Plačtivý článek Seznamu.cz o krachu restituce Walderode u Okresního soudu v Semilech vytváří typický mediální paobraz (termín dr. Plocka z Kulturních novin) příslušníka protektorátní šlechty JUDr. Karl des Fours Walderodeho.
Samé folklórní odkazy na „češství a vlastenectví“ od dopisování si s knížetem Schwarzenbergem, přes kontakty s neznámou českou herečkou, až k dopisům v češtině o slovních hříčkách… Seznam vytvořil typicky protektorátní zprávu. Z příslušníka šlechty, který podepsal přihlášku k říši a norimberským zákonům,kde je údajně doložena Henleinpartei (měl dva Fragebogeny, ne pouze jeden!) a nato sloužil ve Wehrmachtu – vojsku agresora, který – jak praví právníci – rozvrátil a zničil republikánsko demokratickou podstatu státu ČSR – se dělá málem „odbojář“, přinejmenším český vlastenec.
Podstatné je to, co Seznam neříká
Zdá se, že pravdou byl opak. Služba v Erzatz-regimentu pancéřů v Neu-Ruppinu od 15. května 1942 do 25. listopadu 1943.
(Viz Benda J. Restituce majetku bývalých šlechtických rodů, Tuláček Praha 2013, str. 243 a údajně následné doklady z Bundesarchivu) podle dekretů a podle nás odbojářů a legionářů automaticky vylučuje navrácení čs. občanství, a tím i restituci. Takový branec bez ohledu na hodnost a pozici ve Wehrmachtu musel přísahat Adolfu Hitlerovi. Navíc Walderode sloužil také podle badatelů v Abwehru v Praze, kam byl vyreklamován. (L.c.)
A co představuje vrchol kolaborace Walderodů podle nás legionářů – návštěvy rodiny Walderode u válečného zločince von Neuratha, říšského protektora naší okupované vlasti. Je tam podepsán jak pan doktor, tak také jeho rodiče! A toto vše nám občanů server Seznam pečlivě utajuje.
Je neuvěřitelné, jak dlouho se stát potýká s touto kauzou – 29 let.
Doufejme, že odvolací soud zohlední to, co již dávno osvíceně soudil okresní soud v Liberci pod soudkyní dr. Teichmanovou, před soudem v Semilech. A to ve prospěch československého státu – a tedy i jeho nástupníka České republiky. Opačný výsledek by představoval vlomení se do presidentských dekretů a morální pošlapání odkazu bojovníků a obětí německého pangermanismu a nacismu. Konečné slovo v tomto dalším nekonečném příběhu protektorátních restitucí bude patřit Ústavnímu soudu, jak bylo již v průběhu této kauzy několikrát konstatováno.
Znovu se ukazuje tragická nehoráznost novely původního restitučního zákona. Ten stanovil nejprve restituční hranici 25. únor 1948, čímž dekretální konfiskace státu automaticky vypadly ze zorného pole soudů. To zvrátily ty státoborné politické síly, které chtěly uzmout státu nejen konfiskace podle dekretů, ale též tzv. církevní majetek. Stalo se a následky nese republika celých třicet let. Přispěli k tomu nechtěně i ti voliči těchto státoborných stran, které pak prosadily ostudnou novelu tzv. restitučního zákona. A tak se dnes musí odpůrci těchto restitucí brát za dodržování dekretálního práva republiky proti obsendantním útokům nejrůznějších zahraničních příchozích, nárokujících si něco, nač podle dekretálního práva nemají nárok. Škody, které tím státu i široké veřejnosti vznikají, se dnes zamlčují. Snad je jednou zhodnotí noví objektivní právníci, historikové i sociologové.
Fotokopie Fragebogen dr. Walderoda, podpis dr. Walderoda u Neuratha,
podpis rodičů dr. Walderoda u Neuratha:
