Dozvídáme se, že pan ministr vnitra nechce zavádět cenzuru. Chvályhodné. Současně se dozvídáme, že má být zavedena „obrana proti dezinformačním webům a organizátorům – manipulátorům demonstrací“.
Pan ministr stoji v dilematu starém jako už svatá inkvizice. Ta řešila otázku – Kdo je kacíř? Upálit kacíře předem anebo mu dopřát soud? V bližším dějinném formátu by to byla národně mytická Putim dobrého vojáka Švejka. Jednání pana ministra chtě nechtě vyvolává dojem ze starorežimního filmu – „Soudružko, já jsem pro vás orgán…“.
Strážmistr Putimi tonul v dilematu: Pozorovat a zavřít, nebo Zavřít a pozorovat? Klasik tuto otázku zodpověděl známým způsobem – odchodem držitele státní moci monarchie do lihového formátu.
Jalovcová, kontušovka, ořechovka, rum – a tak dále. Řešení nabylo kolektivní formy, kdy se opil nejen strážmistr, ale i závodčí i delikvent, desertér, ruský špion s papachou a metály, kterážto projekce nabývala ve strážmistrově mysli kolosálních forem…
Zdá se, že zde to dopadne podobně. Vlk se nažere a kozy zůstanou celé… Proč? Protože na hodnocení situace státu stačí občanu selský rozum. Občan nepotřebuje ani informační ani dezinformační weby. Pan ministr může klidně zavřít všechny zlé švábovské weby, a povědomí mlčící většiny stejně nezmění. I když ta mlčící většina hlasuje většinou nohama, a takto se pak vláda prsatí vymyšlenou „podporou lidu“. Lidu? Ne. Podporou volících menševiků. Viz senátky. Deset procent z devatenácti ve druhém kole? Jak směšné. To je celé.
Proto může orgán zavřít třeba celý internet a nařídit televizi, aby celodenně vysílala jen klady Brusele a souputníků – a ono se nezmění vůbec nic.
Jen občané budou mít pokoj jak od internetu, tak od televize, kterou začnou konečně vypínat, tak i od orgánů. A basta. A my ze zlých webů už nebudeme mít nic na práci a nastane nám čas zlatého volna. A zavření? Budou mít zaplacené minimální teplo ve státním. A třeba dostanou na příděl erární svetry… To bude skvělý důchod – konečně!