Bývalého velvyslance ve Francii, Petra Druláka, propustili z postu seniorního výzkumníka v Ústavu mezinárodních vztahů. Ministr s titulem bakaláře opakovaně vinil pana Druláka z „ruské propagandy“.
Oficiálně je ale Drulákův vyhazov zaobalen pod termín „úspory“. Šetřit je holt třeba, aby bylo na tanky a děla, na něž může premiér republiky zanechat nějaký ten dojemný vzkaz budoucím padlým.
Studenti na Vysokoškolské škole ekonomické (VŠE) pro změnu píší udavačské dopisy na děkana Miroslava Ševčíka, že údajně ohrožuje „nestrannost školy“.
Před časem jsem napsal stať nazvanou: Hajme Druláka, již uzavírám slovy:
Semkněme se. My jsme Petr Drulák. My jsme Miroslav Ševčík. To nám se vládní moc pokouší zavřít ústa a nás se snaží svázat všudypřítomným strachem. To je klasický projev totalitního režimu. Je na nás, zda to připustíme, nebo onen strach překonáme. Ještě máme, co ztratit. Tak bojujeme za to, aby se tak nestalo, neboť stane–li se tak, bude již příliš pozdě.
Nedostaneme asi lepší příležitost, než je nyní, abychom výše citovanou pasáž naplnili skutkem. Vybírejme hlavu státu podle toho, aby bakaláři nemohli vyhazovat profesory z ideologických důvodů pro jejich argumenty podepřené názory. Volme člověka, jenž má ochranu svobody projevu ve své dlouhodobé agendě. Člověka, který jako jediný z nynějších 8 kandidátů jasně vzkázal, že z podvodného jednání podezřelého ministerského kandidáta Hladíka nejmenuje – právě pro ty pochybnosti. Pro vládu tak vznikne velký problém, který může vyústit až v její pád.
Nastal okamžik, kdy by si každý z nás měl položit z mého hlediska kardinální otázku: Chci, aby válka na Ukrajině spěla k mírové dohodě, nebo si přeji, aby eskalovala v celosvětovou jadernou zkázu? Nic mezi tím není. Toho si je Petr Drulák evidentně vědom – a proto figuruje mezi prvosignatáři výzvy Mír a spravedlnost
Nevolíme pouze budoucího prezidenta. Vybíráme si rovněž hodnoty, které hájíme: Mír, sociální smír, svobodu projevu. Soustřeďme se tedy na cíl, aby nositel těchto hodnot do druhého kola prezidentských voleb prošel.
Za sebe říkám, že vládní šlichty mám plné zuby a po krk. Přišel čas, abychom si dopřáli lepší pokrm – Baštu.
Hajme Druláka
Tak nám za názor zas značný postih hrozí.
Slaví udavač – ten přímo blahem hýká.
Demokracie nám zajde na korozi,
když pan Rakušan chce trestat odpadlíka.
Tvrdá cenzura se každého z nás týká.
Vláda posoudí, co že je nebezpečí,
a kdy zrádné jsou na veřejnosti řeči.
Na co čekáme? Dokud se nezatýká?
Kdo jed podává, nám tvrdí, že nás léčí:
Hajme Druláka, bojujme za Ševčíka.
Ničí průmysl, řežou nás bez narkózy:
Josef Síkela – a celá tahle klika.
Hrdý bakalář jen střídá prázdné pózy.
Toho vyhodí, kdo propagandu svlíká
zcela do naha. Koukněme na mopslíka:
Stále štěká jen. Ten podvraťák je něčí,
tedy toho je, kdo o žoky má péči.
Zcela zjevné je, kdo s tímto psíkem smýká.
Vláda dobře ví, komu za křesla vděčí.
Hajme Druláka, bojujme za Ševčíka.
Chci, ať naše zem není jak po explozi.
Válku zastavme, vždyť bomba tady tiká.
Místo potravin se nyní tanky vozí,
má–li slavit lež, pak bez analytika.
Dnešní studenstvo si na poslušnost zvyká:
Sladí krok i řeč – vždy připraveno k zteči,
k udání svolné, když mu flek zabezpečí.
Mnohým dochází, že je to šlamastyka.
Pryč s touhle vládou, jež na nás tvrdě klečí:
Hajme Druláka, bojujme za Ševčíka.
O co že tu jde? O jeden systém v křeči.
Bahno šíří se – a zbědovaní brečí.
Systém v kolapsu se lidí ihned zříká.
Ano, špatně je, když rostou donašeči:
Hajme Druláka, bojujme za Ševčíka.