Vystěhování českého obyvatelstva ze severní části Vyškovska
4. února přijel do Vyškova zkontrolovat stav příprav ke stěhování obyvatelstva ještě pověřenec reichsprotektora pro Vyškovsko dr. Bölling, který navštívil toho dne i okresní úřad a Úřad pro výkup ve Vyškově.
Vzhledem k tomu, že velení cvičiště projevilo značné obavy z udržení klidu a pořádku ve stěhovaných vesnicích, byla zřízena v obcích spěšné etapy vedle zvýšeného počtu četnických hlídek a strážních oddílů ještě kontrolní a revizní služba z řad zaměstnanců přesídlovací kanceláře. Služba trvala plných 24 hodin a po celou tuto dobu se nesměl určený úředník z obce vzdálit. Pokud po určeném čase nedošlo k jeho vystřídání, byl povinen setrvat ve vesnici i nadále, a to až do doby, pokud ho někdo jiný nepřišel vystřídat. Hlavním úkolem tohoto opatření byla snaha, aby evakuace obyvatelstva proběhla rychle, hladce a včas, a co bylo nejdůležitější, bez zbytečného rozruchu a „porušení veřejného klidu a pořádku“. Zjištěné závady byl každý z úředníků povinen na místě okamžitě odstranit, a pokud to nebylo v jeho silách, musel ihned zaslat po motorizované spojce příslušné písemné hlášení do přesídlovací kanceláře ve Vyškově, která okamžitě zařídila potřebné… Stanovištěm úředníků byla kancelář stálé četnické hlídky, odkud musel každý z nich v doprovodu jednoho četníka učinit nejméně 4 x denně po určené obci obchůzku.
V té době měla již přesídlovací kancelář zajištěno pro přesídlence spěšné etapy celkem 1 000 náhradních ubytovacích prostor, z nichž však, jak sama uváděla ve svých zprávách pro ministerstvo vnitra bylo 50 % bytů naprosto neobyvatelných. Vzhledem k tomu, že obě místní úřadovny v Drahanech i Studnicích jen s velkými obtížemi zdolávaly zvýšenou agendu, byla 9. února 1942 otevřena ještě další pobočka místní úřadovny v Otinovsi, do níž byl přidělen kancelářský pomocník Pospíšil, podléhající vedoucímu místní úřadovny ve Studnicích.
Ačkoliv v březnu neobdržela ještě přesídlovací kancelář z Prahy žádné přesné instrukce o změně stěhovacího termínu, je 11. března 1942 sděleno prostřednictví aktuárského adjunkta Wetzela ve formě fonogramu jejím zaměstnancům, že v 11.30 hodin byl předvolán na obecní úřad ve Studnicích velitel tamního četnického oddílu praporčík Nezval, kde mu sdělili členové výkupní komise ing. Schneider a Demuth, že stěhovací termín je přeložen na 1. červenec 1942. Tato informace byla 17. března potvrzena dopisem velitele vojenského cvičiště, nyní již plukovníka Hamerschmieda a dále upřesněna tak, že konečným termínem stěhování obcí spěšné etapy bude až 1. listopad 1942, což bylo z Prahy oficiálně potvrzeno 20. března. Téhož dne je společně s touto informací zaslán do Vyškova i spěšný dopis s německým textem vyhlášky, k níž měla přesídlovací kancelář učinit český překlad a připravit ji do tisku. Současně bylo oznámeno, že obce až dosud spěšné etapy budou od nynějška tvořit etapu dvě a obce bývalé druhé etapy, jež se měly vystěhovat k 1. listopadu 1942 budou připojeny k etapě tři s termínem vystěhování roku 1943.
S odsunutím stěhovacího termínu do podzimních měsíců roku 1942 však nastaly značné problémy. Řada přestěhovalců si k 1. květnu již našla náhradní ubytování, propachtovala pozemky a přestěhovala část svého mrtvého i živého inventáře či našla nové zaměstnání. Rovněž okresní úřady na Moravě nebyly se změnou stěhovacího termínu nikterak nadšeny. Do Vyškova neustále přicházely četné dotazy, zda i nadále je nutné dodržet pro vyškovské obyvatelstvo volné byty a prostory, kdo bude zatím platit nájemné apod.
Protože Němci i přes odsunutí stěhovacího termínu do zimních měsíců roku 1942 mají i nadále eminentní zájem na co nejrychlejším opuštěním plochy vojenského cvičiště, dávají těm vystěhovalcům, kteří se hodlají vystěhovat již v jarních měsících další úlevy. Taková osoba není povinna provést letní sklizeň a osetí pozemků, ale zato jejich řádné obdělání musí zajistit starosta obce. Jak, to bylo okupantům vedlejší. Daně a dávky z pozemků však museli platit všichni přestěhovalci, i ti, co se již vystěhovali, až do 1. listopadu 1942, protože až do té doby byli považováni za jejich neomezené vlastníky…
Vzhledem k politické situaci po smrti R. Heydricha a vývoje na frontě Němci 18. června 1942 dále redukují stěhování obcí bývalé spěšné etapy, nyní etapy dvě, na obce Studnice s osadou Odrůvky. Otinoves a Hartmanice s termínem vystěhování 1. prosince 1942. Stěhování zbylých obcí druhé etapy, Drahan, Bousína, Repech, Nových Sadů a osady Březiny přesouvají do etapy tři s termínem vyklizení 1. listopad 1943…
Konečně v měsíci říjnu a listopadu se začalo se stěhováním. A opět bylo možno vidět podél cest a v příkopech převrácené potahy, roztroušené věci a zařízení, slzy, zoufalství a pláč. Nejdříve byly stěhovány osoby, na něž se nevztahovala polní pracovní povinnost, pak ostatní. Celkem bylo vystěhováno 665 domů, jež obývalo 908 rodin majících 3 256 obyvatel… V této etapě byly poprvé zahrnuty kromě obcí vyškovského okresu i dvě obce okresu prostějovského.
Jestliže hodnotíme průběh této etapy, pak musíme konstatovat, že ta druhá, původně spěšná etapa byla z politického hlediska nejsložitější. Zároveň je názorným dokladem skutečnosti, že vývoj v protektorátu byl přímo závislý na vývoji vojensko-politické situace na frontách. Její příprava a zahájení probíhá prakticky v době po nástupu Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora v Praze, následném vyhlášení stanného práva a krutých represálií, které zasahují i na Vyškovsko.
Heydrich, který jak víme, se snažil urychlit germanizační proces v Čechách a na Moravě, zasáhl i do stěhování druhé etapy. Přesto, že před jeho příchodem bylo oficiálně rozhodnuto, že stěhování této etapy proběhne do 1. listopadu 1942, tedy během jednoho roku, byl nyní termín zkrácen o polovinu a určené obce se měly vyklidit do 1. května 1942.
Toto rozhodnutí souviselo s tehdejší situací na frontě, kdy v době nástupu Heydricha německá fašistická vojska úspěšně pokračovala v postupu na Moskvu a měla obklíčen Leningrad. Ale v prosinci 1941, když ani druhá ofenziva na Moskvu neměla úspěch, a německá vojska musela v nepříznivých zimních povětrnostních podmínkách přejít do strategické obrany, přišel šok, který otřásl celým Německem. Sovětská vojska přešla do protiofenzivy a do začátku ledna 1942 srazila nacistické armády o 100-250 km zpět na západ. To byla první velká porážka Němců ve druhé světové válce a současně mohutné povzbuzení všech národů upících pod jhem fašistické nadvlády. V důsledku těchto událostí vznikaly u Němců obavy o vývoj situace v protektorátu. Proto byl dočasně změněn kurz.
Dne 4. února 1942, v době, kdy ve Vyškově ještě pověřenec reichsprotektora dr. Bölling kontroluje stav příprav druhé etapy – mluví v Praze Heydrich o změně linie. V důsledku toho se začátkem března rýsuje prodloužení termínu do července 1942. Ale mezitím je spáchán na Heydricha atentát, je vyhlášeno druhé stanné právo a nastává nová ostrá perzekuce, která zasahuje nepříznivě i stěhovanou oblast. Teror vrcholí 10. června vyvražděním a likvidací Lidic a 24. června Ležáků. Druhá forma teroru přináší ještě brutálnější formy násilí a počet obětí nacistického řádění je desetinásobný oproti prvnímu stannému právu. To vše znamená vystupňování napětí a psychologickou zátěž i pro obyvatele vesnic, které čekají na vystěhování.