Jaroslav Bašta v žádném případě nepředstavuje nepopsaný list. Naopak. Jeho dosavadní život by vyšel na úctyhodně tlustý román. Přibližme si jeho významné milníky:
- Věnoval se amatérskému archeologickému výzkumu. Stál u objevu hradiště ze starší doby bronzové u Horšovského Týna. Publikoval přibližně 140 odborných prací.
- Počátkem 70. let 20. století byl za své postoje vězněn.
- Pracoval v podniku Stavby silnic a železnic.
- Zastával funkci vedoucího odboru Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie.
- Působil jako náměstek ředitele Federální bezpečnostní služby.
- V letech 1998-2000 zastával post ministra bez portfeje.
- Má mnohaleté zkušenosti z diplomacie (velvyslanec ČR v Ruské federaci).
Co můžeme z životopisu Jaroslavy Bašty všechno vyčíst?
1) Je trpělivý. To archeolog být musí. Navíc je zvyklý pracovat s historickými prameny, kdy je třeba každou informaci ověřovat a pro své hypotézy hledat důkazy. Umí se vyjadřovat, o čemž svědčí počet jeho odborných publikací. Není to žádná „rychlokvaška“. Je to člověk se silným příběhem, který dokáže respektovat druhé – a rovněž si získávat jejich respekt. Je zvyklý na kritiku i na diskusi. To vše k vědecké činnosti patří.
2) Není samolibý ani narcistický. Není ješitný. Není kariéristický či prospěchářský. Poznal zdi vězeňské cely, ví, co je to ponížení. Před kariérou dal přednost svým ideálům, zejména boji za svobodu projevu, v němž je konsistentní dodnes. Dokáže podstupovat osobní oběti. Nedá se zlákat pozlátkem. Umí si totiž vážit skutečného zlata.
3) Svůj život nezasvětil pouze politice. Ač bohaté politické zkušenosti má, získal i jinou odbornou kvalifikaci. Není tedy úzce profilován, ale jeho obecný rozhled je širší. Nepotřebuje ale nikomu své znalosti dokazovat – a panáčkovat v médiích jako cvičená opice. Je to osobnost, ne vydíratelný poskok.
4) Poznal, jak fungují tajné služby.
5) Vyzkoušel si i roli ministra. Navíc získal bohaté zkušenosti diplomatické.
Nejsou snad právě toto předpoklady, které by hlava státu měla mít? Za mě rozhodně ano.