Jindřich Kulhavý: Firmám nepomůžeme, tedy těm také ne

O tom, že by některým našim občanům Fialova vláda v něčem pomohla, lze s úspěchem pochybovat. Všechna ta zastropování cen, různé balíčky pomoci a další rádoby pozitivní kroky vlády nemohou kohokoliv přesvědčit o tom, že to politici s námi myslí dobře.

Jediní, kdo si nemohou příliš stěžovat na vládní solidaritu, jsou nositelé ukrajinského pasu. Tam to teče proudem.

I přes proklamované sliby dávané ještě nedávno, tedy že vláda nenechá nikoho padnout, už plno firem a soukromníků ohlásilo konec činnosti. Je to vcelku logické. Pokud by si výrobci i prodejci vložili zvýšené náklady na energie do své marže, a tím i do konečných cen produktů, těžko by se na vše hledali zákazníci. Ti se soustředí především na nákup životně potřebných komodit, zbytek je stojí topení, voda a pohonné hmoty. Je-li někdo plátcem hypotéky či jiného typu půjčky s nějakou fixací, která mu však záhy končí, zcela logicky mu narostou brzy výdaje a jeho kupní síla výrazně proti minulosti poklesne. Takže pokud si sloučíme všechny atributy vyplývající ze současné uměle vyvolané energetické krize, která přechází v celkově ekonomickou, je vcelku jasné, že záchrana firem a živností je bez pobídek státu nemožná.

Jenže státní pokladna je prázdná i bez funkčních penězovodů, kterými odtékají peníze na Ukrajinu, do EU a USA formou obrovsky vysokých dividend (to platí i pro  ČEZ), vnitrofiremních a státem těžko kontrolovatelných přesunů financí, do neziskových organizací parazitujících na liberální demokracii vstřícné k těmto krádežím za bílého dne a dalších nákladů skrytých zrakům veřejnosti. Bez těchto ,,banalit“ by byl náš rozpočet vyrovnaný a ziskový a zbylo by i na důchody. To i přes předražený a rozbujelý státní aparát plný politických darmožroutů.

Fiala už veřejně prohlásil, že firmám pomoct, jako to dělají v Německu, jeho kabinet nemůže. A má pravdu, zadání zní přeci jinak, tedy připravit zbytek země k předání do cizích rukou. Zuby si na nás brousí potomci Sudeťáků, rádi by se po zrušení Benešových dekretů přidaly rodiny bývalých kolaborantů, kterým byl majetek zabaven, také Američané by rádi skoupili něco s toho, co dosud vydělávalo, ale díky proamerické rétorice vlády a následnému odříznutí od ruských zdrojů to přišlo jaksi ,,na buben“. A netýká se to jen průmyslu, pokud nedojde ke změně myšlení a vlády, bude v podstatě brzy na prodej i plno nemovitostí. A to se už bude dotýkat všech. Přidejme systematickou likvidaci českého zemědělství a následně potravinářství. Po Fialovi tu zůstane potopa. Great Reset se zdá být mnohem reálnější a horší, než si samotní jeho tvůrci sjíždějící se za měsíc opět do Davosu dokázali představit a přát.

Všimněte si, že už se zdaleka ne tolik hovoří o klimatických změnách, ostatně tankery s plynem bloudící kolem evropského atlantického pobřeží za jednu plavbu vytvoří tolik CO2, že bychom v moderních dieselových a benzínových autech mohli jezdit do aleluja a tolik bychom ho přitom nikdy nevypustili.

Mlčí se i o novém reaktoru, který pohání ruskou elektrárnu, která zpracovává již použité palivo z klasických jaderných provozů a zajišťuje levně elektřinu na dlouhou dobu, kterou omezuje jen životnost samotného zařízení. Tuto technologii Západ zatím nemá. Ostatně toho, co mají Rusové, nemá více.

Lidí doufajících, že se vše podaří vyřešit a věřících, že to dokáže tato vláda, sice ubývá, ale je jich stále nepochopitelně dost. I proto se může Fiala nadále tvářit arogantně, ekipa vládních politiků si klidně navýší už tak extrémně vysoké a nezasloužené platy, což potvrdil i ministr sociálních věcí Jurečka, s tím se sklouzne i opozice. Nečekejme tedy ve sněmovnách velký odpor. Je evidentní, že občané, české firmy a živnostníci mohou trpět špatnými rozhodnutími a závadnou ideologií sebevíce, pořád je to proti politickým elitám plebs vhodný akorát tak k produkci peněz potřebných k výběru daní.

Takže si to už srovnejme v hlavě. Tato vláda tu není proto, aby pečovala o prosperitu státu a jeho občanů. Hlídá a ošetřuje nejen své vlastní, ale i zájmy jiných subjektů a vysává vše, co vysát lze. Nic na tom nemění ani rádoby vše vysvětlující chování rukama rozkládajícího premiéra či vyznání Adamové Pekarové. Rakušan v pozadí mezitím pracuje na zákonech znemožňujících ozvat se proti názorovému proudu vlády a Evropské unie. Ne, tito lidé nikomu z nás nepomohou. A to ještě uvažují o možné mobilizaci. Těch, co by umírali rádi za jejich ideály, by vydalo maximálně na jednu rotu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Analytika, Politika. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *