenců. Dvě sestry už byly vdané a my tři jsme se stěhovali s rodiči. Já jsem byla nejmladší, bylo mi deset let. Vystěhováním jsme pozbyli dva rodinné domky a krávu, která byla naší obživou. Největší potíž byla s hledáním bytů. Mnozí jsme hledali domov celé měsíce, mnohdy marně. S sebou jsme si mohli vzít jen to nejnutnější, ostatní nám vykradli Němci. Do pěti měsíců byla obec zcela zničena. Dosud jsme nebyli nijak odškodněni.
Jsem jedna z tisíců, kteří byli na Vyškovsku takto poškozeni.
LUDMILA ŠTĚPÁNKOVÁ, TEHDY KRÁSENSKO