Bc. Miroslav Pořízek: Čeští vlastenci volí na Hrad Jaroslava Baštu!

Volba Nerudové, Pavla a Fischera je i volbou protinárodní, asociální pětidemolice a její bankrotářské politiky!

Letošní volba prezidenta republiky je podobně jako před deseti lety volbou mezi mediálně vysoce protěžovanými kandidáty podporovanými asociální, protinárodní vládou a zahraničními ambasádami a plně autentickým kandidátem, který je čitelný, nemusí si narychlo upravovat vlastní životopis a tlumočit názory svých poradců. Vláda národní zkázy, která v zemi ovládá všechny klíčové instituce, chce dobýt i Hrad, aby své zhoubné dílo mohla završit.

Proto je jedinou rozumnou volbou podpora kandidáta, který se sice netěší žádné velké mediální přízni, ale zato může nabídnout nejen životní zkušenosti, rozvahu a moudrost, ale i četné diplomatické a politické zkušenosti a v neposlední řadě jednoznačnou morální integritu a důstojný životopis, hodný skutečné osobnosti, jež se uchází o post hlavy státu. Jaroslav Bašta je jasně čitelnou osobností, na rozdíl od ostatních kandidátů, kteří kromě vlastních vysokých ambicí, nemohou nabídnout už nic víc, než tým poradců v pozadí a opakování mnoha vyčpělých frází.

Je možno dlouze a právem diskutovat o regulérnosti těchto voleb. Dva z kandidátů sice nasbírali dostatečný počet podpisů občanů pro svoji kandidaturu, ovšem ministerstvo vnitra jim značnou část těchto podpisů neuznalo pro údajné nedostatky. Vlastně celá metodika uznávání podpisů občanů a jejich kontrola je v tak důležité věci více než pochybná. Neexistuje žádná veřejná kontrola ani povinnost řádně zkontrolovat skutečně každý jednotlivý podpis. Což samo o sobě je značně podivné. Tímto způsobem se totiž přímo nabízí vhodná možnost nežádoucího kandidáta z voleb vyřadit, a to bez řádné kontroly a skutečně věrohodného zdůvodnění. Proč právě zde se kontroluje jen vzorek z předložených podpisů a dle něj se pak posuzují všechny ostatní, aniž by je někdo řádně zkontroloval? Vždyť lze stanovit dostatečnou lhůtu pro jejich kontrolu. Ostatně i sběr podpisů trvá často dlouhé měsíce a kandidáti musí vynaložit velké úsilí pro splnění jejich počtu a všech dalších náležitostí, které určuje zákon.

Jde tedy o další právní paskvil, který někomu vlivnému zjevně záměrně vyhovuje, aby mohl zákulisně ovlivňovat, koho k volbě připustí a koho již nikoliv. A pak je zde přímo dramatická nerovnost hlasů na podporu kandidátů. Hlas deseti senátorů a dvaceti poslanců je zde zcela roven hlasu 50 tisíc občanů, kteří žádnou volenou funkcí nedisponují a za to jsou v tomto případě trestáni. Z jakého důvodu? Vždyť se dnes ze všech stran všichni ti samozvaní demokraté zaklínají, že právě dnes v té nejdokonalejší liberální demokracii a nikdy předtím je občanům garantována úplná rovnost před zákonem. Regulernost těchto voleb je v takové situaci skutečně velmi otřesena a je na pováženou, že to kompetentním institucím vůbec nevadí. Kde je nyní tak velký obránce demokracie jen pro vyvolené soudruh Rychetský se svým Ústavním soudem a svou spravedlností jen pro někoho? Kde jsou všichni ti pokrytečtí demokraté hájící svobodu a demokracii do roztrhání těla, hlavně a výhradně jen když jde o jejich vlastní výsady a moc? Kde jsou všichni ti hlídací psi demokracie bedlivě střežící ústavní pořádek naší vykradené protektorátní republiky?

V kandidatuře na úřad hlavy státu by prostý občan zachovávající si zdravý úsudek jaksi samozřejmě očekával, že se mezi kandidáty objeví převážně ti nejlepší z nás. Především tedy osobnosti, lidé morálně způsobilí, s přehledným životopisem, kteří v životě ve své profesi dosáhli prokazatelných úspěchů a těší se přirozené autoritě mezi občany, bez ohledu na jejich politické preference. Kolik takových kandidátů vlastně zbylo mezi těmi, kteří nakonec po několika sporech a stížnostech byli z moci úřední připuštěni k volbám? A kolik tam naopak zbylo všehoschopných ambiciózních jedinců, kteří jen plní úkol zájmových skupin stojících v pozadí? Různých kariéristických křiváků, lidí bez vlastního názoru, co si narychlo upravují doklady z vlastní minulosti a zahlazují předchozí průšvihy, aby vyhovovali dnešku i těch, kdo vlastní sebestřednost, arogantní povýšenost a názorovou vyprahlost povýšili na běžnou morální normu. Odpověď není tak složitá. 

Vlastně zcela postačuje jen stručný přehled. Kandidáti podporovaní nejhorší vládou v historii této země jsou pro normálního myslícího občana, který se nenechá mediálně manipulovat, jednoduše nevolitelní. A to právě z výše uvedených důvodů. Osoby, pro něž je kariéra více než obyčejná lidská slušnost, morálka, osobní integrita, pravdivost a srozumitelnost, jsou na tak reprezentativní post jednoduše nevolitelní. Stejně jako dvojice mužů, kteří si spletli volby prezidenta republiky s volbami do Senátu. Pánové, příští volby do Senátu se skutečně konají skoro až za dva roky, nyní se volí prezident. Měli byste si to konečně ujasnit, podobný kousek jste si vyzkoušeli již před pěti lety. Reklamu jste si tím ale zajistili, to se musí uznat, zejména v Praze, jinde jste totiž nevolitelní. Ostatně proč to pro pobavení publika nezopakovat, když si tu kampaň stejně neplatíte z vlastní kapsy.

Odborového šéfa Josefa Středulu, jinak obdivovatele bratrů Mašínů a velmi umírněného kritika vlády, nelze považovat za opozičního kandidáta. Jeho role spočívá spíše v tom, aby někomu jinému hlasy ubral. Dost nedůstojná role pro dlouholetého šéfa největší odborové centrály v zemi. Ostatně stejně jako jiní ani on nešel cestou sběru podpisů občanů pro svoji kandidaturu, ale přes podporu některých senátorů, již tento fakt o mnohém vypovídá. To, že jej podporuje neúspěšný, dnes již bývalý předseda ČSSD Šmarda je pak jen pomyslnou plesnivou třešní na dortu. (Středula se nakonec necelý týden před prvním kolem voleb vzdal kandidatury ve prospěch pravicové kandidátky a podporovatelky současné vlády Nerudové, což je velmi příznačné. Kromě několika antikomunistických výpadů tento člověk nebyl schopen vyplodit žádnou nosnou myšlenku, aby voliče přesvědčil, proč právě jemu mají dát hlas. Je na pováženou, když mají odbory ve svém čele takového člověka. Přitom v řadě zemí se čelní představitelé odborů skrze svou práci ve prospěch obyčejných zaměstnanců a důsledné obhajoby jejich práv propracovali do prezidentského úřadu. Šlo však vždy o silné osobnosti viz současný prezident Brazílie. V tomto srovnání je Středula skutečně pouhou muší váhou.)

V každé přímé volbě se pak objeví podobný kandidát jako je nyní Karel Diviš. Sice působí sympaticky a poměrně srozumitelně, ovšem jeho šance na slušný výsledek je velmi malá. Ke cti mu slouží i to, že musel získat popisy desetitisíců občanů, aby mohl kandidovat a nikoliv jen hrstky poslanců či senátorů.

Profesor Tomáš Zima podobně jako Josef Středula a pánové Hilšer a Fischer nezískal pro kandidaturu podpisy občanů, ale podporu několika senátorů. Vzhledem ke složení této zbytečné, neužitečné a mimořádně nákladné parlamentní komory, to rovněž o mnohém vypovídá. Navíc ani jeho nelze podezírat z toho, že by patřil k důsledným odpůrcům současné ubohé vládní pětidemolice. Tedy jen další z hned několika kandidátů, jehož úkolem je zejména tříštit hlasy a rozšířit tak antibabišovský blok. Podobnou taktiku zvolili odpůrci Miloše Zemana při minulé volbě před pěti lety. Tehdy jim tento tah nevyšel, ač se opravdu hodně snažili.

Andrej Babiš má svou silnou a poměrně stabilní voličskou základnu a navíc i mocné finanční a mediální zázemí, což mu dává velice slušné vyhlídky nejen pro postup do 2. kola, ale i pro zvolení na Hrad. V případě zvolení by to pro něj znamenalo završení jeho poměrně úspěšné politické kariéry. Ač se to mnohým nelíbí, taková je realita. Řada lidí jej tak nakonec možná bude volit jen jako jednu z těch méně horších možností, ačkoliv by mu za jiných okolností hlas nedali.

Nejen pro levicové a vlastenecky orientované voliče, ale pro všechny odpůrce současné vlády či lidi, kteří k volbám chodí nepravidelně nebo vůbec, se nabízí jako nejlepší a vlastně jediný vhodný kandidát poslanec SPD Jaroslav Bašta. Jeho životní a politické zkušenosti, působení v diplomacii, stejně jako naprosto čitelná předlistopadová minulost, stejně jako morální integrita, z něj činí jediného lidového a vlasteneckého kandidáta, disponujícího i sociálním cítěním a velkým mezinárodním rozhledem. Volba Jaroslava Bašty je volbou důstojného kandidáta, který je srozumitelný a pravdivý a nepotřebuje žádné vlivné mediální poradce a našeptávače pro prezentaci vlastních názorů.

Proti silné mediální přesilovce nemusí zůstat bez šance na dobrý výsledek. Tento ostatně záleží na každém z nás, abychom ve své rodině i okolí přesvědčili aspoň několik dalších voličů právě pro tuto volbu. I lidí dosud nerozhodnutých, koho a zda mají vůbec volit, jelikož jsou právem znechuceni z poměrů, co u nás vládnou, a to dílem i kvůli lidem jako jsou paní Nerudová nebo pánové Petr Pavel a senátor Hilšer. Ve vlastním zájmu a v zájmu této země bychom tak rozhodně měli učinit. Vnímejme to jako povinnost a reparát za neúspěch vlasteneckých kandidátů v minulých senátních volbách. Udělejme pro to všechno, co je v našich silách. Vždyť jde o budoucnost této těžce zkoušené země a všech poctivých lidí, kteří v ní žijí a žít budou.


Na Hrad míři silná trojka

Soudruh Pávek vzorně povel plní
nastupuje v plné polní
mladá, pohledná, hajná Danuše
na Šemíku přikluše
Ještě pan Fischer ze Senátu
SPOLU to natřou všem dezolátům
Dezolátům z Václaváku
co mrznou u telky v obýváku.

Silná trojka míří na Hrad
moudré hlavy je tam tlačí
slibují – nikdy u nás nebude zima, hlad
blahobyt všem zaručí
Evropská unie – naše hlavní spása
ještě prázdnější zůstane naše státní kasa
Tučné výpalné za bombardéry NATO
ať to stojí, co to stojí
globálně celkem jasně vzato.
S banderovskou Ukrajinou až na věčné časy
toť náš program diktovaný z ambasády USA
Kdo pak ale bude požár hasit?
Ozývají se varovné hlasy
Vše na podporu liberální demokracie
Rakušan si nad cenzurou jako Pilát ruce myje

Ať jsi Petr nebo Pavel
na Hrad jedině Petr Pavel
Kdo má jiný názor, musí z kola ven
by oživil se mocnářův odvěký sen
Všechnu moc v zemi movitým pánům
mizerně placenou robotu kmánům

Dobýt Hrad, dobýt Hrad
to je to, oč tu běží
Všichni ale nejsou ovce, půjde to jen stěží!
Lidé ale mají jasno – jen jedno musí se rychle stát
Odporný Fialový smrad
z republiky rychle vyvětrat!

Příspěvek byl publikován v rubrice Analytika, Politika se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *