Já sám neměl o postupu Sovětského svazu nikdy žádné pochybnosti. Byl jsem jist, že své závazky splní. … Vyslanec Alexandrovskij, který v Praze působil v našem prostředí, aby se nátlaku německo-franko-britskému nepovolovalo …
Donesl novou odpověď Moskvy ještě týž den, ve chvíli největšího rozčílení v Praze v kruzích vládních a na Hradě.
Moskva vzkazuje, že kdyby došlo k válce s Německem a toto bylo útočníkem, že by jí stačilo, kdyby Československo podalo svou stížnost proti útočníkovi do Ženevy a oznámilo to v Sovětskému svazu, jenž by se už tím cítil autorizován jít Československu na pomoc.
Byl jsem Sovětskému svazu za tuto odpověď krajně vděčen. Zůstal v této těžké chvíli s námi jediný a nabídl více, nežli byl povinen. … Došel jsem totiž k závěru, že kdybychom byli odmítli anglo-francouzský plán a šli hned do války s Německem jen za podpory Sovětského svazu, bylo by došlo k těmto důsledkům:
Celý západní svět by byl, ať upřímně, ať neupřímně – věřil, že Hitler se svou propagandou o Československu jako nástroji bolševizace střední Evropy má pravdu, a byl by se obrátil hned proti nám. Maďarsko a Polsko by přirozeně byly hned všemi silami pomáhaly Německu…
(str. 316-319, zdroj)