Urychlení stěhování měl podpořit výnos ministerstva vnitra z 15. února téhož roku rozeslaný do všech politických okresů protektorátu, v němž se mimo jiné pravilo:
Určitá část obyvatelstva politického okresu vyškovského odstupuje svůj pozemkový majetek pro veřejné účely. Část tohoto obyvatelstva zamýšlí zakoupit si náhradní pozemky ve zdejším okrese. Vlastníci pozemků a domů, kteří mají v úmyslu své nemovitosti prodat, se proto vybízejí, aby tyto nabídli v prvé řadě přestěhovalcům z vyškovského obvodu. (Pozn. Naší Pravdy: jaká to shoda politiky současného Bruselu vůči migrantům z mimounijních území)
Avšak ani tato opatření nepomáhají. Stěhování se proto protahuje a navíc je komplikováno dalším německým příkazem. Dne 15. února je vydán přísný zákaz stěhování obyvatelstva z vyškovského obvodu do vzdálenosti menší než 50 km od evakuovaných obcí. Tímto nařízením říšská branná moc doplňuje výnos z 30. ledna 1941 zakazující stěhování českého obyvatelstva do německých jazykových ostrůvků Moravy. Obyvatelé dotčených obcí se však mohli vystěhovat teprve tehdy, když oznámili přesídlovacímu úřadu své nové bydliště a obdrželi k vystěhování povolení. A po odchodu z prostoru střelnice a příchodu do nového bydliště museli hlásit do Vyškova každou změnu adresy.
Přípravné období ukončil oběžník ministerstva vnitra z 9. dubna 1941, adresovaný všem zemským, okresním, vládním a policejním úřadům protektorátu, vládním komisařům města Brna a Olomouce a primátorovi hlavního města Prahy, v němž se sdělovalo zřízení přesídlovací kanceláře se sídlem ve Vyškově… Jejím hlavním úkolem byla „péče“ o přesídlení obyvatelstva, které bylo nuceno opustit svá dosavadní bydliště v obcích dotčených rozšířením vyškovského vojenského cvičiště. Mimo to měla dbát i na to, aby stěhování obyvatelstva proběhlo v klidu a bez zbytečného rozruchu. Kancelář měla charakter politického úřadu první instance a její působnost se vztahovala na celý obvod brněnského zemského úřadu… Styk přesídlovací kanceláře s říšskými úřady měl udržovat přednosta oddělení Stübel.
Zřízením přesídlovací kanceláře ministerstva vnitra se sídlem ve Vyškově tedy skončilo přípravné období, jež mělo být počátkem postupné germanizace Vyškova…
Především je to potvrzení skutečnosti, že germanizační opatření se začala realizovat bez ohledu na to, že ucelený a schválený plán ještě neexistoval. Vždyť teprve v srpnu 1940 Neurath a Frank předkládají k tomuto problému svá memoranda. Přesto je již 5. září vydán Neurathův výnos o stěhování obcí na Vyškovsku. Postup je přesně takový, jak to později zdůraznil Heydrich. Že totiž rozhodnutí padne od Němců – zde výnos říšského protektora, ale všechnu nepopulární a špinavou práci provedou Češi, v tomto případě úředníci protektorátní správy, ministerstva vnitra, ministerstva zemědělství a dalších úřadů, včetně četnictva a policie. Tím samozřejmě vzbudí proti sobě nevraživost a nenávist postižených Čechů. To zcela odpovídali starému heslu: „Rozděl a panuj!“
Je třeba přitom říci, že protektorátní aparát se bohužel zčásti skládal z horlivých byrokratů, kteří ač Češi, oddaně a pedantsky plnili německé rozkazy a sloužili nacistům, aby si zachovali svá teplá místa. Takoví naštěstí nebyli všichni.
Za povšimnutí stojí získávání půdy. Nátlak byl prováděn tak, že postižený prakticky neměl na vybranou. Buď dohoda o odprodeji, což mělo budit dojem německé velkorysosti, nebo v případě odmítnutí vyvlastnění pro potřeby branné moci. Vždyť proč by Němci neplatili? Papírových peněz, které měly minimální hodnotu, se tisklo dost a pak, stejně jako všechny výlohy celé akce šly na vrub protektorátu – tedy na účet českého národa.
O tom, že rozhodnutí byla konečná a neoddiskutovatelná, svědčí osud popsaných delegací… Ukazuje se také v pravém světle postavení protektorátního prezidenta Háchy, o kterém tehdy kolující vtip hovořil, že je „prvním prezidentem druhé republiky, dosazený třetí říší, potvrzený konferencí čtyř, jinak páté kolo u vozu.“
Všechna tato fakta potvrzují, že nacisté pod dojmem velikých vítězství na Západě… se snažili urychlit proces germanizace. Ovšem jak později ukázal vývoj, měli poněkud „velké oči“. Potvrdilo se, že termín vystěhování 33 obcí na Vyškovsku na Drahanské vrchovině do 31. října 1942 je nereálný.