Někteří shledávají, že je snazší zemřít než nadále žít.
Někteří shledávají, že vyhnout se pohledu na smrt je snazší než kdykoli doopravdy žít.
Někteří shledávají, že je snazší změnit své tělo na zocelenou zbraň a jít bojovat do klece, než být k sobě alespoň ještě jednou něžní a laskaví.
Někteří shledávají snazším budovat mnohamiliardové dolarové impérium, než přestat a věnovat jediný čestný pohled svému nitru.
Někteří shledávají snazším vést válku než mír, byť těsně pod povrchem každá molekula vlastní bytosti volá po míru, stejně jako ptáče volá svou máti.
Někteří shledávají, že to, co někteří shledávají snadným, je vlastně dost značně tvrdší se prostě cítit příjemně.
Někteří shledávají, že nejsnazším způsobem jak žít, je nechat v sobě všeho, co si myslí, že ví, jak žít.
Někteří zjišťují, že když požádáte psychofarmakum, aby vám ukázalo to, co potřebujete vidět těsně před tím, než si je vezmete, vždy dostanete to, o co jste žádali, ale nikdy to, co jste očekávali.
Někteří zjišťují, že osvícení vás bude stát všechno, ale jakmile si zaplatíte, uvědomíte si, že „vy“ i „všechno“ bylo vždy tvořeno kouřem z dýmky a pohádkami na dobrou noc.
Někteří najdou odpovědi, které hledali, aby se na ně později podívali a zjistili, že jsou jen neznámými herci, kteří předstírají, že jsou těmi odpověďmi, které hledali.
Nikdy jsem nenašla to, co jsem hledala, jen to, že nástroje, po nichž jsem pátrala, byly těmi věcmi, které mě oklamaly, abych si myslela, že je co hledat. Kompas vyrobený výhradně z magnetů. Dalekohled vyrobený z pouštních přeludů. Sonar vyrobený z písní sirén.
Nemám žádné odpovědi, jen tuhle prázdnou mapu pokladů s červeným písmenem X a tenhle dětský kočárek plný slz. Moje tabule míry ohrožení ukazuje minus nekonečno. Moje LinkedIn (internetová společenská, nebo, jak je u nás zvykem říkat, sociální, síť; pozn. překl.) jen říká: „Znám dva vtipy.“
Někdo může přijít na to, že snažit se vyřešit tuto záhadu je jako pokoušet se chytat ryby sítí z vody. Jako honit svůj ocas, když ani žádný nemáte. Jako naklonovat armádu sebe sama jen proto, že není nikdo jiný, s kým by válčila, a dát klonům všechny své zbraně, než na ně zaútočí.
A někdo může přijít na to, že mír, jejž hledá, se skrývá přímo za všemi jeho snahami jej najít, jako někdo, kdo pobíhá kolem tak rychle, jak jen může, a snaží se dohnat něco, čemu se říká odpočinek. Jako někdo, kdo horečně buší na vnitřní stranu svých vlastních předních dveří a prosí, aby ho pustili do svého domova. Jako někdo, kdo den co den zkoumá vzdálený obzor a hledá své vlastní oči.
A někteří možná zjistí, že jediný důvod, proč válečné bubny tak hlasitě bijí, je přehlušit hluk těch malých ptáčků, kteří nám cvrlikají do srdcí, jako někdo, kdo neustále mluví, jen aby se do nás nenabouralo ticho. Že jsme v propíchnuté ponorce, která se snaží uzavřít všechnu vodu, a ponorka je násilí, a oceán je mír, a tuto bitvu jsme prohráli dávno předtím, než začala, dlouho předtím, než vůbec něco začalo, protože nemůžeme utíkat sami před sebou navěky, protože ti ptáčci nás stále volají domů, protože naše snahy odvrátit propast lásky, kterou jsme obklopeni, byly odsouzeny k zániku ještě předtím, než jsme postavili tuto loď, protože krása je jen slovo pro to, že jsme skutečně něco viděli, protože problém s duchovními vhledy je v tom, že příliš často dávají vzniknout duchovní víře, protože každý, kdo si myslí, že na to všechno přišel, trpí psychedelickým nedostatkem drog, protože jsme postavili tuto ponorku z NE a ta je beznadějně zaplavena oceánem ANO, velkého ANO, intenzivního ANO, intimního ANO, ANO i do našich největších NE částí, ANO i do těch částí sebe samých, kterými opovrhujeme, ANO do naší viny, ANO do naší hanby, ANO do našeho odmítnutí všech darů, v nichž plaveme, protože je nemůžeme přijmout, protože NE nemůže být tak jednoduché a NE nejsem hoden a z NE si zasloužím jen drobky a musím škrábat a zápasit a omlouvat se, abych je dostala.
A někteří shledají, že jsou ponořeni do oceánu ANO, a náhle zjišťují, že vše, čemu věřili, jsou lži.
Někteří shledávají. Někteří hledají. Někteří najdou cestu ven z hledání. Někteří najdou cestu ven ze shledání. Voda se řítí dovnitř a my jsme mávali tou bílou vlajkou už před Velkým třeskem.
Píp píp.
Caitlin Johnstoneová je novinářka z Melbourne na Floridě, která se specializuje na americkou politiku, finance a zahraniční věci. Je autorkou knihy Woke: A Field Guide For Utopia Preppers (Probuzení: Polní průvodce pro ty, kteří se připravují na Utopii), ilustrovaného poetického průvodce, jak získat zpět Zemi od sil smrti a zmaru.
Přeložil VLADIMÍR SEDLÁČEK