Dokáže si kterýkoli čtenář vzpomenout na událost, o které by nás vláda pravdivě informovala? Válka v Koreji? Válka ve Vietnamu? Zavraždění prezidenta J.F. Kennedyho? Jeho bratra senátora Roberta Kennedyho? Zavraždění Martina Luthera Kinga? 11. září? Válka v Afghánistánu? Válka proti Iráku? Zpustošení Libye? Assadovo použití chemických zbraní? Vakcíny proti Covidu? Ukrajina?
Pro čtenáře bude mnohem snazší doplnit si seznam všech těchto vládních lží, než vzpomenout si na jakoukoli vládní pravdu.
Bez ohledu na tento stoprocentní seznam vládních lží prokazují však lidé politováníhodnou tendenci uvěřit jakékoli vládní lži další. Napravovat lži je totiž velmi obtížné. Historické studie, historické romány a filmy je udržují při životě. Profesoři chrání svůj profesní kapitál tím, že se jich přidržují.
Je mnohem snazší přednášet stejné názory rok po roce, než dospět k názoru odlišnému a vyložit jej. A tak sama lidská mysl lži ochraňuje. Co se mnozí lidé kdysi naučili, považují stále za pravdu a tuto „pravdu“ brání jako cosi posvátného.
Sama americká demokracie není nic jiného než lží. Demokracie je založena na samosprávě prostřednictvím volených zástupců lidu. Avšak tito zástupci nejsou závislí pouze na hlasech voličů, kteří je do funkcí volí, ale též na peněžitých příspěvcích na jejich volební kampaň, pocházejících především od organizovaných zájmových skupin, jež potencionálním zástupcům lidu platí především účty za jejich volební reklamu. Čímž se nastoluje situace, kdy volený zástupce vděčí za své postavení několika lidem, kteří jej financovali, a podle toho též pak ve své funkci jedná. Pro své voliče pak sice dělá, co může, ale nikdy nic neudělá proti lidem, kteří ho svými penězi do funkce prosadili.
Nedávno Nejvyšší soud rozhodl, že příspěvky na kampaň jsou právem prvního dodatku Ústavy a že zájmové skupiny mají ústavní právo koupit si vládu, která nakonec slouží spíše jejich zájmům než zájmům lidí. Dokud tento systém zůstane v platnosti, je nemožné, aby americká demokracie zastupovala lid.
Je pravděpodobné, že obyčejní lidé měli lepší zastoupení za vlády aristokracie a anglických králů, než v americké demokracii. Králové a aristokraté vyvozovali totiž svoji vládu ze svého rodu a nepotřebovali tudíž prodávat své duše zájmovým skupinám.
ZDROJ
(překlad Mgr. Lubomír Man)