Dohoda nebo ne, generál Winter přijíždí do města – připraven pohostit svého čestného hosta Sun Tzu mnoha novými pokrmy na jejich jídelním stole. Oznámení o chersonském ústupu možná předznamenalo jeden z nejchmurnějších dnů Ruské federace od roku 1991.
Opustit pravý břeh Dněpru a vytvořit obrannou linii na levém břehu může dávat z vojenského hlediska smysl. Sám generál Armagedon od svého prvního dne ve funkci naznačoval, že by to mohlo být nevyhnutelné. Jak to vypadá na šachovnici, Cherson se nachází na „špatné“ straně Dněpru. Všichni obyvatelé Chersonské oblasti, celkem 115 000 lidí, kteří chtěli být přemístěni do bezpečnějších zeměpisných šířek, byli z pravého břehu evakuováni. Generál Armagedon věděl, že je to nevyhnutelné z několika důvodů:
- žádná mobilizace poté, co původní plány SVO (spec. voj. operace) zapadly prachem
- zničení strategických mostů přes Dněpr – doplněné tříměsíčním metodickým ukrajinským bušením do mostů, přívozů, pontonů a mol
- žádné druhé předmostí severně od Chersonu nebo na západě (směrem na Oděsu nebo Nikolajev) pro vedení ofenzívy
- a pak ten nejdůležitější důvod: masivní vyzbrojování Ukrajiny západními zbraněmi spolu s faktickým vedením války ze strany NATO znamenalo obrovskou převahu Západu v oblasti průzkumu, komunikací a velení a řízení.
Nakonec může být ústup z Chersonu relativně malou taktickou ztrátou. Z politického hlediska je to však naprostá katastrofa, zničující ostuda. Cherson je ruské město. Rusové ztratili, byť dočasně, hlavní město zcela nového území připojeného k federaci. Ruské veřejné mínění bude mít obrovské problémy tuto zprávu vstřebat.
Seznam negativ je značný:
Kyjevské síly si zajišťují své křídlo a mohou uvolnit síly k postupu proti Donbasu. Zbrojení ze strany kolektivního Západu dostává významný impuls. HIMARS nyní může potenciálně zasáhnout cíle na Krymu.
Optika je příšerná. Obraz Ruska na globálním Jihu je vážně poškozen; koneckonců tento krok se rovná opuštění ruského území – zatímco sériové ukrajinské válečné zločiny okamžitě zmizí z hlavního „narativu“.
Rusové měli už dávno minimálně posílit své hlavní strategické předmostí na západní straně Dněpru tak, aby se udrželo, pokud nedojde k všeobecně předpovídanému zatopení Kachovské přehrady. A přesto Rusové hrozbu bombardování přehrady také dlouhé měsíce ignorovali. To svědčí o mizerném plánování.
Nyní budou muset ruské síly dobývat Cherson znovu. A souběžně s tím stabilizovat frontové linie; vytyčit definitivní hranice; a pak se snažit o definitivní „demilitarizaci“ ukrajinské ofenzívy, ať už vyjednáváním, nebo kobercovým bombardováním.
Je poměrně objevné, že celá řada zpravodajců NATO, od analytiků až po generály ve výslužbě, je vůči kroku generála Armageddona podezřívavá: považují ho za promyšlenou past, nebo jak to vyjádřil jeden francouzský vojenský analytik, „masivní podvodnou operaci“. Klasický Sun Tzu. To bylo náležitě začleněno jako oficiální ukrajinský narativ.
Takže, abychom citovali Twin Peaks, klasiku americké popkultury, „sovy nejsou tím, čím se zdají být“. Pokud je tomu tak, generál Armageddon by chtěl vážně přetáhnout ukrajinské zásobovací linie; svést je k odhalení; a pak se pustit do masivního střílení krocanů.
Buď je to tedy Sun Tzu, nebo se chystá dohoda, která se bude konat příští týden na Bali v souvislosti se zasedáním G20.
Umění dohody
Zdá se, že mezi Jakem Sullivanem a Patruševem došlo k nějaké dohodě. Nikdo nezná podrobnosti, dokonce ani ti, kteří mají přístup k plamenným informátorům páté kolony v Kyjevě. Ale ano – zdá se, že dohoda zahrnuje i Cherson. Rusko by si ponechalo Donbas, ale nepostupovalo by směrem k Charkovu a Oděse. A expanze NATO by byla definitivně zmrazena. Minimalistická dohoda.
To by vysvětlovalo, proč mohl Patrušev současně s oznámením o chersonském ústupu nasednout do letadla do Teheránu a zcela uvolněně vyřídit velmi důležité strategické partnerské záležitosti s Alím Šamchání, tajemníkem íránské Nejvyšší rady národní bezpečnosti. Dohoda mohla být také „tajemstvím“, které bylo obsaženo v prohlášení Marie Zacharovové, že „jsme připraveni k jednání“.
Rusové opustí nábřeží Dněpru v rámci řízeného vojenského ústupu. To by nebylo možné bez řízeného vyjednávání mezi vojenskými jednotkami. Tato zákulisní jednání probíhají již několik týdnů. Poslem je Saúdská Arábie. Cílem USA by v krátkodobém horizontu bylo dosáhnout jakési dohody Minsk 3 – s připojením Istanbulu/Rijádu.
Nikdo nevěnuje sebemenší pozornost kokainovému klaunovi Zelenskému. Sullivan se vydal do Kyjeva, aby předložil hotovou věc – svého druhu. Dněpr bude, v tezi – ustálenou a vyjednanou frontovou linií.
Kyjev by musel překousnout zamrzlou linii kontaktu v Záporoží, Doněcku a Lugansku – Kyjev by ze Záporoží dostával elektřinu, a proto by přestal ostřelovat jeho infrastrukturu.
USA by poskytly půjčku ve výši 50 miliard dolarů a část zabaveného, tj. ukradeného, ruského majetku na „obnovu“ Ukrajiny. Kyjev by dostal moderní systémy protivzdušné obrany. Není pochyb o tom, že Moskva nebude souhlasit s žádným z těchto ustanovení.
Všimněte si, že se to všechno shoduje s výsledkem voleb v USA, kde demokraté zrovna neprohráli. Rusko mezitím v bitvě o Bachmut sbírá další a další body. V Moskvě si nedělají žádné iluze o tom, že by tento krypto-Minsk 3 „nedohody schopné“ impérium respektovalo.
Jake Sullivan je 45letý právník s nulovým strategickým zázemím a „zkušenostmi“, které se rovnají kampani pro Hillary Clintonovou. Patrušev si ho může dát k snídani, obědu, večeři i noční svačině – a nejasně „souhlasit“ s čímkoli.
Proč se tedy Američané zoufale snaží nabídnout dohodu? Protože možná tuší, že další ruský krok s příchodem generála Wintera by měl být schopen definitivně vyhrát válku za podmínek Moskvy. To by zahrnovalo přibouchnutí polských hranic prostřednictvím dlouhého šípu směřujícího z Běloruska dolů. Po přerušení zásobovacích linek zbraní je osud Kyjeva zpečetěn. (Pozn. Naší Pravdy: úvaha autora naprosto trefná, jenže, je tu jedno dost podstatné ALE, o němž se vesměs mlčí: ZDE)
Dohoda nebo ne, generál Winter přijíždí do města – připraven pohostit svého čestného hosta Sun Tzu mnoha novými pokrmy na jejich jídelním stole.