Oficiální zástupce ruského ministerstva zahraničí v rádiu Komsomolské Pravdy hovořila o hacknutém telefonu Liz Trussové, o příjmech Západu z obilní dohody a o jejich očekávání z amerických voleb.
Alexej Osipov, Alexej Ivanov
Oficiální mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová se stala hostem rádia Komsomolskaja Pravda. Přinášíme textovou verzi rozhovoru.
ČÍ JE TO PŘÍPAD?
Maria, první otázka směřuje ke zprávě, kterou údajně bývalá britská premiérka Liz Trussová zaslala Anthonymu Blinkenovi, šéfovi amerického ministerstva zahraničí, minutu poté, co došlo k sabotáži na plynovodu Severní proud. A zpráva v překladu do ruštiny znamenala doslova následující: „Hotovo“. Opravdu se to anglosasům povedlo? Jak moc je ministerstvo zahraničí přesvědčeno, že za touto diverzí stáli právě oni?
Zacharovová vyzvala Londýn, aby odpověděl, zda po explozích na plynovodu Severní proud posílal Blinkenovi vzkaz.
Ve věci tzv. SMS. Už zhruba tři dny je britský tisk šokován informací, že se Liz Trussové v době, kdy byla premiérkou, naboural telefon. Okamžitě dali najevo, že jde samozřejmě o ruské hackery. To znamená, že britské publikum muselo projít – co přesně bylo v těchto materiálech z telefonu Liz Trussové. Úžasný příběh, že? Ne, počkejte, počkejte. Podívejme se, co je na tom tak špatného.
A pak to začalo být zajímavé. Během posledních 24 hodin začaly kolovat na internetu informace, že mezi odhalenými informacemi byla právě ta zpráva, o které mluvíte – „Hotovo“. Ještě jednou zdůrazňuji – tato data začala kolovat ve sdělovacích prostředcích. Co dělám já? Kladu Londýnu přímou otázku, zda britská premiérka Liz Trussová poslala ministryni zahraničí USA zprávu bezprostředně po přerušení plynovodu s takovým obsahem. Co podle vás dělají západní média, která jsou u nás deklarována jako zahraniční agenti? Okamžitě zveřejňují článek, že Rusko šíří fejky. Ne, počkejte, nikomu nic nepřipisujeme. Nic nerozšiřujeme. Oficiálně, když jsme viděli zprávu, položili jsme otázku: „Řekněte mi, bylo to skutečně nebo nebylo?“ Je to otevřená, upřímná, profesionální otázka. „Ano, nebo ne?“
Připomenu, jak se chovají Britové. Pamatujete si, jak byla Theresa Mayová britskou premiérkou? Jakmile se dostala k nesrozumitelným údajům, že se někteří lidé procházeli někde v oblasti Salisbury. „Hailey Lyckleyová“, jsou velmi podobné těm, kteří by mohli být zapleteni do útoku na Británii – ani mnoho, ani málo s použitím chemické bojové otravné látky. Zrovna toto je fejk. Avšak naše otázka je přímá a otevřená.
Vy jste vždyť mluvila s Liz Trussovou, že?
Chtěla bych, abychom to nespojovali na základě náznaků.
Prezident ji nedávno označil za „dívku trochu mimo mísu“. To trochu zapadá do příběhu, který je nyní v médiích – o tom, co mohla…
Ne, otázka nestojí, zda to ta holka nebo někdo jiný. Zde je otázka, co ta prohlášení, která dělá, jsou z kategorie póvlu. Vzpomenete si, jak říkala, že použije jaderné zbraně, když na to přijde. To je o tom, že je jen pologramotná. A ve skutečnosti je to velká otázka i k nafouknutému mýtu o britském školství – zde vidíme jasného představitele, britského premiéra, který neví, kde se nacházejí která moře a který volně uvažuje o použití jaderných zbraní. Problém je ale mnohem širší. Je to krize západního systému, jak je. Nikdo si Liz Trassovou jako premiéra nevybral. Umíte si to představit? Teď se bavíme o modelu, jak se říká západní demokracii. Nikdo si ji nevybral. To znamená, že pro ni ani přímo, ani nepřímo Britové nehlasovali. To znamená, že pokud prezidenta USA ještě alespoň nepřímo volí lidé prostřednictvím volebního systému, pak britského premiéra vůbec nikdo nevybral.
Stejně jako Rishi Sunaka, který ji nahradil.
Tato sada označených karet se zamíchá tak, jak potřebuje politická elita. Zvykli jsme si, že slovo „elita“ je vždy používáno v nejvyšším významu. Ale ve skutečnosti tomu tak teď není.
MANIPULACE S ČÍSLY
Prezident zdůraznil, že Rusko z dohody o obilovinách nevystoupilo, ale pouze ji pozastavilo. Jaké záruky čekáme od Ukrajiny a zda je tam pohyb z té strany, aby je poskytla?
Před časem začala všechna světová média z amerického ministerstva zahraničí, Bílého domu, britského ministerstva zahraničí a mezinár. rozvoje vykřikovat, že světová potravinová bezpečnost je v ohrožení. Byla to klasická PR aktivita v celosvětového měřítku, za kterou stáli ti, kteří na tom vydělávali obrovské peníze, a na samotné PR aktivitě a na samotných potravinách. Generální tajemník OSN v této situaci před několika měsíci vystoupil a navrhl paketovou dohodu. Musí být uvolněn průchod ukrajinských potravin a současně ruská hnojiva, aby nastal pokrok v pohybu zemědělských produktů na světových trzích. A protože tato iniciativa pochází od generálního tajemníka OSN, všichni by tomu měli věřit, protože je to takový poctivý makléř.
Byly skutečně uzavřeny příslušné dohody. Teprve pak se začaly objevovat velmi zajímavé skutečnosti. Za prvé, fungovala pouze první část dohody, která zajišťovala podporu ukrajinských potravin na těchto světových trzích. Za druhé, žádné nejchudší, potřebné a hladovějící země ho nedostaly. To vše začalo přicházet na takzvanou západní základnu. Tedy do soukromých západních firem, firem, které na tom vydělaly obrovské peníze.
Ale proti číslům nic neuděláte! I když se s čísly manipuluje.
Dovolte, abych vám citovala mluvčího amerického ministerstva zahraničí pana Neda Price. Na brífinku 31. října uvedl doslova toto: „Od včerejška bylo v rámci iniciativy přepraveno přes 9.5 miliónu tun obilí a dalších potravin z ukrajinských přístavů, celkem asi čtyři stovky lodí. Převážná většina pšenice, která byla vyvezena v rámci této iniciativy, tedy 66 % nebo-li dvě třetiny, byla odeslána do rozvojových zemí. 19 % z těchto 9.5 miliónů tun bylo dodáno do nejméně rozvinutých zemí světa.
Jak zajímavé! Člověk by z toho div nezaplakal dojetím, nakolik naúplatní, čistí a upřímní lidé jsou zaměstnanci amerického ministerstva zahraničí. Víte, jak jíst nemohu, ale hlavně nechte ostatní nakrmit. Podívejte se, jak chytře se nám před očima mění pojmy. 9,5 miliónu tun obilovin a dalších potravin – kukuřice, slunečnicová semena, sójové boby, řepka, slunečnicový olej. Až na to, že vše se nahrazuje jen pšenicí, což dává úrokové sazby, které se shodují s pohodlným obrazem rozborů OSN. To je jen podle údajů OSN mírně odlišný údaj o objemu vývozu pšenice z Ukrajiny v rámci realizace transakce obilovin. To je 2.3 miliónu tun. Nebo-li 30 % všech dodávek, ne 9.5 miliónu, jak to Ned Price hlásal. Bezva, co? O distribuci zbývajících sedmi miliónů tun potravin Price nechce říci vůbec nic.
A jak by bylo potřeba. Ve stejné zprávě OSN objem dodávek kukuřice na obilných transakcích se podílí 3.3 milióny tun. 68 % z nich se vyváží do vyspělých zemí. Ne do rozvojových, ale do vyspělých. 68 %. A jen zbytek, tedy třetina, skončí v rozvojových zemích. Víte, kolik do nejchudších? Nula.
Víte, a tak je to denně. A druhá část je ještě děsivější. Stalo se tak brzy ráno 29. října, kdy se pod zástěrkou humanitární operace ukrajinské ozbrojené síly, které řídili právě britští specialisté, snažily zasáhnout naše lodě, které zajišťovaly právě tuto potravinovou dohodu. Když se zeptáte – a od koho chcete záruky? Ano od všech, kteří se podepsali pod tuto dohodu. A především od Organizace spojených národů, která vykonávala funkci zprostředkovatele a garanta a navrhovala tyto programy sama. A je třeba učinit tak, aby všichni ti, kteří stojí za kyjevským režimem, jelikož již brzy se stali příjemci zisku z této obilní dohody, pochopili, že žádné podobné provokace, a to už není jen provokace, ale rovnou teroristický čin – více již neprojdou.
AMERICKÁ KOUZLA
Náš rozhovor se koná v předvečer jedné z hlavních politických událostí roku: všichni čekají na výsledky voleb v Americe. Očekává se, že republikáni vystřídají demokraty v jedné a možná i v obou komorách amerického Kongresu. Bude pro Rusko jednodušší jednat s Amerikou? Je pro nás vůbec důležité, kdo tam vyhraje, nebo je nám to jedno?
Nemáme a neměli bychom mít žádné očekávání od vnitřních volebních procesů v jiných zemích. Je to především jejich příběh. A v USA je to historie degradace volebního systému, a to i politického. Protože je přímo založena na volbách. To, jak oni dělají volby, v žádném filmu se natočit nedá. Protože je to mnohem více vzrušující a nechutný obraz.
Myslím, že volby v roce 2020 budou jistě v učebnicích jak samotných Spojených států, tak i dalších zemí, jako jedny z nejšpinavějších, nejvíce nečestných. Ale po každých volbách, prezidentských, ano, nyní i do amerického zákonodárného sboru, v Americe probíhá vyšetřování, končí to všemi divokými skandály, pokaždé se dělají závěry, že příští volby musí proběhnout nějak jinak. Mimochodem, přijímají na legislativní úrovni různé akty, prohlášení, které omezují politiky v používání špinavých metod: finance se nějak snažili omezit, které jdou na volební kampaně, technologie… snaží se něco udělat, ale pokaždé je všechno špinavější a špinavější, všechny tyto kampaně. A rok 2020 nebyl ani neúspěchem, ale okamžikem sebezáchovy. Tak ať se s tím americký volič vypořádá tak, jak se mu zachce, aby zůstal poctivou kapitolou tohoto příběhu.
Význam voleb v kontextu dvoustranných vztahů nepřeháníme s ohledem na přetrvávající houževnatý rusofóbní duch na Kapitolu. Ale samozřejmě sledujeme průběh kampaně, protože některé věci jsou opravdu jen výjimečné svou nelegitimností, svou do očí bijící antidemokratičností.
Jistě si každý všimne, že čím blíže je hlasování 8. listopadu, tím více začíná v Americe chaotické hnutí, vzájemné divoké obviňování, hrubost, hulvátství, podvádění, falšování atd. Tam už je všechno na tomto smetišti – podnikání, veřejné osobnosti, novináři. Všechno se mísilo. Je to jeden děsivý příběh! A důvod je jasný. Mnozí si myslí – selhání politiky domácí, zahraniční, ekonomické problémy… Ano, ale o to nejde! Je to systémová krize. Prostě s tím Američané nemohou nic dělat, protože nejprve musí být okamžik uznání, přijetí, fixace, že něco musí být opraveno u sebe. Ale protože se neustále pokoušejí něco opravit někde mimo, zřejmě se nedostanou k ruce doma. Takže nevím, jak to tam teď dopadne. Ale to už je směšné, opravdu.
Zdali bude pokračovat americká finanční a vojenská podpora Ukrajiny? Republikánští kandidáti už několikrát říkali, že vnitřní problémy Ameriky pro ně budou důležitější. Existuje šance, že po změně vlády Washington jednoduše zapomene na Kyjev?
Všichni se dívají na konkrétní, ale je třeba se dívat globálně. Ano, možná, že vnitropolitické problémy budou jednou americké politiky zajímat víc. Zajímají se o ně i nyní, ale vyřešit je nemohou mnoho let a místo toho používají vnější faktor – nějaké agresivní akce, pak provokace a intriky, pak scénky a inscenace. A o tom se bavíme už dlouho. Podívejte se: v obrovském množství rozhovorů, projevů, tiskových konferencí ruský ministr zahraničí Sergej Viktorovič Lavrov poznamenal, že naneštěstí, volební cyklus Američanů každé dva roky – prezidentské volby, pak Kongres – staví celý svět a všechny mezinárodní vztahy do pozice rukojmího vnitřních amerických problémů. Všelijaké drobné žerty typu Watergate nebo šatů Moniky Lewinsky Washingtonu už nestačí na to, aby se zabýval vnitřními rozbory. Takové faktory prostě přestaly stačit. A globálně se tento trend projevil ve zcela holém formátu, snad za Obamy, který učinil z rusofóbie součást své globální strategie. Vzpomeňte si na špionáž, vymýšlení nějakých neexistujících příběhů nebo na to, že stávající je naprosto neuvěřitelná vymyšlenost formátu… Nejdříve to bylo před prezidentskými kampaněmi, pak během, pak hned po nich. Rusko se najednou rozhodli potrestat za vměšování do amerických prezidentských voleb a odneslo to pět nemovitostí, které, pozor! – byly odebrány, protože údajně to byla téměř hnízda špionáže! A já jedno z těch takzvaných „hnízd“ dobře znám. Je to Riverdale, nedaleko New Yorku, v létě se tam otevřel tábor pro děti ruských diplomatů a krajanů; tam se konaly akce pro zahraniční kolegy, tam odpočívali naši zaměstnanci. Ze všech stran je vidět území, na kterém se konaly recepce, oslavy, dokonce i fotbalové zápasy. A to Obamova administrativa vydávala za špionážní hnízdo. Prozradila a prohlásila, že prý se všichni bavíme, protože jsme pokryli ruskou špionážní síť. Právě tento příběh zastřel v USA všem zrak, stal se hlavním hřebenem demokratů a rusofóbie se pro ně stala dlouhodobým trumfem.
EVROPSKÁ PODEZŘENÍ
Není žádným tajemstvím, že své domácí problémy státy přijaly řešit na úkor někoho jiného, takže Rusko i Čína v amerických politických doktrínách nejsou označovány jinak než jako nepřátelské státy. Evropa je asi Americký spojenec, ale zdá se, že tam začali něco tušit…
Podezření, že se něco pokazilo. Ať nám pomůže „Evžen Oněgin“: „Zima. Evropa triumfálně na saních obnovuje cestu…“. Je mi líto, že jsem tyto řádky poněkud změnila, ale v Evropě se ochlazuje. A chlad aktivuje mozkovou aktivitu – myslíte na to, jak se zahřát, co je pro to třeba udělat. Mimochodem, mnoho etnografů věří, že změna klimatu, sezónní fáze, vždy přispěly k rozvoji průmyslu a výroby. Když se ochlazuje, lidé začínají přemýšlet. Když bylo tepleji, byli v uvolněnějším stavu. Ale tepleji nejen v létě bylo v Evropě, bylo to i minulou zimu a předminulou. Protože plyn byl ruský, levný a život se nějak vyvíjel. A zahrada, o které Borrel mluvil, stále kvetla. A teď se něco pokazilo: někdo rozerval plynovod v Baltském moři a začalo být chladněji. Nalila se jim krev do mozku a Evropané začali přemýšlet – a co je s nimi, co s nimi, s Evropany, dělají jejich spojenci, dělají strany správně, jak se sami chovají, anglosaské duo? A tak se začalo dařit a všichni začali hledat odpověď na tuto otázku. I když je na povrchu. Světová centra se stala pro Washington a Londýn velkými konkurenty.
Vždyť jsme o tom mluvili už léta. Hovořili jsme o tom, že euro se stalo konkurentem dolaru a skutečným konkurentem. Vždyť dolar se někde tiskne a neuvěřitelných 31 biliónů nyní tvoří státní dluh USA. A Dolar není zajištěn ničím jiným než tímto dluhem. Jen se stále tiskne. Zrovna tuhle, před chvílí, dalších ničím nekrytých 6 miliard vrhli do oběhu. V jaké ekonomice by to šlo bez následků? Jen když všechno ostatní ovládáš ručně a silou. A tady je Evropská unie se svou jednotnou měnou, která je zajištěna ekonomikami, zdroji, možnostmi desítek zemí. A tak se stalo euro kolosálním konkurentem. Ale jen o tom se nahlas mluvit nedalo. Rusko, Čína se také staly konkurenty – a mají zdroje a mají nejen vyhlídky na růst, ale i objektivní ukazatele. To je důvod, proč Rusko a Čína byly prohlášeny Američany za hlavní hrozby. A Evropská unie se prostě stala hrozbou faktickou. Mimochodem, to je také odpověď na otázku – proč Británie opustila Evropskou Unii? Musím Britům dát za pravdu – ovládají vlastní scénář obdivuhodně. Všechno, co se týče jejich scénářů, jsou brilantně rozehrané strany z hlediska vnějšího vnímání. A Brexit se jim povedl na nejvyšší úrovni.
A my všichni dobře víme, proč to bylo provedeno a na čí pokyn. Existoval dlouhodobý plán, jak snížit tempo růstu a rozvoje Evropské unie, odsunout ji jako konkurenta o mnoho a mnoho let zpět. Ale za závěrečného bouřlivého potlesku bylo třeba připravit Evropany o to hlavní – zdroj levný a spolehlivý, kterým byl ruský plyn. Republikáni se o to snažili politickými metodami, no, trochu výhrůžkami a vydíráním, a za demokraty prostě přišli Biden a Nulandová a řekli – ano, dost už s tím „Severním proudem“, stejně ten projekt zavřeme. A jak? Řekli nám to! To je jasné – o partnerství a o spojenectví. Nějaký čas budou muset Evropané vynaložit na toto uvědomění a všechno přesně pochopit. Proč? Protože tomu nelze uvěřit. Už tolik let se mluví o nějakém strategickém spojenectví a jednotě, o liberálních hodnotách. Je jedno, že z liberalismu už nic nezbylo, protože vše bylo dosaženo mocenskou cestou, intrikami, vydíráním, extremismem a nyní už i terorismem. Ale propaganda odváděla svou práci na plný výkon. S jakým zápalem opakovali a opakovali úžasné slovo – solidarita! Je však s podivem, že solidaritu u nich vzbudil jen v protiruském duchu. V žádné jiné otázce nebyla. Ve všech ostatních směrech – jako v bajce Ivana Andrejeviče Krylova „Labuť, štika a rak“.
EVROPA A VŠICHNI OSTATNÍ
Evropa je naivní. Země z jiných kontinentů budou mnohem odolnější. Vezměte stejnou Saúdskou Arábii…
Pokud mluvíme o blízkovýchodních zemích, jednají v národní kvalitě: mají vlastní zahraniční politiku, jsou suverénními hráči v mezinárodních záležitostech, mají vlastní ústavu, vlastní doktrinální základnu, koncepci atd. chápou, co budou dělat zítra a pozítří. A Evropská unie – pozor, fanfáry! Má jednotnou zahraniční politiku a členských zemí jsou v ní desítky. Byla jsem svědkem toho, když ministr zahraničí jedné ze severoevropských zemí vstupujících do EU na tiskové konferenci odmítl odpovědět na otázku o zahraniční politice s tím, že takovou věc může komentovat jen zástupce z bruselské centrály. Je to jak? Jako by suverénní země byla součástí Evropské unie, která byla vlastně organizována na ekonomické platformě. Byl to svaz, v jehož středu stála ekonomika, v centru nejen zkratek, ale i podstaty samotného sjednocení. A teď jim říkají ne, svou zahraniční politiku netvoříte sami.
A tak je to se vším. Ale státy jsou suverénní, se všemi znaky suverenity – ústavy, hranice atd. mají dokonce vlastní interní agendu pro volební kampaně v zahraničněpolitických otázkách. To znamená, že svým voličům říkají o zahraničněpolitických prioritách. Jakmile ale volby takzvaně proběhnou – vše, zahraniční politika a pozice na mezinárodní scéně se u nich stává jednotnou a jen Brusel ji může nějakým způsobem utvářet. Připomínám: rok 2014, Ukrajina. Role Bruselu tam tehdy byla kolosální. A kdo v té době řídil všechny zahraniční politické záležitosti v Evropské unii? Catherine Ashtonová, baronka. Odkud je? Z Británie. A tak začali, natropili toho na Majdanu, že celá Evropa stále chátrá a Londýn na to všechno hledí už mimo Evropskou Unii.
Země, které celý život dostávaly (lépe řečeno, proflákly) od západních demokracií za to, že nemají možnost se projevovat jako skutečně svobodní, že neposlouchají svůj lid v tom rozsahu, v jakém je třeba, nejsou, parafrázuji Bulgakova, tou svěží demokracií, která je skutečně nezbytná, se ve skutečnosti ukázaly být mnohem demokratičtější a mnohem suverénnější a samostatnější, odrážející skutečnou vůli svého lidu v mezinárodních záležitostech než stará dáma Evropa. Proto nyní Evropská unie přemýšlí, jak dál. Přitom se o lidi tam nikdo nestará – čím topit, jak se budou ohřívat.
Jak se budou vyvíjet – to je otázka. A Evropané byli nuceni přiznat, uvnitř sebe (i když se to stalo, že se o tom dozvěděli všichni ostatní), že nyní všichni v Evropské unii budou muset pochopit – jak budovat svůj hospodářský rozvoj, protože plány na urychlené tempo takové a obecně alespoň některé tempo se ukázalo být neudržitelné. A to vše proto, že není hlavní, přesněji, žádný zdroj. Jak to bylo předtím? Dříve byly zdroje. Tak je vzali z kolonií, po staletí je odtamtud vyváželi, používali a na tom se vyvíjeli. A tak se vytvořila ona kvetoucí zahrada, o které, znovu to připomínám, řekl Borrel. A teď tuto kvetoucí zahradu není čím zalévat.
A zbytek světa Borrel nazval džunglí…
Žijeme v úžasné době. Časy jsou těžké, zajímavé, fascinující, různé. Ale teď je to úžasné, protože za ně bychom nic takového nevymysleli. To znamená, že bychom nebyli schopni dostat Západ na startovní čáru tak, jak se sami chovají k sobě ve svých odhaleních. To je způsob, jak přiznat, že používáte koloniální logiku – říkají, že existují metropole krásné a nádherné, a tam jsou všichni ostatní. Co Borrel prozradil, by nikdo neřekl. Napsal mu to někdo, nebo si to vymyslel sám? Záhada. Ale on to řekl. A dostal reakci celého mezinárodního společenství. Jak se říká, pak se kál nebo se snažil kát… ale tato jeho věta už vstoupila do historie.
ÚŽASNÉ ČASY
Každý konflikt dříve nebo později skončí u jednacího stolu. Kdy a na jaké kompromisy bude Ukrajina připravena? Jaké kompromisy Rusko neudělá?
Nyní je třeba mluvit především o logice, o zdravém rozumu, o základních hodnotách lidstva, kterými se všichni řídíme. Mluvím o naší zemi, kterou v aspektu jmenovaných hodnot podpoří většina ve světě. Zdůrazňuji – většina. Ano, ve skutečnosti, v rukou západní menšiny nyní koncentrované skrze hlavní mediální proud, stejně jako značné množství finančních zdrojů, které tvoří vnímání toho, co se děje, včetně Ukrajiny. Ale vidíme fantastickou reakci těch, kterým se na Západě říká džungle. Samostatná, suverénní, důstojná, upřímná a odvážná. A to ne proto, že by byli zastrašováni a říkali jim – pokud teď podporujete Rusko, tak vám zničíme ekonomiku. Koneckonců, mnozí byli ohroženi jinak: řekli jim – pokud nyní zaujmete protiruský postoj, pomůžeme vám dostat se z těch obtíží, ve kterých se nacházíte. Ale nepodlehli ani jednomu. Podívejte se: africký kontinent. Nebo Asie. Ne ta Asie, kterou reprezentuje Japonsko, ale ta pravá. Ne na americké základny, ale na lidi, kteří zapomněli, kdo na ně shodil atomovou bombu a nyní nám připisují jadernou hrozbu při vzpomínkových ceremoniích v Hirošimě a Nagasaki. Ne, ne ta Asie, ale ta pravá, věrná své historii, svým i celospolečenským hodnotám. Asiaté řekli všem ostatním – ne, rozhodujeme se, jak a s kým budeme komunikovat. A to je teď to nejdůležitější.
To, co se nyní děje, má pro historický kontext obrovský význam. To je nejdůležitější klíčová fáze vývoje lidstva nejen v této době na křižovatce dvou století, ne v pokračování dějin dvacátého století, ale v zásadě. Protože kdybychom se nepostavili proti tomu, co nám bylo vnucováno, tak si nejsem jistá, zda by se dalo v zásadě hovořit o zachování vysokých civilizačních ideálů, na které je lidstvo tak pyšné.
ZDROJ (překlad Naše Pravda)