Na Karla Čapka a jeho bratra Josefa se nevzpomínalo vždy s úctou
Zdá se mi, že to výročí se nemusí ani příliš připomínat, že se na Karla Čapka a zároveň i tragický osud jeho bratra Josefa, vzpomínalo vždy s úctou.
Snad jenom v těch několika letech „padesátých“, kdy se hledaly na jejich osudu „buržoazní vlivy“.
PhDr. Karel Čapek (9. ledna 1890 Malé Svatoňovice – 25. prosince 1938 Praha) byl český spisovatel, intelektuál, novinář, dramatik, překladatel a amatérský fotograf.
Ale jinak úcta vždycky existovala a byla pěstována třeba „Společností bratří Čapků“, která každý rok před, v předvečer Štědrého dne, konala někdy miniaturní, někdy větší shromáždění na Vyšehradském hřbitově v Praze.
Čapek spisovatel, novinář,
nenávist k němu…
Zvláštní je, že Karel Čapek jako spisovatel je relativně světově populární, ale jako novinář se zdá, že není ani dnes příliš čtený. Prostě proto, že některé jeho stati z jeho doby jsou tak aktuální, že to i některým současným epigonům a plagiátorům vadí.
Karel Čapek prožil poslední strastiplné dny svého života pod obrovským tlakem české veřejnosti, pod tlakem těch, kteří ho uráželi, pomlouvali a zesměšňovali dokonce i jeho zdravotní stav. Je to jedna z mnohých zvláštních kapitol českých dějin, ne, že by byla ojedinělá, je to, málo platné, taková zvláštní doba, která se v české kultuře a v české společnosti stále vrací a až notoricky opakuje.
Možná že by stálo zato si zalistovat letos v „Árijském boji“, což byla tiskovina, kterou vydávali stoupenci Vlajky nebo téměř nacistických organizací a tu hromadu špíny, které uměli občané ještě tehdy Československa, nikoliv ještě Protektorátu, vchrstnout na hlavu Karla Čapka a bratří Čapků, to je skutečně k nezapomnění. Byly to projevy hrůzného charakteru a až skupinovou nemocí lidí a osobností po dlouhá léta později vážených a připomínaných jako intelektuální elita českého národa.
Podrobněji ve videorozhovoru: