O jedno prosím, psal Julius Fučík, vy, kteří přežijete tuto dobu, nezapomeňte. Nezapomeňte dobrých ani zlých. Sbírejte pečlivě svědectví o těch, kteří padli pro sebe a pro vás. Jednoho dne bude dnešek minulostí, bude se mluvit o veliké době a o bezejmenných hrdinech, kteří tvořili historii.
Chtěl bych, aby se vědělo, že nebylo bezejmenných hrdinů. Že žili lidé, kteří měli své jméno, a že proto bolest i nejposlednějšího z nich nebyla menší než bolest prvního, jehož jméno bude zachováno. Chtěl bych, aby vám všichni byli vždy blízcí, jako lidé vám známí, jako lidé rodní, jako by sami.
Nezapomínejme, že v letech 1932-1933 ovládl fašismus Německo a začal realizovat svůj plán po ovládnutí Evropy a postupně celého světa. Adolf Hitler tehdy řekl:
Je třeba jakýmikoliv prostředky usilovat o to, aby svět ovládli Němci. Chceme-li vytvořit naši Velkoněmeckou říši, musíme především vytlačit a vyhladit slovanské národy.
V březnu 1939 byl v obsazeném Československu zlikvidován politický systém. Kolaborantská protektorátní vláda sloužila jednoznačně fašistickému Německu. Jen hrstka kariéristů a zrádců nabídla své služby okupantskému režimu. Národ se od těchto konfidentů odvrátil a začal pracovat a bojovat všemi prostředky proti zradě a proti fašistické okupaci. Okupanti vraždili do poslední chvíle svého panství české vlastence.
Adolf Hitler prohlásil: Při zacházení s člověkem jsou přípustné jakékoliv metody. Když toho vyžaduje politika, je potřeba lhát, zrazovat a dokonce zabíjet.
A Hitlerův ministr války Hermann Göring vydal pokyn: Zabíjejte každého, kdo je proti nám, zabíjejte, zabíjejte, vy nejste za to odpovědni, ale já, proto zabíjejte.
Velitelství německé branné moci vydalo svým vojskům provolání, v němž mimo jiné ukládalo:
Nemáš srdce ani nervy, ve válce jich není třeba. Potlač v sobě lítost a soucit, zabíjej každého Rusa, sovětského člověka, nezastavuj se, ať máš před sebou starce nebo dítě, ženu nebo chlapce, zabíjej, tím se zachráníš před zkázou, zajistíš budoucnost své rodiny a proslavíš se na věky!
Mnozí, kteří podporují fašismus a zabíjení jsou dnes na stejné lodi? Okupanti šest let krutě hospodařili v naší české zemi. Ani dnes by neměl být nikdo zapomenut a nic by nemělo být zapomenuto. Je třeba odstranit všechny projevy fašismu. To nikoliv z pomstychtivosti, ale proto, abychom z trpkých zkušeností vyvodili poučení pro sebe i pro naše potomky, tak jak náš národ učinil po skončení 2. světové války. Nezapomínat na slova presidenta Dr. E. Beneše, který varoval před návratem fašismu. Dne 3. září 1948 zemřel.
Díky porážce fašismu bylo přikročeno k vytvoření společnosti, v níž nesmělo být chuďasa, který by prodával sílu svého těla a sílu svého ducha falešným a nezodpovědným lídrům. Poválečná společnost vytvářela společenství, v němž nesmělo být rabstva tělesného ani duchovního. Bylo postaráno, aby každý občan měl práci a uživil rodinu, aby měl čas na vzdělání, zábavu, oddych. Malodušnost, nenávist odpůrců k výsledkům 2. světové války, přepisování dějin, je cesta svést naše národy znovu na cestu dávno zapomenutou.
Vítězné tažení Rudé armády v 2. světové válce zůstává v našich srdcích. V hrdinech války si připomeňme jejich statečnost, pevnou vůli, víru, čestnost, vlastenectví. Zbavme se chomoutu fašismu i těch, kteří fašismus podporují. Skončím úryvkem básně Evy Konečné z Olomouce na adresu fašistů:
Smích, lásku, čas, červánky, krví zbarvili. Nechali tmu pro všechny, co ještě žili. Když čas se naplnil porážku svou neuznali. Nepřipustili své omyly. Schovaní na smetišti dějin doutnají. Bděte! Oni již jednou tady byli.