Vrátil jsem se s nepořízenou, způsobenou vlastní vinou, z části Prahy, abych napsal něco o dárcích, které mění a změní svět. Ať politici dělají a říkají, co chtějí, specialisté na marketing, turismus a obchod také, hodina pohybu mezi občany různých národností na ulicích města mi potvrdila:
Dnes je mi hůře, než včera, ale lépe, než mi bude zítra.
Kromě toho nepořízená mi potvrdila několik všeobecně platných pravd:
- Většina z nás bojuje se strachem a nevědomostí s pomocí ignorování a s pomocí falešné naděje, že to projde a bude nám opět dobře.
- Pokrytectví, cynismus a lhostejnost politických a náboženských vůdců nezná meze. Dokumentují to boje na Ukrajině, dlouhodobá krize na Ukrajině, ve Vatikánu, EU a NATO.
Papežovo veřejné hodnocení brutality ruských vojsk čečenské, burjatské a dalších národností a po protestu Moskvy následné neveřejné tiché vysvětlení vatikánské diplomacie, ne samotného papeže, potvrzuje neomluvitelné pokrytectví vedení katolické církve. O vánočním poselství papeže, ve kterém kritizuje války ve světě a zaměřuje se především na utrpení mnoha dětí, nemluvě. Chystané prohlášení EU-NATO indikuje, že se každý člen aliance snaží řešit své problémy na úkor toho druhého. To v sobeckém kapitalismu a diktatuře není nic nového a nemělo by proto nikoho překvapit.
Text písničky Karla Vacka – Nikdy se nevrátí pohádka mládí, ze všech těch pohádek, ta nejhezčí, nikdy se nevrátí, marné volání, jednou se s námi přec rozloučí. Ano, pohádka končí a konec procesu loučení se blíží podobně rychle jako rok 2023. Jeho příchod lemují významné události. O několika vybraných se krátce zmíním. Jedná se o dárky, které nelze odmítnout nebo ignorovat. Jsou částí vývoje ve světě a kulturních tradic. Jedna z nich praví, že dárek se nikdy a nikde na světě neodmítá, a je jedno, zda se mi líbí, je potřebný, nebo ne.