Zuřiví zastánci Petra Pavla vyrazili do boje – a snaží se vše, co je k tomuto kandidátovi kritické, označovat za dezinformace. Jednou z takových položek je Pavlova obhajoba vpádu vojsk do Československa v roce 1968.
Jeho zastánci hned zakřičeli, kolik že bylo Pavlovi v roce 1968 let. Jenže on vpád vojsk neobhajoval v roce 1968, ale 1987 (to mu bylo již dvacet šest let):
Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu, právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo to účinnější než cokoliv jiného a také trvalejší. Posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou obhajobu našich přátel mne v názoru pouze utvrdil.
Dnes ho jistě v názorech utvrzuje posměch „dezolátů“. Jinými slovy je znát, že tento člověk umí říct cokoli, jen aby se prosadil v kariérním životě. Je mu pak ale možno věřit?
Mainstreamová média záměrně bagatelizují, že generál Pavel byl součástí silových složek komunistické strany.
Přihlásil se do nich dobrovolně a sám. Přísahal věrnost KSČ, Sovětskému svazu a Varšavské smlouvě. Prošel speciálním výcvikem. Musil znát historii komunistické armády a její úlohu, která nespočívala jen v ochraně před vnějším nepřítelem, ale také před „nepřítelem vnitřním“. Jak by se asi zapsal do dějin, kdyby byl dříve narozený? Byl by jedním z těch, kdo by dal střílet do lidí prchajících ze země?
Historik Petr Blažek jasně formuloval, proč není žádoucí, aby se generál Petr stal hlavou státu:
Petr Pavel by neměl být prezidentem kvůli své komunistické minulosti a kvůli tomu, že ji relativizuje. Zpravodajský kurz, který studoval, organizovala nejtajnější část vojenské rozvědky a školil lidi, kteří se připravovali na dráhu zpravodajců. Předpokládám, že měl jít na rezidenturu. Jistě to ale samozřejmě nevíme, protože měl štěstí, že přišel listopad 1989.
Je zarážející, že právě Blažek najednou změnil názor – a podporuje kandidáta, o němž prohlásil, že ho za prezidenta nechce: „Pro mne je to jasné. Poprvé budu volit bývalého soudruha. A nebude to Babiš. Doufám, že to bude naposledy.“
Logické by bylo, kdyby pan Blažek oznámil, že ani jednoho z kandidátů podporovat nebude. Jestliže ale přes tak závažné výhrady Petra Pavla nakonec propaguje, měli bychom se ptát, proč. Pro jeho morální zásady rozhodně ne.
Adam Drda sepsal stať, v níž vypichuje body, proč by Petr Pavel prezidentem být neměl. Mimo jiné podotýká:
Politika se k minulosti vždycky vztahuje, kritické zhodnocení nedávných dějin a rozlišování morálního a nemorálního, dobrého a zlého je jeden z jejích klíčových rozměrů, od toho se odráží a posouvá dopředu. Prezident, který se s osobní problematickou minulostí neumí nebo nechce vyrovnat, a uchyluje se proto k populistické demagogii, může napáchat spoustu škod.
Jestliže takovéhoto kandidáta tlačí na Hrad „Milion chvilek pro demokracii“, nabízí se jeho přejmenování na „Milion chvilek pro pokrytectví“. Generál Pavel pro mě vskutku vzorem demokrata není. Petr Pavel svými postoji v minulosti prokázal, že pro svou kariéru obětuje cokoli a kohokoli. V tomto případě tou obětí můžeme být my sami. Nedopusťme to.
Balada o generálovi
Byl mladík plný ctižádosti,
do Armády hrozně chtěl.
Bylo mu jedno, kolik kostí
zbyde z mnoha statných těl.
Ten mladík toužil víc než více
velet jako generál.
Vše obětoval pro ambice,
hochštapler byl, rychle zrál.
On neměl žádné přesvědčení,
říkal to, co říkat měl:
Jak bratrských že vojsk si cení
(snad zamrkal i významně).
Věrnost vždy tomu odpřsáhne,
díky komu stoupne výš,
odhodlán brodit se i bahnem,
hlavně když funkci bude blíž.
Bylo mu jedno, koho střelí,
a kdo bude nepřítel.
Měl jenom jedno na zřeteli:
Aby už byl velitel.
Vyměnily se zatím strany,
on je s tou, kde může růst.
Nikdy nebyl ten zavíraný,
nikdy ten, kdo drží půst.
Ten že má lákat na morálku?
Podle větru mění směr.
Generál potřebuje válku,
řád a klid a hlavně kvér.
Prodejný je jak lehká žena:
Proto bych byl velmi rád,
aby zteč byla překažena,
a nedobyl Pražský hrad.