Roku 2004 se Česká republika stala členkou Evropské unie. Tehdejší vládní skupina to oslavila jako nejcennější výdobytek polistopadového vývoje. Ale další léta otevřela mnoho otázek a pochybností. Je současná Evropa skutečně demokratická?
Je Evropa interkuklturní, jak se nám slibovalo? T.G. Masaryk zastával ideu sdružování, federalizace národů a států. Ale učil nás i kritickému realismu. Nedat se oklamat pouhým zdáním a líbivými hesly. Poznávat skutečnost bez příkras. A tak bychom měli uvažovat. Měli bychom se vší vážností sledovat počínání současné vlády, pro kterou je prioritou pochvala od evropského vedení v Bruselu za příkladnou poslušnost bez ohledu na zájmy vlastního státu, vlastního národa, vlastního lidu.
Evropa není totéž co Evropská unie. Mnohonásobně ji převyšuje. Je to světadíl, kus Země, je to kus nejen jejího území, ale i její historie. A je to kus vývoje člověka, toho, jak po tisíciletí svět poznával, přetvářel. A kultivoval sebe sama i své prostředí. Je to kulturní dědictví, mnohonásobný odkaz předků. Jsou to hodnoty a ideály tisíciletého zápasu o bytí a o kulturní rozvoj i našeho národa.
Užasli jsme, když nedávno kterýsi veřejný činitel varoval, aby nás „jacísi neurvalci nevytrhli jako zub z chrupu Evropské unie“, aby neohrožovali „demokracii“ a to, zač naši praví vlastenci po léta v minulosti umírali. Nepřestáváme žasnout, když podobný komentátor vychází z předpokladu, že by i dnes naši praví vlastenci a demokrati z přesvědčení pokládali své životy v boji za dnešní Evropskou unii. Co má tato byrokratická instituce mocných společného s minulými boji našich předků? Za skutečnou svobodu, za samostatnost, suverenitu, identitu národa a za spojenectví rovnoprávných národů bez ambicí mocných a bez rozlišování nadřazenosti jedněch a podřazenosti druhých?
Takoví političtí vůdcové a mluvčí se angažují za takovou Evropskou unii, která podle návodů někdejšího cílotvorce hraběte Kalergiho preferuje „Panevroany“ ještě z dob habsburské monarchie a revanšisty z dob druhé světové války!
Hlásaný pokrok výroby a obchodu bez hranic je devastován politickými sankcemi. Bez hranic podporuje EU především zkázonosnou masovou imigraci z různých zemí.
Chce tím uskutečnit Kalergiho vidinu nové rasy, rasy míšenců, rasy dělníků a lokajů, kteří budou sloužit nové aristokracii, aristokracii nadnárodní, globální. Cožpak není známa koncepce současné Evropské unie, v níž se za zásluhy o integraci uděluje Kalergiho cena?
Dostali ji na příklad pan Junkers i paní Merkelová a skoro dvacítka dalších hlasatelů integrace.
Taková Evropská unie nepředstavuje demokratickou soudržnost států a národů, na které závisí přežití lidstva a skutečného kulturního dědictví člověka. Naopak. Vede k naprosté zkáze identity evropských národů, suverenity států a k rozvratu evropské civilizace vůbec. Takovou Evropskou unii bychom si neměli idealizovat a naši spoluúčast na jejím rozkladném působení chránit a bránit. Kulturní dědictví Evropy mnohonásobně tuto současnou úpadkovou Evropskou unii převyšuje a vyvrací. A o to by měli dbát i naši současní vládní činitelé.