Během několika posledních dní došlo na Ukrajině k vážné změně v poměru sil. A nyní je nezbytné si v plném rozsahu ujasnit, co to znamená. Protiútoky Kyjeva se v Chersonské oblasti ukázaly být neúspěšnými, leč bohužel uspěly v té Charkovské. Zvláště tamější situace a vynucený ústup spojeneckých sil znamenají zlomový moment.
Pokud odhlédneme od psychologického efektu a od toho, jak to zákonitě prožívají vlastenci, je třeba jasně konstatovat, že v průběhu celé SVO (Speciální vojenské operace – pozn. překl.) jsme dospěli do bodu zlomu.
Doslova všichni nyní jednohlasně doporučují přijmout mimořádná opatření, aby došlo k obratu v situaci, přičemž část těchto návrhů je zcela racionální. V žádném případě si neděláme nárok na originalitu, jen se budeme snažit zobecnit nejzásadnější momenty a doporučení a zasadit je do globálního geopolitického kontextu.
Třetí světová válka
Jsme na prahu třetí světové války, do které nás Západ neodbytně postrkuje. A nejde již jen o obavu či očekávání, jde o fakt. Rusko válčí s kolektivním Západem, s NATO a jeho spojenci (byť ne se všemi – Turecko a Řecko zaujímají svou vlastní pozici a řada evropských zemí, především Francie a Itálie, a nejen ony, se aktivně války s Ruskem účastnit nechtějí). Bez ohledu na to je hrozba třetí světové války stále bližší.
Zda dojde k použití jaderných zbraní, je otevřenou otázkou. Nicméně pravděpodobnost jaderného armageddonu roste s každým dnem.
Je naprosto jasné, a mnozí američtí vojenští velitelé (jako bývalý velitel vzdušných sil USA v Evropě Ben Hodges) to otevřeně prohlašují, že Západ se již nespokojí dokonce ani s naším úplným stažením z území bývalé Ukrajiny. Budou nás dobíjet i na našem vlastním území, přičemž budou trvat na „bezpodmínečné kapitulaci“ (Jens Stoltenberg), „deimperializaci“ (Ben Hodges), rozporcování Ruska.
V roce 1991 se Západ spokojil s rozpadem SSSR a s naší ideovou kapitulací, především však s přijetím západní liberální ideologie, politického systému a ekonomiky pod vedením západních kurátorů. Dnes je pro Západ červenou linií samotná existence suverénního Ruska – dokonce i jen v hranicích RF.
Protiofenziva VSU (Ozbrojených sil Ukrajiny – pozn. překl.) v Charkovské oblasti je přímým úderem Západu proti Rusku. Všichni vědí, že tato ofenziva byla organizována, připravena a zajištěna vojenským velením USA a NATO a probíhala pod jejich přímým dohledem. Nejde jen o použití natovské vojenské techniky, ale i o přímou účast západní vojensko-kosmické rozvědky, žoldnéřů a instruktorů. V očích Západu je to počátek „našeho konce“. Jakmile jsme jednou ukázali slabost při obraně těch území Charkovské oblasti, která máme pod kontrolou, znamená to, že je možné nás porážet i nadále. Toto není jakýsi malý úspěch protiofenzivy Kyjeva, toto je první citelný úspěch sil NATO v „Drang nach Osten“. (Pozn. Naší Pravdy: blíže ZDE)
Lze se to samozřejmě pokusit připsat na vrub dočasných „technických potíží“ a hloubkovou analýzu situace odložit na později. Tím se ale pouze oddálí plné pochopení již realizovaného faktu, což následně oslabí a demoralizuje nás samotné.
A proto je třeba si chladně přiznat: Západ nám vyhlásil válku a již ji vede. My jsme si tuto válku nezvolili, my jsme ji nechtěli. V roce 1941 jsme také nechtěli válčit s nacistickým Německem a až do posledního okamžiku jsme v to odmítali věřit. Leč v nynější situaci, kdy se proti nám válka de facto vede, to nemá rozhodující význam. Nyní je důležité pouze v ní vyhrát, ubránit právo Ruska na existenci.
Konec SVO
SVO (Speciální vojenská operace – pozn. překl.) coby omezená operace určená k osvobození Donbasu a řady území Novoruska je zakončena. Postupně přerostla v plnohodnotnou válku se Západem, v níž samotný teroristický nacistický kyjevský režim má úlohu pouhého nástroje. Pokus jej obklíčit a osvobodit řadu území kontrolovaných ukrajinskými nacisty, a to při zachování nezměněné geopolitické rovnováhy sil ve světě, se coby technická operace nezdařil. A tvářit se, že prostě pokračujeme v SVO – nacházející se kdesi na periferii společenské pozornosti – postrádá nadále smysl.
Proti naší vůli jsme nyní ve válce, a ta se týká každého občana Ruska: na každého z nás míří nepřítel, terorista, odstřelovač, DRG (diverzně-rozvědná skupina – pozn. překladatele).
Přičemž situace je taková, že i kdybychom si to sebevíce přáli, nic nelze vrátit k počátečním podmínkám, jaké panovaly do 24. února 2022. To, co se stalo, je nezvratné, a to dokonce natolik, že se z naší strany není třeba obávat nějakých kompromisů či ústupků. Nepřítel přijme pouze naši úplnou kapitulaci, zotročení, rozporcování, okupaci. Jednoduše tudíž nemáme na výběr.
Konec SVO znamená současně potřebu hluboké transformace celého sociálně-politického systému současného Ruska – zemi je zapotřebí převést na válečnou kolej – v politice, ekonomice, kultuře, informační sféře. Speciální vojenská operace mohla zůstávat sice důležitým, ale nikoli jediným obsahem společenského života Ruska. Válka se Západem si podřizuje vše.
Ideologická fronta
Rusko se ocitlo ve stavu ideologické války. Hodnoty, které hájí globalistický Západ – tedy LGBT, legalizace úchylek, narkotik, srůstání člověka se strojem, totální promísení populace v průběhu nekontrolované migrace atd., jsou nedílně spjaty s jeho vojensko-politickou hegemonií a unipolárním systémem. Západní liberalismus a globální vojensko-politická a ekonomická dominance USA a NATO jsou jediným celkem. Válčit se Západem a přijímat (byť jen částečně) jeho hodnoty, jejichž jménem proti nám vede likvidační válku, je prostě absurdní.
Naše vlastní plnohodnotná ideologie by nám dnes byla nejenom „pouze užitečná“. Jestliže ji nebudeme mít, prohrajeme. Západ bude na nás nadále útočit zevně, rukama ozbrojených a vydrezírovaných ukrajinských nacistů, i zevnitř – rukama páté, stále ještě liberální kolony, bude obratně rozkládat vědomí a rozvracet duši mladé generace. Pokud nebudeme mít svoji vlastní ideologii, která jasně určí, kdo je přítel a kdo nepřítel, tak se v takové situaci ukážeme být takřka bezmocnými.
Naše ideologie musí být v obecných rysech vyhlášena okamžitě, přičemž její podstata by měla spočívat v úplném a jasném odmítnutí ideologie Západu, globalismu a totalitního liberalismu, se všemi jeho instrumentálními poddruhy – včetně neonacismu, rasismu a extremismu.
Mobilizace
Mobilizace je nevyhnutelná. Válka se týká všech a každého. Mobilizace nicméně neznamená povinné posílání branců na frontu. Tomu se právě můžeme vyhnout, například pomocí formování plnohodnotného Dobrovolnického hnutí – s nezbytnými úlevami a se státní podporou.
Je nutno vsadit na veterány, zvláště na podporu vojínů Novoruska. Rusko má, byť jich není mnoho, i stoupence v zahraničí. Je zapotřebí bez okolků formovat antinacistické a protiglobalistické interbrigády z čestných lidí zemí Východu a Západu.
Především a hlavně – není možné podceňovat Rusy. My jsme hrdinský národ. V našich slavných dějinách jsme nejednou porazili strašného nepřítele, třebaže jsme za to zaplatili vysokou cenu. I tentokrát zvítězíme, pokud se válka proti Západu stane i nyní válkou lidovou. My vyhráváme právě lidové války – takové, které probouzejí velikost národa.
Mobilizace předpokládá úplnou změnu informační politiky. Normy mírových časů (což je v podstatě slepé kopírování západních zábavných programů a strategií, jež jen rozkládají společnost) musejí být zrušeny. Televize a hromadné sdělovací prostředky se jako celek musejí stát vlasteneckými nástroji válečné mobilizace. Všechny koncerty ať jsou určeny pro frontu, veškerý život v týlu nechť také slouží frontě. Tento proces se již pozvolna rozebíhá, avšak prozatím zasahuje jen nepatrnou část informačních kanálů. Přičemž má být všudypřítomný.
Kultura, informace, vzdělání, osvěta, politika, sociální sféra – to vše má ruku v ruce pracovat pro válku, tj. pro Vítězství.
Ekonomika
Kterákoli suverénní země může emitovat tolik národní valuty, kolik potřebuje. Tedy pokud je skutečně suverénní. Ve válce se Západem přestává mít smysl pokračovat v ekonomických hrách, jejichž pravidla si nastavil sám Západ. Válečná ekonomika nemůže nebýt suverénní. Pro Vítězství se musí vydat tolik prostředků, kolik je zapotřebí. Pouze je nutné dohlížet na to, aby se emise koncentrovaly ve zvláštním rámci, předurčeném pro strategické cíle. Korupce za takovýchto podmínek musí být přirovnána k válečnému zločinu.
Pozn. Naší Pravdy
Zde autor článku ne zcela pochopil stav věcí panující v současném Rusku, tedy proamer. nadvládu ruské Centrobanky pod vedením její ředitelky Elvíry Nabiullinové úplně ve všem (ZDE), která dokonce poskytla Ukrajině jednu miliardu dolarů (!) pro vedení války proti Rusku: Centrobanka a oligarchové vedou „svou válku“
Válka nejde dohromady s komfortem. Je třeba vzdát se pohodlí coby cíle a životního směřování. Toliko národy ochotné k obětem jsou schopny zvítězit ve skutečných, plnohodnotných válkách.
V takových situacích se vždy objevuje nová plejáda ekonomů, jejichž cílem je záchrana státu. To je prvořadé. Dogmata, školy, metody a přístupy jsou druhořadé.
Takovou ekonomiku je možné nazvat mobilizační, či prostě jen válečnou.
Naši spojenci
V jakékoli válce hrají velmi důležitou roli spojenci. Momentálně jich Rusko nemá mnoho, ale existují. Především máme na mysli ty země, které odmítají unipolární liberální západní uspořádání světa. Jde o stoupence multipolarity – země jako Čína, Írán, Severní Korea, Srbsko, Sýrie, SAR (Středoafrická republika – pozn. překl.), Mali a do jisté míry také Indie, Turecko, řada islámských, afrických a latinskoamerických zemí (především Kuba, Nikaragua, Venezuela).
Při práci s nimi je zapotřebí mobilizovat všechny existující rezervy, nikoli pouze profesionální diplomacii, nýbrž i diplomacii „lidovou“. A k tomu je opět nezbytná ideologie. Spojence je nutné přesvědčit, že jsme se nezvratně rozhodli rozejít se s globalismem a západní hegemonií a že jsme při budování multipolárního světa připraveni jít až do konce. V tom musíme být důslední a rozhodní. Čas polotónů a kompromisů skončil. Válka Západu proti Rusku staví lidstvo na různé strany barikády.
Duchovní faktor
Ústředním momentem započatého světového měření sil je duchovní, náboženský aspekt. Rusko se ocitlo ve válečném stavu s protináboženskou civilizací, která opovrhuje samotnými základy duchovních a mravních hodnot – Bohem, Církví, rodinou, pohlavím, člověkem. Při všech rozdílech mezi pravoslavím, tradičním islámem, judaismem, hinduismem či buddhismem všechna náboženství a na nich vybudované kultury uznávají božskou pravdu, vysokou duchovní a mravní důstojnost člověka, ctí tradici a její instituty – stát, rodinu, komunitu. Současný Západ vše zrušil a zaměnil to virtuální realitou, krajním individualismem, likvidací pohlaví, všeobecným dohledem, totalitárním „rušením kultury“ (tj. „cancel culture“), společností post-pravdy.
Otevřený satanismus a přímý rasismus na Ukrajině jen kvetou a Západ to pouze podporuje. Máme co do činění s tím, co pravoslavní „starci“ (náboženští představitelé) označují jako „civilizaci Antikrista“. Úlohou Ruska je tudíž sjednotit věřící různých konfesí v této rozhodné bitvě.
Není nutné čekat, až světový nepřítel zničí váš dům, zabije vám muže, syna nebo dceru… V určitém okamžiku již bude příliš pozdě. Nedej bože, abychom se dožili takového okamžiku.
Ofenziva v Charkovské oblasti je právě toto a nic jiného. Je to počátek plnohodnotné války Západu proti nám.
Západ demonstruje záměr rozpoutat proti nám likvidační válku – třetí světovou válku. Musíme shromáždit všechen hlubinný národní potenciál, abychom tento útok odrazili. A to všemi způsoby – myšlením, vojenskou silou, ekonomikou, kulturou, uměním, vnitřní mobilizací všech struktur státu i každého z nás.
Stať Alexandra Dugina Vše začíná (Načinajetsja) byla publikována na webu TV Cargrad (tsargrad.tv) 15. září 2022. (Z ruštiny přeložil P.S.)