Žijeme v iluzi, že zítra bude lépe,
že se snad rozjasní, když mraky přibydou.
Trneme při chůzi – a srdce sotva tepe,
sevřeno do básní jak lidské libido.
Systém tu stejný je, že o nás bez nás vládne.
Vždy někdo zavelí – a jiní zahynou.
Válka je bestie, požírá nenápadné.
Když skončí, kartely si vsadí na jinou.
Kdo plní úkoly – a jak mu kážou, koná,
svou lidskost udrolí, je-li již nezákonná.
Svou vůli odevzdá, poslušně, jak se chová.
Pak jinde rozhodnou, co že i s ním se stane.
Hrají hru podvodnou – pravdy jsou potrestané.
Tma pluje po hvězdách s poselstvím od Mnichova.
Ne tak dávno jsme si připomněli výročí Mnichovské dohody. Výročí mimořádně tragické a hořké. Jeho hořkost je však ještě výraznější, když ho někteří jedinci účelově zneužívají při hledání scestných historických paralel. Takovouto paralelou je například konstatování, že mírová jednání s Ruskem by byla novým Mnichovem. Není tomu tak. To tvrdí pouze ten, kdo záměrně nevidí soustavnou americkou agresi od devadesátých let, kdy USA usilovaly o ovládnutí celého světa. Proto se vedly války v Iráku, na Balkáně, v Libyi, v Sýrii a všude možně jinde.
Nám je do hlav vtloukán nesmysl, že Rusko se nemohlo cítit být kýmkoli ohroženo, neboť ho obklopovali samí dobří lidé s těmi nejlepšími úmysly. To je ovšem pohádka pro neznalé. Tito neznalí budou křičet, že jedině Rusko je vším vinno – a musí být poraženo.
Jsou to ale USA, kdo vyzbrojil fašistický prapor AZOV. Jsou to USA, které nutí Evropu do sebedestruktivních sankcí. Jsou to USA, které podporují eskalaci konfliktu na Ukrajině bez ohledu na zájmy ukrajinských občanů. O nich se rozhoduje bez nich. Buď chcípnou na bojišti, nebo budou utraceni jako zrádci. To je ta kýžená svoboda, o níž nám tu do omrzení vykládají?
Stačilo respektovat Minské dohody. Ale něčí zájem byl jiný. Nedohodnout se, a tlačit do krajnosti. Nyní jsme tedy na pokraji jaderné apokalypsy. Někteří ještě za ni demonstrují, jako by to byla naše spása.
Jednejme o míru, neboť podpora válce znamená další a další mrtvé. Za ně pak jsou zodpovědní všichni, kdo zatracují mír. Zájmem ukrajinských občanů není zničení jejich země. Jejich zájmem není umírat pro zájmy zbrojařské lobby USA. Jejich zájmem není ztratit identitu i budoucnost.
Přesto jsou haněni ti, kdo myslí právě na tyto ukrajinské občany, vydané na milost a nemilost fanatickému nerealizovatelnému cíli: Porazit Rusko. A naopak jsou chváleni ti, kteří tento fanatismus ve jménu humanismu tvrdě podporují. Svět je tím pádem postaven na hlavu – a to je jeho Achillova pata. Nedovolme, aby se opět jednalo o nás bez nás – už proto, že nám moc času zbývat skutečně nemusí.