Strana demokratického socialismu jako členská strana Evropské levice společně s a.s. Futura pořádala v sobotu 24. září v Praze konferenci »Lze zabránit válce? Naše reálné možnosti«. V tehdejších Haló novinách jsem tehdy publikoval následující text:
Usilujme o širokou platformu proti válce
Konference, která se připravuje na sobotu v Praze – Lze zabránit válce? má velmi závažný obsah. Osobně si myslím, že bez ohledu na to, zda je válce možné zabránit, je důležité se o to pokusit. To znamená:
Oslovovat lidi a burcovat je k odporu proti veškerému jednání vedoucímu k válce. Nenechávat bez odezvy články a publicistické statě, které nectí presumpci neviny a jednostranně ze všeho viní Rusko (jedná se o články, které neověřují fakta, nepídí se po pravdě – viz sestřelené letadlo nad Ukrajinou či nově údajné bombardování humanitního konvoje). Podpořit prezidenta Miloše Zemana v těch krocích, kdy odmítá útočnou politiku vůči Rusku a syrskému prezidentu Asadovi. Vyzývat k nevolbě všech politických stran, které podporují tlak na Rusko a Asada a které schvalují útočné operace NATO.
Říci jasné NE volbě Hillary Clintonové jako hlavy USA, protože ona je spojena s těmi nejhoršími válečnými zločiny, a na rozdíl od Donalda Trumpa má krev na rukou (čímž netvrdím, že Trump je dobrá volba). Promlouvat k občanům USA, Ruska, Ukrajiny, Sýrie s tím, že my válku nechceme – a nechceme podporovat ty, kdo nás do války tlačí (což nejsou v současné chvíli ani Putin ani Asad ani Trump). Opakovaně veřejně vystupovat proti propagandě České televize a dalších mainstreamových médií, která záměrně zkreslují obraz dění na Ukrajině, v Sýrii, atp. Snažit se prosadit, aby se česko-slovenská iniciativa Sjednoceni za mír dostala do médií v hlavním zpravodajském čase a mohla svobodně a veřejně hlásat své názory.
Důležité je usilovat o mezinárodní platformu proti válce, která by získala celosvětovou mediální pozornost. Pokusit se o vydávání mezinárodního tisku v jednotlivých jazycích, kde by se poukazovalo na vše, co je mainstreamem zkresleno či zamlčeno, aby se lidé nenechali naverbovat do války, jež není jejich.
Jak říkám, je možné, že všechny snahy budou marné – ale bylo by špatné to nezkusit. To by byla prohra stanovená předem.
Bohužel, válce se nakonec zabránit nepodařilo – a síly, které k ní vedly, nyní pracují na její eskalaci. Je ale důležité si uvědomit, že dnešní události měly nějaké pozadí. Že jsou pevně ukotveny událostmi předešlými, bez nichž bude jejich intepretace zkreslená a neúplná.
Každý z nás by se měl snažit o tyto události zajímat – a nepřebírat, co je mu servírováno pod nos. Měl by se zaobírat historií, zamýšlet se nad motivy, jež ke konkrétním událostem vedly – a ověřovat si, zda oficiální výklad dává logický smysl.
V následující alegorické básni se jedna z jejích myšlenek nachází už v jejím samotném názvu: Někdo z válek těží. To je třeba mít na paměti neustále. Jedni padnou na bitevním poli – a jiní někde v pohodlí a teple spřádají intriky a plány: Kvůli svému osobnímu zisku.
Zájmem Evropy pak rozhodně není (nemělo by být), aby se na jejím území válčilo – a aby tento konflikt narůstal do obřích rozměrů. Tady pak narážíme na rozpor mezi přáním většiny lidí – a činy politiků, kteří mají zájmy těchto lidí hájit.
Někdo z válek těží
Páchali zvěrstva – vždy ve jménu Boha.
Rozhodnutí však bylo na papeži.
Páchali zvěrstva – strašná, přitom mnohá:
Na lidech tady nikdy nezáleží.
Ženy i děti hynou v strašné řeži.
Křižáci táhli s meči na výpravy:
Co by dnes řekly televizní zprávy?
Že na pohanech hlavní vina leží.
Propaganda vzduch kolem vždycky tráví:
Války jsou zhoubné – někdo z nich však těží.
Vražděni byli ti, kdo vzali roha,
házeni lvům či svrháváni z věží.
Žaloba byla neúprosně strohá:
„Pro slávu boží“ – zakřičeli kněží.
Z dítek byl voj: To že by chtěl Bůh? Stěží.
Smrt Saracénů v kostelech se slaví.
Hodnoty církve? Usekané hlavy.
Poklady papež vytrvale střeží.
„Svoboda – hurá“, řvou opilé davy:
Války jsou zhoubné – někdo z nich však těží.
Kam jednou páchla papežských vojsk noha,
tam všechny vlasy na hlavě se ježí.
Nemilosrdnost byla hlavní vloha.
Světec je jat – vrah zcela bez otěží.
O co že tedy v těchto jatkách běží?
Kdo k nim dal rozkaz, v závětří se baví.
Odpůrce dávno poslal do šatlavy,
pak je dal setnout: Jim hlas nenáleží.
Nazve je zrádci – kritiků se zbaví:
Války jsou zhoubné – někdo z nich však těží.
Rozum vždy končí tam, kde zbraně žhaví.
Antikrist – to je velmoc bez obavy.
Kdy že byl rozmach říší bez loupeží?
Exodus, vraždy – na tom všem lesk staví:
Války jsou zhoubné – někdo z nich však těží.
Na nás všech je, abychom pochopili, co je pro nás zničující – a dokázali jsme se stmelit, abychom toto nebezpečí odvrátili. K tomu je třeba demaskovat, čí zájmy hájí takzvaná „naše“ vláda, která naší podle svých konkrétních činů není ani omylem. Je to kabinet mimořádně asociální, který způsobil, že máme široko daleko nejvyšší ceny elektřiny, nejvyšší míru inflace, a do toho se má zavést školné, zvýšit věk odchodu do důchodu a snížit státní sociální podpora.
Je komické, když například Danuše Nerudová, jedna z adeptek na funkci hlavy státu České republiky, která působila v důchodové komisi, a je jednou z vládních favoritek, se tváří jako ochránkyně utlačovaných. Tou skutečně není.
Jsme čím dál více tlačeni ke zdi. A čím jsme na tom ekonomicky hůře, tím premiér Fiala a jeho ministři hlasitěji tlačí naši zem do války. To se nesmí stát – a to by mělo být i jedním z hlavních témat prezidentské volby.
Nezaprodejte duši
Pokud na trůnu něčí loutka sedí,
nevládne vůbec, jak mnohý z vás tuší.
Je třeba hledat na to odpovědi:
Kdo tedy vládne? Nastražte své uši.
Lid? Ten to není. Toho loutky zkruší.
Jsou to snad církev, šlechta, armáda?
Možná vás cizí velmoc napadá.
Nebo snad chcete k dotazu být hluší?
Pak je to pro ty vládce paráda.
Nezaprodejte Ďáblu svoji duši.
Kdo na váš zájem z těch, co vládnou hledí?
Ten, kdo i možnost vyjít s málem zruší?
Ten, kdo vás nechá zmrznout, když jste bledí?
Ten, který do vás bez přestání buší,
máte-li názor na zcizenou nůši?
Ten, který na vás břímě nakládá?
Ten, kdo vám bičem míří na záda?
Ten, kvůli němuž kde kdo ústa suší?
Ten, kdo si se svou bandou nakrádá?
Nezaprodejte Ďáblu svoji duši.
Nemáte pocit, že žijete v šedi,
a že váš hlas je slabší nežli muší?
Nemáte pocit, že vás jazyk svědí,
jak se vám říká, co se patří, sluší,
a když se dodá, co vám nepřísluší?
Kdykoli loutka řekne: „Zásada“?
Že vás pak sžírá strašná nálada?
Snad tento pocit faleš nepřehluší.
Poznáte, kdo si na vás zakládá:
Nezaprodejte Ďáblu svoji duši.
Konečně vám vše dobře zapadá?
Asi vám je již zřejmá záhada.
Ta, která vláda hody nepřeruší.
A kdo vás k špatné volbě nabádá:
Nezaprodejte Ďáblu svoji duši.